Sucho zastavilo většinu malých vodních elektráren v Česku. Největší problém je ale jinde, tvrdí jejich zástupce Miloň Vojnar

Letošní léto ukázalo jednu ze slabin malých vodních elektráren. Když v řekách chybí voda, není co pouštět přes turbíny. Miloň Vojnar to zná z vlastní zkušenosti – jeho elektrárna na Kamenici pod Jizerskými horami byla téměř celé prázdniny odstavená. Přesto předseda Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů tvrdí, že malé vodě v Česku neškodí nejvíc sucho, ale legislativa a přístup úřadů. Zatímco dnes u nás funguje zhruba 1400 malých vodních elektráren, Vojnar vidí potenciál pro využití až několika tisíc dalších existujících jezů. Nové zdroje ale přibývají jen po jednotkách a ty nejmenší naopak mizí

Kromě toho, že jste předsedou svazu, pod který spadají především malé vodní elektrárny, jednu z nich také vlastníte. Jak letos během mimořádného hydrologického sucha fungovala? Vyráběla vůbec?

Hydrologické sucho se projevilo výrazně. Moji zkušenost z Kamenice ale nelze paušalizovat na všechny malé vodní elektrárny v Česku, protože existují různé typy těchto elektráren – jezové, derivační, na horních, středních či dolních tocích. Některé jsou pod vodními nádržemi, kde se průtok reguluje, jiné na tocích bez jakékoli nádrže. Je to velmi individuální.

Kde se nachází ta vaše?

Moje elektrárna leží na řece Kamenici pod Jizerskými horami. Nad sebou má vodní nádrže Josefův Důl a Souš, takže je její průtok určitým způsobem regulován. Přesto bylo letošní sucho tak extrémní, že téměř celé prázdniny elektřinu nevyráběla. Více srážek spadlo jen na začátku července a potom krátce koncem srpna. Mezitím byla elektrárna odstavená.
Znamená to, že během letošního léta většina malých vodních elektráren v Česku nevyráběla?
Ano. Odhadem 90 až 95 procent z nich mělo omezený výkon. A většina byla úplně odstavena. V provozu zůstaly snad jen některé elektrárny postavené na zůstatkových průtocích pod přehradami.

A vaše elektrárna byla navzdory poloze pod přehradou také úplně odstavená?

Ano, byla zcela odstavená.

Jak neobvyklé je, že jsou malé vodní elektrárny v takové míře odstavené? Je podobná situace v létě běžná, nebo byl letošní rok skutečně výjimečný?

Letošní rok je velmi suchý. V zimě nebyl téměř žádný sníh, nedošlo tedy k jarnímu tání. Nepřišly ani žádné větší srážky nebo dešťové vlny. V tomto ohledu je letošní rok výjimečný. Většina malých vodních elektráren v podhorských oblastech je primárně stavěná na zimní a jarní vodu. Na nižších tocích, kde se menší řeky slévají, jsou elektrárny schopné vyrábět celoročně, ale samozřejmě nejedou na sto procent instalovaného výkonu a v létě je jejich výkon omezený.

Jak se letošní sucho projevuje na výrobě?

Rok 2026 ještě neskončil, tak uvidíme, jaký bude podzim a kolik vody přinese. Z dlouhodobého sledování vyplývá, že roční úhrn srážek na konkrétním místě bývá podobný; otázkou ale je, zda spadne průběžně, nebo v nárazových vlnách. Když je vody příliš, například při povodni nebo extrémních průtocích, musíte elektrárnu také odstavit, protože provoz v takových podmínkách není možný. Z aktuálního pohledu letos očekáváme propad výroby o 20 až 30 procent, ale jsou to předběžné údaje – máme za sebou teprve osm měsíců.

Víte o konkrétních případech, kdy by současné sucho dostávalo majitele malých vodních elektráren do existenčních nebo vážných ekonomických problémů?

Že by mi konkrétní lidé říkali, že s tím chtějí úplně seknout, to ne. U nejmenších elektráren s výkonem od jednoho do 35 kilowattů, kterých je u nás nejvíc, je ale ekonomika už tak na hraně, že se jejich majitelé ptají, zda jim to vůbec stojí za to. Legislativa, manipulační řády a povolení k nakládání s vodami jsou pro ně úplně stejně náročné jako pro půlmegawattovou elektrárnu. Ty nejmenší elektrárny jsou často spíše koníček a fanouškovství než výdělečný byznys.

Jsou za těchto podmínek malé vodní elektrárny stále rentabilní – zejména pokud by se podobně suché roky měly kvůli klimatickým změnám opakovat častěji?

Jsou rentabilní. Otázka ale je, co vlastně rentabilita znamená. Jak jsem říkal, tyto elektrárny jsou stavěny primárně na jarní a zimní vodu. Jejich největší přínos vidím v doplňování ostatních obnovitelných zdrojů. Vzhledem k tomu, že voda vyrábí hlavně v období vysoké poptávky po elektřině, mají a budou mít malé vodní elektrárny své pevné místo.

Jakým způsobem tyto elektrárny fungují po ekonomické stránce? Využívají státní podporu a aukce, nebo prodávají elektřinu čistě tržně?

Je to případ od případu. V Česku je to poměrně komplikované, protože se řídíme cenovým výměrem Energetického regulačního úřadu a pro každý rok uvedení do provozu či rekonstrukce platí jiná výkupní cena.

Jak velká část fungujících malých vodních elektráren jede bez podpory?

Bez podpory jsou elektrárny spuštěné před rokem 2006. Ty měly podporu garantovanou na 20 let, která jim skončila k 31. prosinci 2025. Od letošního roku tedy fungují bez podpory a prodávají za tržní či spotové ceny podle toho, co je pro ně výhodnější. Těchto elektráren je zhruba stovka.

Pokud je podpora na 20 let, znamená to, že zbývajících zhruba 1300 elektráren je mladších než 20 let?

Tak, nebo spíš v posledních dvaceti letech prošly rekonstrukcí.

Kolik malých vodních elektráren dnes v Česku skutečně funguje? Na stránkách vašeho svazu se uváděl počet 1604 MVE s roční výrobou 1,1 terawatthodiny, jiné statistiky ale pracují s nižším číslem.

Záleží na tom, která čísla sledujeme. Číslo 1600 udává celkový počet registrovaných malých vodních elektráren, my ale raději uvádíme počet elektráren, které jsou skutečně v provozu. Ten se pohybuje kolem 1400; přesněji 1361.

Co je s těmi zbývajícími, které v provozu nejsou?

Jsou to buď elektrárny ve špatném technickém stavu, nebo takové, které fungovaly před 20, 30 či 40 lety a od té doby z nich někdo ukradl turbínu či generátor. Často tam také bývají majetkové spory nebo nemají platné povolení k nakládání s vodami, takže vyrábět nesmějí. To jsou hlavní důvody.

Miloň Vojnar u malé vodní elektrárny Hučák v Hradci Králové.

Foto: HN - Honza Mudra

Jak velký je v Česku potenciál pro rozvoj nových malých vodních elektráren?

Když se podíváme do historie, za první republiky nastal obrovský rozvoj mlýnů a malých továren. Tehdy jsme v Česku měli kolem 12 000 vodních pohonů. Jejich největší útlum nastal s příchodem komunismu. Dnes evidujeme zhruba 6600 jezů vyšších než jeden metr. Jestliže funkčních malých vodních elektráren máme kolem 1400, znamená to, že zbývajících zhruba 5000 jezů představuje teoretický potenciál. Podle studií máme v tuzemsku nevyužitý potenciál kolem 100 megawattů instalovaného výkonu. Současný celkový instalovaný výkon malých vodních elektráren je kolem 350 megawattů. Pokud bychom přidali dalších 100 megawattů, mohli bychom výrobu z malé vody navýšit odhadem o jednu třetinu. To je náš potenciál.

Podle dat za loňský rok vzniklo jen osm nových malých vodních elektráren s celkovým výkonem 0,6 megawattu. Je to málo?

Jednoznačně je to málo, mluvíme o jednotkách kusů. A loňský rok byl ještě celkem úspěšný, protože v předchozích letech vznikaly třeba jen jedna nebo dvě elektrárny ročně. Navíc musíme brát v potaz, že stávající elektrárny také zanikají. Například v roce 2019 jsme v Česku měli 1465 výroben, dnes jich je necelých 1400. Za posledních šest let jich tedy skoro 90 ubylo. Týká se to téměř výhradně nejmenší kategorie od jednoho do 35 kilowattů. Tam je největší riziko, že když výnosy klesnou pod únosnou úroveň, majitel se rozhodne provoz ukončit.

Na co nové malé vodní elektrárny při vzniku nejčastěji narážejí? Je hlavním problémem ochrana přírody – například kvůli průtokům nebo migračním bariérám pro ryby – nebo leží největší překážky jinde?

Neřekl bych, že problémem jsou průtoky nebo migrační bariéry. Dnes se s rybími přechody automaticky počítá už v projektu každé nové elektrárny. Problém je spíše v přístupu orgánů ochrany životního prostředí, které se často chovají velmi obstrukčně. Hledají zástupné problémy, například výskyt chráněných druhů. To je dnes hlavní brzda. Průměrná doba pro získání stavebního povolení a projití celým schvalovacím procesem se dnes pohybuje mezi osmi až patnácti lety.

Budoucnost vody a vodárenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Nezlepšilo se povolování v posledních letech v souvislosti se snahou státu podporovat obnovitelné zdroje? U fotovoltaiky a větru k výrazným změnám k lepšímu došlo. Proběhlo něco podobného i u malé vody?

Obávám se, že ne. Malá voda stojí v pozadí, je to taková popelka mimo hlavní zájem. Když se podíváte na akcelerační zóny, které jsou velkým tématem minulé i současné vlády, týkají se pouze větru a slunce. Nikde jsem nezaznamenal, že by se plánovaly pro malé vodní elektrárny. Jsme trochu mimo zájem a musíme se pokusit tuto pozici otočit a znovu poukazovat na pozitiva, která zde jsou. Veřejnost sice vnímá malé vodní elektrárny poměrně pozitivně, ale narážíme na odpor některých ochránců přírody, kteří v nich vidí jen negativa. I přesto, že během letošního suchého období právě jezy a derivační kanály byly místem, které zadržovalo vodu v krajině a stahovali se tam vodní živočichové.

Když to shrnu: legislativní a administrativní překážky tedy vnímáte jako mnohem větší problém pro rozvoj malé vody než samotné sucho a změnu klimatu?

Ano, přesně tak.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody a vodárenství.