Akviziční dekáda mění výzbroj české armády. Po stíhačkách a obrněncích chce transportéry

Za posledních několik let podepsalo Česko hned několik velkých zakázek na pořízení nové bojové techniky. Nejsledovanější byl určitě nákup 24 stíhaček F‑35 od amerického koncernu Lockheed Martin nebo pořízení 246 pásových obrněnců CV90 od švédské společnosti BAE Systems Hägglunds. Jen tyto dva obří akviziční nákupy vyjdou v příštích letech na více než 200 miliard korun.

Pro zmíněné akvizice platí jedno. Jsou zasmluvněné, pracuje se na nich, ale vojáci novou techniku ještě několik let neuvidí. Poslední velká zakázka spojená s pozemním vojskem, která byla plně dokončena a zařazena do výzbroje, byly šestikolové Titusy dodané v letech 2022 až 2024. Většinu ostatní techniky, jež zásadně změní Armádu České republiky (AČR), budou vojáci většinou plně používat až po roce 2030.

Výzbroj, která přijde

Hlavní moderní tanky Leopard 2A8, kterých si Česko pořizuje 44 kusů ve společném nákupu s Německem, budou ve výzbroji v roce 2031. Zmíněné pásové CV90 pak o rok dříve. Pokud tedy půjde vše dobře. Což ale nemusí, jak naznačují třeba problémy se samohybnými houfnicemi Caesar, kde se neustále posunují vojskové zkoušky, bez nichž je armáda nemůže převzít. Nový termín zařazení všech 62 houfnic do výzbroje je nyní rok 2028.

To samé platí pro letectvo, které svoje stíhačky páté generace začne plně používat až ve druhé polovině 30. let. Už od roku 2029 ale bude v USA probíhat, na základně Ebbing v Arkansasu, výcvik pilotů a pozemního personálu na prvních šesti strojích F‑35. Teprve pak se piloti i stíhačky, které budou výrobně přibývat, přesunou na leteckou základnu v Čáslavi.

Zatím si Vzdušné síly AČR z moderních zbraní převzaly jeden ze dvou transportních letounů Embraer C‑390. Další jim brazilský výrobce předá příští rok. Největší posílení představují bitevní vrtulníky AH‑1Z Viper a víceúčelové vrtulníky UH‑1Y Venom, jejichž nákup se dohodl v roce 2019. Jde o náhradu za ruské vrtulníky Mi‑24. Bohužel jeden z Venomů letos v červenci havaroval na vrtulníkové základně v Náměšti nad Oslavou, přičemž zemřela jedna vojákyně.

Pro Česko je zásadní symbolické představení baterie protiletadlového systému Spyder na letošních Dnech NATO v Ostravě. Jde o izraelský systém, který nahradí staré sovětské komplexy KUB. Baterie má jako celek deset vozidel a včetně řidičů a ochrany ji obsluhuje 90 lidí. Čtyři baterie Spyder budou tvořit páteř tuzemské pozemní protivzdušné obrany. Plně funkční ale bude celý systém až v roce 2028.

Jaké akvizice se připravují?

V příštích letech bude armáda řešit hlavně akvizice spojené s „koly“. Ministerstvo obrany sice nedávno zrušilo zakázku za 25 miliard korun na 185 čtyřkolových obrněných vozidel. Zde mělo silnou pozici vozidlo Bushmaster od firmy Thales Australia, jež měla dohodu o spolupráci se státním podnikem VOP CZ z Nového Jičína.

Dá se předpokládat, že tendr na vozidla MRAP navržená s odolností proti výbuchu min bude pokračovat. Je možné, že se spíše rozdělí na několik částí. Zájem pak určitě mohou mít i další, třeba Tatra Defence Vehicle ze skupiny CSG s vozidlem Tadeas. Nebo skupina Omnipol, která loni na veletrhu IDET v Brně představila vozidlo Senator ve spolupráci s kanadskou firmou Roshel. Těch, kdo umí vyrobit „čtyřkolku“, je ale mnohem víc.

Vůbec největší akvizicí za desítky miliard korun, která vojáky čeká, bude náhrada kolových transportérů Pandur II. Generální štáb před dvěma lety rozhodl, že nebude usilovat o jejich modernizaci. Armádě obrněnce dodala Tatra Defence Vehicle, která je vyráběla v Kopřivnici v licenci od rakouské zbrojovky Steyr (General Dynamics). Kolových Pandurů má armáda 127. Zatím není přesně řečeno, kolik transportérů by mohla chtít. Za maximální počet se považuje 250 vozidel.

Hlavními konkurenty budou zřejmě CSG, která loni na brněnském veletrhu IDET představila nově vyvinutý vůz Pandur Evo. Dalším je finská Patria, která se pro budoucí tendr kvůli lokalizaci výroby spojila s českou zbrojní skupinou STV. Letos také podepsala memorandum o spolupráci s klíčovým státním podnikem VOP CZ. Třetím ve hře o nové osmikolky je německý Boxer, u něhož výrobce Artec (společný podnik KNDS a Rheinmetall) nabízí lokalizaci výroby do Česka, a to nejen pro případnou českou objednávku, ale i pro část obří německé zakázky.

Bezvýznamné není ani pořízení samohybných minometů. Ministr obrany Jaromír Zůna v červenci nevyloučil možný společný nákup minometů SAM‑120 pro mechanizované brigády se Slovenskem. Vyvíjí je slovenská státní společnost ZŤS Špeciál a systém využívá automatizovaný 120mm minomet ve věži na podvozku Tatra. Konkrétní počet českých minometů ani možná hodnota zakázky nebyly oficiálně potvrzeny. Neoficiálně se objevují informace, že by si vojáci objednali 50 minometů.

Vzdušné síly už mají hlavní akvizice za sebou. To ale neznamená, že by se výhledově nepočítalo s dalšími nákupy. Zásadní bude náhrada transportních vrtulníků Mi‑171Š. Po jejich modernizaci státním podnikem LOM Praha mohou sloužit minimálně do roku 2035. O jejich náhradu se bude určitě bojovat – především asi mezi evropským výrobcem Airbus nebo americkým Sikorsky, jenž vyrábí vrtulníky UH‑60 Black Hawk. Nové vrtulníky Black Hawk má například Slovensko. Repasované vrtulníky Black Hawk si slovenská armáda pořizuje přes českou skupinu Helicopter Alliance. Snem minimálně vrtulníkových pilotů by ale určitě bylo pořízení vrtulníků CH‑47F Chinook od amerického Boeingu.

Významné nákupy se dají očekávat u bezpilotních prostředků, kde může být rok 2027 dobou větších změn. Armáda se zatím akvizičně zaměřuje na pořízení 3000 kusů menších dronů pro bojové jednotky. V tom hraje roli menší česká firma Flyin Diamonds, která v Moravských Budějovicích postavila polygon pro drony a spolupracuje také se zmíněným LOM Praha.

Přání bývalého prezidenta Miloše Zemana pořídit velké izraelské bezpilotní prostředky Heron se sice neuskutečnilo, armáda se ale ke středně velkým dronům jednou určitě vrátí. V Česku působí několik firem, jež průzkumné i útočné drony vyrábí. Zmiňme firmy U&C či LPP, v průzkumné verzi se snaží prosadit společnost Primoco. Ambicí dělat větší drony ve spolupráci se zahraničními partnery se do budoucna netají ani výrobce Aero Vodochody. Ten pro českou armádu momentálně modernizuje osm bitevníků L‑159 a dodá osm cvičných strojů L‑39 Skyfox pro Centrum leteckého výcviku pod LOM Praha.

Kromě techniky armáda nakupuje i další schopnosti. Už od působení českých vojáků v Afghánistánu „zakotvila“ v české armádě americká společnost L3Harris, která dodává taktické vojenské radiostanice a zabezpečené datové spoje. Ve hře je zakázka za více než čtyři miliardy korun.

Klíčový význam mají pro armádu smlouvy s výrobci malorážové i velkorážové munice. V tomto oboru mají české firmy silné postavení v rámci celé Evropy. Skupina CSG má hlavní výrobní základnu na Slovensku. Jediným tuzemským výrobcem velkorážové munice je společnost STV. A dodavatelem nábojů do ručních zbraní je firma Sellier & Bellot, která je od roku 2024 součástí další významné české zbrojní firmy Colt CZ.

Budou akvizice pokračovat?

Minimálně do konce dekády by tedy další velké armádní akvizice měly pokračovat. Podle Koncepce výstavby AČR má až do roku 2030 jít na investice 60 procent z přiděleného rozpočtu. Teprve pak se má investiční tempo zpomalit na 35 procent, s důrazem na zabezpečení životního cyklu armády a personál.

Toto tempo samozřejmě nakonec může být jiné. Mohou se změnit priority koncepce a ani vojáci nemusí být schopni každý rok prostředky smysluplně utratit. Je to vlastně podle dosavadních zkušeností poměrně pravděpodobné.

Před honbou za desetinami procent HDP na obranu varují i někteří bývalí generálové, jako třeba František Mičánek, který se před odchodem do civilu věnoval na Generálním štábu rozvoji protivzdušné obrany. Mičánek i někteří další rozhodně nijak nezpochybňují výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP. Zároveň ale tvrdí, že důležitější je, jaké schopnosti armáda za utracené peníze získá. Pro dlouhodobý rozvoj armády tito experti považují za špatné i skokové financování armády, protože nevede k systematickému a stabilnímu investování.

Magické číslo dvou a více procent HDP na obranu řeší hlavně politici. Připomeňme, že v roce 2021 byl rozpočet ministerstva obrany 75 miliard korun, letos to bylo téměř 155 miliard korun. Toto číslo ale zahrnuje i běžné provozní výdaje.

Kalkulace politiků ovlivňuje i na loňském summitu NATO v Haagu přijatý závěr zvýšit do roku 2035 zbrojní výdaje členských států na 3,5 procenta ročně. Při započtení výdajů na kritickou infrastrukturu, kyberbezpečnost, inovace nebo civilní obranu to má být dokonce až pět procent HDP. Do výdajů se počítá i přímá pomoc Ukrajině a její obranné výrobě.