Diskuse o tom, kde vzít motivaci k práci, jak se po měsících doma zase bavit s kolegy nebo jak říct šéfovi, že bych chtěl v kanceláři fungovat jinak, než bylo ještě před rokem zvykem, je všudypřítomná. Nezapomněli jsme ale na to, že podobné problémy mohou mít děti, které se po měsících virtuální výuky narychlo vrátily do tříd? „Péče o dospělé je v tomto smyslu obrovská a má pragmatický cíl – aby dobře pracovali. U dětí se ale jen mluvilo o tom, jak je důležité, aby se do škol vrátily, a pak psychologové řekli „buďte na ně vlídní“. Diskuse, co potřebují a jak i jejich návrat udělat co nejhladší, tu ale naléhavě chybí,“ říká HR koučka a lektorka dalšího vzdělávání učitelů Hana Vykoupilová. I virtuální výuka je podle jejího názoru home office a tomu, jak na něm děti fungovaly, by se měla věnovat patřičná pozornost.

HN: Co přesně podle vás při návratu dětí do škol chybělo?

Jestliže se u dospělých bavíme o tom, jak sladit týmy, jak nastavit komunikaci, jak se poučit z toho, co přineslo virtuální fungování a co se dařilo a nedařilo, tak totéž by se mělo odehrát i ve školách a děti by měly mít nějaký čas na adaptaci. Panuje tu obecně přijímaná představa, že se otevřely školy a děti nastoupí tam, kde přestaly. Ve firmách toto není. Hodně šéfů si uvědomuje, že jejich lidé jsou už někde jinde.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

HN: Není to ale tím, že firma je zaměřená na výsledky a škola je vzdělávací instituce?

Firmě jde pragmaticky o výkon lidí a snaží se udělat maximum pro to, aby ho mohli – v nejlepším slova smyslu – podávat. Ale proč tak neuvažovat i ve škole? Nechci tím říct, že bychom měli děti tlačit do výkonu, to vůbec ne, ale stejně jako vymýšlíme, jak udělat co nejlepší pracovní podmínky, tak také přemýšlet, jak dětem vytvořit takové, aby mohly co nejlépe přijímat informace, byly kreativní a učení je bavilo.

HN: Co by k tomu bylo podle vás potřeba?

To samé, co u dospělých – komunikace a transparentní prostředí. Aby věděly, co je ve škole čeká. A zbavit je tlaku, že nastoupily do školy a přijdou testy. To v tuto chvíli není to nejpotřebnější. Důležité je, aby pochopily, že chodit do školy má velkou přidanou hodnotu – i jinou, než že se uvidí s kamarády. To závisí na věku, ale zvlášť u dětí, které pochopily, že si v rámci distanční výuky mohou čas organizovat samy a že objem učiva, kterému se ve škole věnují šest hodin, zvládnou samy za tři, může porozumění, proč jít do školy, chybět. Přidanou hodnotou prezenční výuky je skupinová práce – tak ji akcentovat a ptát se, co z distanční výuky můžeme do školy přenést.

Hana Vykoupilová

Mezinárodně certifikovaná koučka se specializuje na firemní školicí a rozvojové programy v oblasti HR a intenzivně se zabývá tzv. soft skills.

Vedle práce s firmami se prostřednictvím organizace Svět vzdělání intenzivně zapojuje do vzdělávání učitelů a šíří myšlenku rozvoje soft skills ve školách.

Spolu s Helenou Zitkovou je autorkou knihy Připravte děti na život – Rozvoj soft skills pro každého, která vyjde v září 2021.

Má dvě desetileté dcery.

HN: Školy to podle vás nedělají? Nebo ne v dostatečné míře? Řada ředitelů se o nejrůznější adaptace snaží, přechodný režim jim doporučilo i ministerstvo školství, na mnoha místech pomáhají psychologové…

Jsou školy, které k tomu přistoupily opravdu skvěle a adaptaci mají pozvolnou, ale obecně cítím, že stejně jako byla – a to je potřeba říct, že správná – poptávka po tom, aby se děti do škol vrátily, tak je bohužel i po tom, aby se zajelo do starých kolejí. Automatismus v našem myšlení je pořád obrovský. Stejně tak obrovská je ale i změna, kdy děti rychle přešly z mnohdy totální izolace zase do skupiny. Takže opakuji, teď je hlavně připravit na „nové“ prostředí, udělat ho transparentní a stálé, nedělat nečekané věci. Oceňovat to, co se doma naučily, a rozvíjet to, nesnažit se získat maximum známek.

HN: A takto by to podle vás mělo doplynout až do prázdnin, kdy zase přijde další volno? Nebo by to mělo trvat pár týdnů a pak by měl přijít závěr školního roku plus minus tak, jak ho známe? 

Nemyslím si, že by to mělo nutně trvat do konce roku, zároveň jsem přesvědčená, že mnoho věcí, na které bychom se teď měli soustředit, by mělo zůstat napořád. Opakovaně mi třeba děti říkaly, že jim vyhovovalo, že si mohly doma práci rozdělit. Tak uvažovat nad tím, jak a v kterých hodinách si mohou samy rozvrhnout práci.

HN: To je podle vás reálné?

Ano, děti jsou moudré, a pokud dostanou příležitost, umí s ní pracovat. Stačí říct „v rámci hodiny je potřeba zvládnout tuto látku a vy si určete, jak to budete dělat“. Zvlášť když třeba půjde o cvičení, se kterými mají už zkušenost a vědí, jak na ně, tak ať si vypracování rozvrhnou podle sebe. V rámci distanční výuky se to řada dětí naučila.

Důležité je ale i to, aby se jich učitelé ptali, jak se cítí. Řada dětí je teď unavená nebo vzteklá, tak proč nezačít den tím, že použijeme předem domluvený „barometr“ a řekneme si, jakou má kdo náladu? Tím se otevře téma emocí a energie, což je důležité i pro učitele, protože s tím mohou pracovat a děti se naučí své pocity pojmenovávat.

V tomto školním roce není potřeba dělat nějaký velký finiš – proč, když celý byl tak výjimečný. Ze své praxe znám spoustu dospělých, kteří prošli syndromem vyhoření a většinou to bylo proto, že měli pocit, že musí finišovat a něco zvládnout. Rekonvalescence pak byla tak zdlouhavá a těžká, že dnes dobře vědí, jak je důležité správně zvolit, co má a co nemá přednost. 

HN: Jsou ještě nějaké další dovednosti z distanční výuky, podobného typu jako samostatná práce, které děti získaly a které byste zdůraznila? 

Souvisí to s energií, a sice že spousta dětí se naučila dělat si různé krátké přestávky, říct si stop, teď si dám svačinu nebo se třeba proběhnu. To je taky moc dobře, vědět, kdy si potřebuji odpočinout. Řada dětí si v rámci distanční výuky našla odpočinkové rituály, protože je k tomu donutilo jejich tělo, a jelikož nemusely sedět ve třídě, mohly si to dovolit. I ve školách by ale prospělo nemít jen desetiminutové přestávky mezi hodinami, ale i do nich v případě potřeby zahrnout kratičkou, třeba dvouminutovou aktivitu, která děti znovu „nakopne“. A tady jsme zase u komunikace, protože jestli je to potřeba, nejjednodušeji zjistíte tím, že se jich zeptáte.

HN: Všechno, co jste dosud popisovala, spadá do oblasti tzv. soft skills, kterými se dlouhodobě zabýváte. Co o nich pandemie ukázala?

Že je všichni enormně potřebujeme! Za mě jsou to dovednosti, které člověku umožňují, aby byl tvůrcem svého života. Jde například o to vědět, kdy mám kolik energie, a umět s ní pracovat – tím, že vím, jak důležitá je psychohygiena, a mám nástroje, jak ji provádět. Také o to znát své emoce a dokázat s nimi pracovat a vědět, že jsou všechny stejně důležité a umím je bezpečně vyjádřit. Když znám sám sebe, umím se také lépe vztahovat ke svému okolí. Vím, jak komunikovat, jak spolupracovat v týmu, jak řešit konflikt. V anglicky mluvícím světě se jim už nějakou dobu neříká soft skills, ale essential skills (nezbytné dovednosti). A když se na to podíváte z hlediska pracovního trhu, také to dává smysl. Dnes nedokážeme předjímat, jakou práci naše děti budou jednou dělat. Co bude ale opravdu potřeba, je dokázat kriticky myslet, umět se učit, znát sám sebe, pracovat se svými emocemi a umět praktikovat základní psychohygienu. Pandemie vůbec ukázala, jak je mentální hygiena důležitá, u dospělých i u dětí. A platí to i teď, protože náročné období zdaleka nekončí, jen se mění.

HN: Což je dobré téma na závěr. Máte nějaké praktiky, jak si každý den trochu ulehčit?

Na chvíli se zastavit. Pro psychohygienu je nesmírně důležité „uzavírání tvarů“. Kdybych vám nakreslila panáčka, který nemá ruku, soustředíte se na tu chybějící ruku, protože tvar není uzavřený a pozornost poutá to, co chybí. Takže i když není covid ani zdaleka za námi, je dobré tuto fázi pro sebe nějak uzavřít. Říct si, co jsme se naučili, co nechceme opakovat, na čem můžeme stavět, a uvědomit si – a to bych chtěla zdůraznit i ve vztahu k dětem – co všechno jsme zvládli. Ukazovat jim, co se daří, a upínat k tomu pozornost. Dospělí se často soustřeďují na to, co se nepovedlo, ale když to otočíme a zaměříme se na to dobré, bude nám lépe a také budeme snáze korigovat to, co se případně nepodařilo. Důležité také je uvědomovat si, co sytí naši fyzickou i psychickou energii, a zařazovat to do svého dne. A být sami k sobě laskaví, to je teď nejdůležitější.