Kdyby byla inkluze v českém školství zavedena už v sedmdesátých letech dvacátého století, pravděpodobně by byla nabídnuta i rodičům některých současných politiků. Prospěla by jim. Na vlastním příkladu by poznali její smysl a v dospělosti by nepřekládali návrhy na její zrušení či omezení do podoby, která by nás vrátila o těch padesát let zpátky.
Motoristům sobě, SPD, Andrejovi Babišovi a jiným stoupencům pevné ruky by se takový návrat líbil. Oddělit děti, které ředitelé škol uznají za „normální“, od těch „jiných“ a ty nahnat do speciálních škol. Kdo si tu dobu pamatuje, ví, že školní docházkou to neskončilo. Oddělovalo se po celý život. Aspoň jeden příklad – veřejný prostor byl tak nepřátelský pro vozíčkáře, že byli zavření doma.
Co se dočtete dál
- Kolik peněz by bylo potřeba na stabilizaci platů asistentů učitelů?
- Kde by se měly zvyšovat či snižovat počty speciálních škol?
- Jaké dopady by mělo povinné přeřazování dětí do speciálních tříd?
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace








