Trend na dluhopisovém trhu – stejně hrozivý jako v 70. letech a s hlubšími příčinami

Je jediné téma, které nyní dokáže strhnout větší pozornost a ovlivňovat chování investorů více než umělá inteligence: vývoj na dluhopisech. Jejich výnosy se dostaly nebezpečně vysoko, ale vražedné je především tempo a vytrvalost trendu, se kterým míří vzhůru.

Když to chvíli vypadá, že se dluhopisy zklidnily, přijde další vlna výprodejů spojená s nárůstem výnosů. Dívat se můžeme do Evropy, Japonska či Austrálie, ale největší pozornost míří do Spojených států. Klíčový desetiletý výnos se přehoupl přes pět procent a nezdá se, že by to měl být strop. Jen za letošní rok stoupl o celý procentní bod a pro tempo nárůstu v tomto desetiletí musíme hledat paralelu až v 70. či 80. letech. Tehdy svět čelil ropným šokům a výnos na vrcholu sahal po 16 procentech. Nyní je podstatně níž, ale zdroj jeho růstu je možná ještě robustnější.

Ropa či energie jsou i dnes velmi důležitým negativním vlivem. V pozadí však stojí veřejné finance, což lze usoudit z toho, že směrem vzhůru rychle postupují i reálné, o inflaci upravené výnosy. A v tom je ten problém. V 70. letech bylo americké veřejné zadlužení u 35 procent HDP a klesalo, nyní je přes 120 procent a rychle roste. Fiskální konsolidace je pro politiky sprosté slovo a zvláště před volbami je naprosto vyloučené byť se jen zmínit o vyšších daních či škrtání výdajů. Navíc Fed krotí inflaci, což mu znemožňuje pomoci vládě nákupem dluhopisů do své bilance, a investoři správně předpokládají, že se nemusí prát o slušně úročený dluh, neboť ho na trhu bude ze strany vlád i firem dost a dost.

Komentář

Raketové zadlužování velmocí. Je finanční bouře už vidět na obzoru?

23. 9. 2026 ▪ 7 min. čtení

Upevňující se trend je stále nebezpečnější. Vyšší výnosy budou vysávat stále větší část rozpočtu na úrocích, vysoké sazby hypoték ještě více zmrazí realitní trh, financování prodraží investice. Vládní zadlužování má vysokou cenovku a finanční investoři si za rostoucí rizika žádají stále větší kompenzaci. A právě to je jediná síla, která může donutit vládu změnit směr. Když čas navíc nedodá příměří s Íránem, bude to při současném trendu otázka spíše měsíců než let.