Průmysl, tahoun ekonomiky dotovaný z rozpočtu

Program Antivirus, tedy podpora pracovních míst, která měla a má zabránit propouštění, je nejúspěšnějším podpůrným programem ekonomiky. Alespoň měřeno objemem vyplacených peněz. Podle údajů ministerstva financí dosud stál přes 40 miliard korun.

Související

7. 5.

Nezaměstnanost v dubnu klesla na 4,1 procenta. Rozjíždí se sezonní práce, podle Maláčové pomohl i Antivirus

7. 5.

Podíl nezaměstnaných v Česku v dubnu klesl z březnových 4,2 procenta na 4,1 procenta. Nezaměstnanost je tak nejnižší od loňského prosince....

Logicky by největší podpora měla směřovat do služeb – cestovní ruch, pohostinství, ubytování, případně do kultury, které vládní opatření postihla nejvíce.

V praxi ale nejvíc peněz získal zpracovatelský průmysl. Průmysl, jejž vláda chránila před jakýmikoliv otřesy po celou dobu pandemie a který nechala volně běžet bez jakýchkoliv omezení v době, kdy si přeplněné nemocnice přeposílaly pacienty a kdy člověk nesměl překročit hranice okresu z jiného důvodu, než byla práce. Nejlépe práce v továrně.

Ekonomové Idea Cerge EI při podrobném rozboru programů podpory zaměstnanosti z jara roku 2020 dospěli k závěru, že průmysl dostal disproporční díl podpory. A nejen to – firmy, kterým se nijak valně nedařilo už před covidem, stát zadotoval ještě štědřeji. Naopak malé podniky, jež stát zavřel, to často po několika měsících zabalily: propustily zaměstnance a prodloužily frontu na úřadech práce. Zjevně pochopily, že se na ně plošná podpora až tak plošně nevztahuje.

Zjištění ekonomů z Cerge potvrzuje, že průmysl je považován za zlaté srdce české ekonomiky, které nesmí nic ohrozit. Může být. Ve chvíli, kdy zpracovatelský průmysl dostává nejštědřejší státní podporu, tedy peníze z daní všech lidí včetně těch, kdo pracují ve službách, třeba i v restauracích, se ale nutně vnucuje otázka, co vlastně Česku doopravdy nabízí?

Původní myšlenka, která udělala z České republiky dodavatelskou velmoc, zahrnovala étos železného srdce Evropy, jež v sobě spojuje geniální technický um i nadstandardní manuální zručnost. Zhruba po 20 letech a mnoha desítkách miliard podpory (nejde jen o Antivirus, ale také o investiční pobídky apod.) je hlavním krédem průmyslu, které politici neustále opakují, slovo „zaměstnanost“. O vzdělání či šikovnosti v posledních letech nepadlo ani slovo.

Nikoho příliš nezajímá, co by ti lidé měli dělat a jakou mají kvalifikaci. V místech, kde jsou průmyslové zóny a nic jiného, děti odcházejí uprostřed středoškolských studií do fabrik a rozšiřují počty nekvalifikované pracovní síly. Je to také průmysl, který neustále opakuje, že by se měly školní osnovy řídit podle něj, což absolutně popírá myšlenku, že škola má připravovat na budoucí, nikoliv minulé povolání.

Celostátně průmysl poptává desítky tisíc nových pracovních míst. Při bližší kontrole se však ukáže, že většinu míst může obsadit kdokoliv a že podle výše ocenění jsou určena levným zaměstnancům z východu, protože Čech odmítá za podobnou mzdu a podobných podmínek pracovat.

Česká republika byla a je průmyslovou zemí. Moderní ekonomiku ale netvoří pouze průmysl, navíc dodavatelský, který se na finální přidané hodnotě příliš nepodílí. Ano, pomoc státu udržela v chodu většinu průmyslových podniků. Možná by však bylo lepší, kdyby až tak velkorysá nebyla. I za cenu vyšší nezaměstnanosti.

Bylo by účelnější, kdyby namísto udržování neperspektivní výroby rozpočet víc podpořil služby. A také školství, které koronavirová opatření fakticky zadupala do země. Nic z toho se ovšem od politiků s průmyslem ukovanými klapkami na očích čekat nedá.