Vidět za horizont jedné sezony. Sportovní byznys potřebuje strategii, říká šéf největší konference v českém sportu

Na začátku října proběhne v pražském O2 universu už pátý ročník konference Sport Alive. Co je jejím cílem?

Cíl je stále stejný. Konference se jmenuje Sport Alive, protože jsem chtěl těsně po covidu ukázat, že sportovní odvětví je stále živé. Kolem sportu se v posledních letech děje spousta zajímavých věcí právě na obchodní a marketingové úrovni. Ještě před pěti lety žádná podobná konference v Česku nebyla. Tehdy jsem se smál, že svoji konferenci mají snad úplně všechny obory včetně odpadového hospodářství, jen sportovní byznys ne. Taková akce tady chyběla a ukazuje se, že je o ni pořád velký zájem.

Aktivní sport a sportovní byznys jsou dva různé světy. Jak moc jsou v praxi oddělené?

Jsou i nejsou. Lidé, kteří se ve sportu pohybují dlouho, by občas potřebovali změnit myšlení a podívat se na svůj obor jinak, třeba i víc z komerčního pohledu. A ti, kdo dělají byznys, zase musí rozumět sportu, nemohou s ním zacházet jako s každým jiným produktem. Právě proto říkáme, že učíme sport přemýšlet byznysově a zároveň učíme byznys orientovat se ve sportu. Aby mluvily společnou řečí. Protože budoucnost sportu není ve státních dotacích, ale v jeho protržní orientaci.

Účastní se konference i samotní sportovci?

Ano, ale nejsou hlavní cílovou skupinou. Tradičně tam máme bývalé sportovce, kteří řeší téma kariéry po kariéře. Nebo nadšence, které to téma prostě zajímá. Primárně je ale konference určená třem skupinám: sportovním organizacím, agenturám a firmám, které jsou ve sportu zainteresované nebo vstup do sportu zvažují.

Co jim konference nabízí?

Je to hodně intenzivní. Program běží současně v pěti velkých sálech, schválně to děláme tak, že se výstupy překrývají, takže návštěvníci si vybírají, co je pro ně prioritou. Snažíme se ze sportovního světa ukazovat příklady dobré praxe, představovat, co se kde daří. Důležitý je také networking. V mobilní aplikaci se každý může podívat, kdo na konferenci bude, oslovit ho a domluvit si s ním schůzku. Kromě toho máme ještě dva workshopové sály a jeden menší sál na případové studie.

Jaké workshopy tam nabízíte?

Workshopy děláme od loňského roku a témata jsou různá. Důležitá je tam interakce s prezentujícím, která ve velkých sálech není možná. Na workshopech je větší časová dotace a víc prostoru pro diskusi. A také jsou tam praktická témata, která zajímají užší skupinu lidí. Třeba sociální sítě, AI, spolupráce s municipalitami, B2B v klubu a podobně.

Jak vybíráte spíkry?

To je moje role. Průběžně scénu sleduji, vím, co kdo dělá a kdo to dělá dobře. Dělám si poznámky, když se mi něco líbí. A také jezdím na jiné konference, kde si někoho vytipuji osobně. Nebo dostávám různá doporučení. Spíkry hodně obměňujeme, na každé naší konferenci musí být 80 procent prezentujících poprvé. Původně jsem si myslel, že tím brzy vyčerpáme trh, ale teď vidíme, že zajímavých lidí v oboru je pořád dost.

Kolik z nich je zahraničních?

Ze zahraničí bývá tak pět až šest lidí. Letos přijede například Michael Payne, který rozjížděl marketing Mezinárodního olympijského výboru a formule 1. Nebo šéf contentu basketbalové Euroligy Julien Segui, ten má velké zkušenosti z NBA, případně Roman Schade z německé Bundesligy má nabídnout pohled do budoucnosti mediálního trhu. Primárně se ale snažíme nezvat ta úplně největší jména, protože chceme, aby konference byla užitečná. Aby si z ní její účastníci něco odnesli do své práce a praxe.

Které sportovní organizace patří v Česku mezi lídry?

Samozřejmě Sparta a Slavie, ve fotbale a hokeji je dynamika rozvoje velká a dramaticky se posouvají i menší kluby. Pak jsou tu organizace jako Český olympijský výbor, Český paralympijský výbor, Oktagon nebo Raul, které mají spoustu zajímavých projektů a sbírají v rámci našich oborových cen Sport Alive Awards nejvíc ocenění. Letos jsme ale do soutěže zařadili i kategorii malých organizací, protože jsou mezi nimi velmi zajímavé kluby a úspěšné projekty.

Když se bavíme o menších organizacích, co je podle vás klíčem k tomu, aby se v oboru etablovaly?

Odpovím trochu oklikou. Myslím, že největší problém českého sportu je jeho zaměření na provoz a na konkrétní sezonu. Jede se z roku na rok. Bohužel je tak nastaveno i veřejné financování. Dobré sportovní organizace se ale dívají dál, mají svou vizi a přemýšlejí strategicky. Na naši konferenci proto zveme speakery, kteří něco dělají s výhledem alespoň na tři, čtyři nebo ještě lépe pět a více let. Malé organizace to mají těžší. Čím jste menší klub, tím víc je vaše práce nastavená na provoz a z toho není snadné vystoupit. Některým se to ale skvěle daří, fotbalový Hradec například letos získal hlavní cenu Lukáše Přibyla za marketing a PR. Takové příklady se snažíme představovat a také ukazovat směr, kterým se trh vyvíjí, bavit se o trendech a dlouhodobých změnách.

Zmínil jste ceny Sport Alive Awards, které v rámci konference každoročně udělujete. Letos se nově zaměří i na ženský sport. Čím je z pohledu sportovního byznysu specifický?

Kategorii ženského sportu jsme zařadili záměrně, chtěli bychom dělat trochu osvětu, protože vidíme, že v zahraničí tohle odvětví rezonuje. U nás to vždycky déle trvá, tak se snažíme to pošťouchnout a k tomu právě slouží tahle kategorie. V čem je ženský sport jiný? Není to jen o tom, že na mužský zatím chodí víc lidí. Existují výzkumy, které dokazují, že ženský sport má větší potenciál přenést na své fanoušky a fanynky své hodnoty a vytvořit jiný typ pouta. To pak může fungovat i byznysově. Myslím, že marketingovou výhodou ženského sportu je i to, že hráčky bývají otevřenější, nebojí se jít před kameru a uvědomují si, že je to potřeba dělat. Otevírá to nové příležitosti pro značky, které by do toho chtěly investovat.

Co se změnilo se vznikem ministerstva sportu? Je z vašeho pohledu takové ministerstvo potřeba?

Nezměnilo se vůbec nic. Řekl bych, že ministerstvo sportu by potřeba bylo, kdyby fungovalo. Mohlo by právě vytvořit ten dlouhodobý rámec, o kterém jsme mluvili u vedení jednotlivých organizací. Stát by měl přestat točit podporu sportu z roku na rok a měl by se na to podívat strategicky. Nerozdělovat peníze na kvantitu, ale významně akcentovat kvalitu, tedy dívat se na to, jak daný sport funguje, co organizace dělá. A především to dělat s dlouhodobým výhledem. To obnáší například investice do infrastruktury, které jsou jedním z největších problémů Česka. Chybí hlavně haly pro sálové sporty.

Jak se dlouhodobě daří zlepšovat image českého sportu a očistit ho od negativního vlivu korupčních afér nebo mocenských bojů o kontrolu nad financováním?

Obávám se, že tohle se nějak dramaticky zlepšovat nedaří. Když se podíváme na výzkumy, které se v minulosti dělaly, tak tam bohužel není moc velký posun. V některých sportech sice probíhá určitá katarze a směřuje to k lepšímu, ale nositeli sportovního image pořád zůstávají fotbal a hokej, kde se negativní kauzy pořád objevují. Je to bolavé, ale vlastně jsem pokaždé rád, když se taková věc řeší, když se problémy pojmenují a viníci potrestají. A stále je tam hodně práce. Na druhou stranu, sport je odrazem společnosti, z pohledu kauz se nijak extrémně neliší od ostatních oborů, akorát je na něj víc vidět.

Co přináší do sportovního byznysu mladá generace?

Naprosto nový pohled a zásadní změny. Sport je v jádru dost konzervativní a mladí lidé do něj vnášejí mezinárodní rozhled, dravost, nadšení, odvahu. Ti, kteří do toho skočí a nenechají se odradit prostředím, dělají hrozně hezké věci. Mluví anglicky, takže se inspirují ve světě a dokážou lépe vstřebat, co se v zahraničí děje a co se daří. Všechny úspěšné sportovní organizace vděčí za svůj rozvoj tomu, že daly prostor mladším lidem a ti ten prostor využili.

Článek vyšel ve spolupráci se Sport Alive.