Ekonomika solidně roste, firmy nepřestávají investovat, pracovních míst je stále dostatek, zato ceny rostou tak, že inflace je stále nad dvouprocentním cílem a ani k němu nesměřuje. Rozhodnutí amerického Fedu o zvýšení sazeb, ke kterému přikročil ve středu večer našeho času, vlastně nemělo alternativu. Dokonce i kdyby posun sazby do rozmezí 3,75 až 4,00 procenta jeho nový šéf Kevin Warsh neprosadil, neznamenalo by to, že Američané dostanou dlouhodobé úvěry – například hypotéky – levněji. Trh by totiž začal pochybovat o nezávislosti centrální banky na politice, což je podezření, které prezident Donald Trump svými soustavnými útoky a požadavky na sražení sazeb k jednomu procentu jen přiživuje, a vyžadoval by vyšší prémii.
Česká národní banka má manévrovací prostor o něco větší, ač do ní nejmocnější politik v zemi také nepřestává rýt, a tak si ve čtvrtek mohla dovolit nechat repo sazbu na 3,75 procenta. Ekonomické zákonitosti ji ale budou k zvyšování úroků v dalších měsících také tlačit, přičemž snižování sazeb je zcela jistě mimo hru. Přispívá k tomu i politika vlády Andreje Babiše, která příští rok opět zvedne deficit státního rozpočtu a nemá realistický plán na jeho snížení ani v dalších letech.
Co se dočtete dál
- Na co je guvernér Aleš Michl, alespoň podle opakovaných proklamací, opravdu citlivý.
- Čím vláda tlačí úroky vzhůru, ač její šéf vyžaduje od ČNB opak.
- Jaká opora pomáhá radním národní banky k tomu, aby se rozhoupali k akci.
