Meta minulý týden představila osobního asistenta jménem Muse. Má nám pomáhat s plány, má sám přicházet s návrhy, navrhnout večeři pro přátele atd. Múza. Kdysi básníkovi vnukla verš, mladým lásku, vládcům budoucnost. Občas se dostavila, občas ne. Teď ji máme ve stroji.
Starověké mezopotámské mýty vnímaly smysl a identitu člověka ve výrobě (podobně jako později Marx). Stvořili tedy bohové pokolení lidské a obtížili je námahou, kterou do té doby museli vykonávat sami a bohy tím osvobodili: „Pro volnost jejich stvořil (Marduk) pokolení lidské (…) (člověk) obtížen bude službou bohů a bohové si odpočinou.“ Nečekáme přesně to samé od strojů a strojového učení my lidé? Předat jim námahu, předat jim práci a výrobu a my, my budeme konečně svobodní a bude moct odpočívat.
Co se dočtete dál
- Jak přenesení výrobní námahy na stroje mění roli lidské poptávky a touhy?
- Do jaké míry jsou lidské touhy naučené a jak je AI může formovat?
- Co se stane, pokud stroje začnou nejen uspokojovat, ale i vytvářet touhy?









