Kdo dostřelí nejdál? V Evropě se hledá způsob, jak zasáhnout nepřítele stovky kilometrů za frontou bez letadel

Střely kvůli úhybným manévrům ulétly podle odhadu nejméně 1600 kilometrů, než se svojí bojovou hlavicí o váze přibližně 1150 kilogramů udeřily na jasně zaměřený cíl. Výše škod ani to, zda se jim podařilo omezit výrobu, není jasné.

Hluboko na území protivníka

Co je ale zřetelné, je fakt, že Ukrajina v podobě střel Flamingo získala zbraň pro údery hluboko v týlu nepřítele, kterou většina evropských států postrádá. Při pohledu na ukrajinské bojiště je zřejmě, že konvenční zbraně dalekého dosahu podobné legendární americké raketě Tomahawk schopné přesně udeřit na konkrétní cíl mají důležitou a zřejmě zatím západními armádami podceňovanou roli.

Dají se vystřelovat z lodí, ponorek, letadel i pozemních nosičů. Ty vyvinuté a vyrobené západními firmami před válkou na Ukrajině jsou většinou velmi drahé a armády jich nemají nazbyt. Dnes se do jisté míry jejich náhradou stávají pomalejší, ale zato na konstrukci a výrobu jednodušší drony nebo jakési hybridní střely mezi dronem a raketou. Zatímco na Ukrajině probíhá překotný vývoj různých typů, Evropané, kteří vidí, že i objednávky Tomahawků z USA mohou být problém kvůli vysoké poptávce a nejistotě Ameriky jako spojence, se pomalu pouštějí do vlastních programů vývoje střel, kterým se říká „deep strike“ nebo „long‑range strike“.

Musíme být schopni vysvětlit, jak i se dvěma procenty HDP na obranu splníme své spojenecké závazky, říká český velvyslanec u NATO

15. 9. 2026 ▪ 6 min. čtení

Zbraně schopné udeřit stovky kilometrů v hloubce území protivníka si v dnešní době začínají pořizovat i malé a střední státy. Jak ale zdůrazňuje Fabian Hoffmann, německý expert na raketové zbraně z Univerzity Oslo, ve své v létě obhájené dizertační práci, mnohým státům víc než technologie pro jejich vývoj a výrobu chybí koncept toho, jak je použít. „Arzenál pro daleký dosah nabízí malým státům nové schopnosti ohrožovat vysoce hodnotné cíle v operační a strategické hloubce včetně jaderných zbraní,“ píše Hoffmann. Menší a střední státy se podle něj s těmito zbraněmi musí naučit správně pracovat, aby splnily základní účel: odstrašily protivníka od případného útoku.

Proto si třeba i malé Estonsko pořídilo protilodní střely, kterými může prakticky uzamknout Finský záliv, nebo raketomety Himars, kterými dosáhne stovky kilometrů do hloubky ruského území, pokud by se Moskva rozhodla na baltskou zemi zaútočit. Zvyšuje tak pro Rusko sázky.

Estonsko ovšem nemá vlastní nadzvukové letectvo, které je v doktrínách mnoha států vedle námořnictva tím hlavním, kdo by měl použít takové zbraně, protože vypouštění z letadel prodlužuje jejich dolet. Z Ukrajiny jsou známy příklady evropských leteckých raket Storm Shadow a SCALP‑EG (to je v podstatě jeden a ten samý výrobek firmy MBDA, první pro Velkou Británii, druhý pro Francii) nebo německý Taurus, který na Ukrajinu nikdy nedorazil.

Česko – pokud je známo – také nedisponuje žádnou takovou zbraní, a to ani v pozemní, ani v letecké variantě. Své poslední pozemní vystřelované balistické rakety krátkého dosahu OTR‑21 Točka vyřadilo Česko z výzbroje v roce 2000.

Závody o snížení závislosti

S velkým očekáváním se proto loni setkalo oznámení firmy LPP, že vyvíjí první českou řízenou střelu Narwhal. Ta letos začala létat ve zkušebním prostoru mimo Česko (je k tomu potřeba minimálně 600 kilometrů čtverečních), ale zatím není jasné, zda si ji česká armáda vůbec objedná. Kromě jiného vojáci prý nemají jasno, kde a jak by ji chtěli případně použít.

Mezitím v Evropě probíhají doslova závody v tom, kdo něco takového – kromě Ukrajiny – bude schopen vyrábět ve větším množství, aby se snížila závislost v této kategorii zbraní na USA. Nejbližším modelem podobným americkému Tomahawku je francouzská raketa MdCN, která zatím ale existuje jen ve verzi pro lodě a ponorky. Problém je pomalost vývoje, pozemní variantu není možné čekat dříve než v roce 2029. Existuje společný evropský projekt ELSA, který se – jako většina podobných širokých spoluprací – posunuje kupředu šnečím tempem a tvoří spíš politicko‑průmyslový rámec, než že by tlačil kupředu nějaký konkrétní výrobek.

Dny NATO

Stáhněte si přílohu v PDF

Z letadel vypouštěné střely dosáhnou na vzdálenosti několik stovek kilometrů. Němci a Švédové společně pracují na novější verzi z letadla vypouštěné střely Taurus, která bude mít označení Taurus Neo. Storm Shadow/SCALP se začala znovu vyrábět v červenci roku 2025. Úplně nástupu rychlejší výroby nepomáhají obavy zákazníků, tedy jednotlivých vlád, které sice zvyšují výdaje na obranu, ale zároveň nechtějí dávat peníze do tak drahých a složitých systémů.

„Vládní představitelé jsou pochopitelně opatrní v nákupu systémů, které mohou nebo nemusí dobře fungovat či vyhovovat budoucím požadavkům. Ale Evropské země se v tomto ohledu posunují kupředu velmi pomalu,“ zdůraznila analýza think‑tanku EUISS, který pracuje pro Evropskou unii a věnuje se strategickým studiím.

I technologicky jde totiž také o to, aby se Evropa zbavila nebo snížila svoji závislost na USA. A střely, jako jsou tyto, potřebují například vlastní navigaci a software, což jsou přesně oblasti, v nichž Evropané za Američany zaostávají.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dny NATO.