Ani investice nejsou bianko šekem pro český státní rozpočet

Návrh státního rozpočtu na rok 2027 se mezi odbornou veřejností nesetkal s nadšením. Rozšiřování deficitu v době pokračujícího ekonomického růstu jen obtížně vyvolá ovace. Navíc v situaci, kdy finanční trhy po celém světě dávají vládám najevo, že není vhodná doba na dluhovou party. Z navrženého schodku 389 miliard korun je necelých 290 miliard označováno jako investice. Téměř 100 miliard si má stát v roce 2027 půjčit na běžné výdaje.

V debatách o rozpočtu často zaznívá, že deficit pokrývající investiční výdaje obecně vládám můžeme prominout, zatímco dluhové financování běžných výdajů obhajitelné není. S druhou částí lze určitě souhlasit. Má-li stát něco financovat dluhem, jsou racionálnějším kandidátem investice než běžné výdaje.

Neznamená to však, že pokud vláda přijde s jakýmkoliv novým „investičním“ výdajem, měli bychom automaticky zavřít oči a zvýšení dluhu tolerovat. Když výrobní ředitel podniku vymyslí investiční projekt, reakce finančního ředitele také nebude „kde to mám podepsat?“. Bude nejprve zvažovat přínos investice, její cenu i dopad na zadlužení firmy.

Stát často u výdajů musí zohledňovat jiná kritéria než trh a určitá tendence k nižší efektivnosti je mu vrozená. Nicméně i tak by se měl ptát, zda je investice potřebná, zda je nutná právě nyní a v jaké výši. Ostatně ne každý výdaj, který veřejné účetnictví vykazuje jako investici, je investicí v produktivním smyslu.

Komentář Petra Honzejka

Vážné varování pro Babiše. Dluhový populismus už znechucuje i jeho vlastní voliče a má to překvapivé vysvětlení

8. 9. 2026 ▪ 4 min. čtení

Šetření Nejvyššího kontrolního úřadu dlouhodobě ilustrují, že český stát v efektivitě výdajů není nejsilnější. Letos zveřejnil NKÚ analýzu státních investic do dopravní infrastruktury za roky 2020 až 2025. Naznačuje v ní, že řízení veřejných investic v Česku selhává po stránce smysluplnosti i nákladovosti.

Dokud stát nebude čelit přísnému rozpočtovému omezení, nebude mít motivaci o efektivitu usilovat. Aby veřejné finance zůstaly dlouhodobě zdravé, žádná kategorie výdajů nemůže být nekriticky akceptována jako nedotknutelná. Investice nejsou výjimkou, jakkoliv je v rozpočtu vidíme raději než provozní výdaje.