Kdyby byla inkluze v českém školství zavedena už v sedmdesátých letech dvacátého století, pravděpodobně by byla nabídnuta i rodičům některých současných politiků. Prospěla by jim. Na vlastním příkladu by poznali její smysl a v dospělosti by nepřekládali návrhy na její zrušení či omezení do podoby, která by nás vrátila o těch padesát let zpátky.

Motoristům sobě, SPD, Andrejovi Babišovi a jiným stoupencům pevné ruky by se takový návrat líbil. Oddělit děti, které ředitelé škol uznají za „normální“, od těch „jiných“ a ty nahnat do speciálních škol. Kdo si tu dobu pamatuje, ví, že školní docházkou to neskončilo. Oddělovalo se po celý život. Aspoň jeden příklad – veřejný prostor byl tak nepřátelský pro vozíčkáře, že byli zavření doma.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Kolik peněz by bylo potřeba na stabilizaci platů asistentů učitelů?
  • Kde by se měly zvyšovat či snižovat počty speciálních škol?
  • Jaké dopady by mělo povinné přeřazování dětí do speciálních tříd?
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.