Vztahy mezi Českem a Německem jsou dlouhodobě bez vážnějších problémů. Zásadněji jimi neotřáslo ani vzájemné zavírání hranic během pandemie, které se samozřejmě promítlo do životů v příhraničních regionech, ale na politické úrovni se jej podařilo zdárně překonat. Můžeme tedy stále mluvit o nejlepším období společného soužití.

Pod povrchem efektivní spolupráce však dochází k jistému vyprazdňování. Se sousedy sice nemáme problém, ale také si často nemáme mnoho co říct, a to zejména na úrovni politických reprezentací. Němci jsou vytížení řešením evropských či globálních otázek a na Česko jim pak nezbývá pozornost ani kapacity. Češi sice vnímají Německo jako jednoho z nejdůležitějších partnerů, ale jsou spíše pasivní a nečitelní. To platí zejména v evropské politice, které rozumí jen málokdo, a to nejen v Berlíně. Společná témata až příliš často chybí.   

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Slabé kontakty mezi politiky

Do této situace ale vnesou novou dynamiku parlamentní volby, které v obou zemích probíhají jen s několikadenním odstupem. Končí Angela Merkelová, která byla garantem pragmatické, vůči Česku empatické politiky a která odvracela krize či mírnila napětí v konfliktních tématech, např. v otázkách migrace či energetiky. Nikdo z jejích možných nástupců nemá vůči Praze zvláštní vztah, stejně jako nemá žádný z možných českých premiérů blízko k Berlínu.

To je odrazem dlouhodobějšího problému, kdy se politické strany obou zemí odcizují. Diplomaté si stěžují, že pomyslné seznamy telefonních čísel mezi politiky jsou velmi hubené. V posledních letech byly určitým svorníkem vazby mezi sociálnědemokratickými stranami, českou ČSSD a německou SPD, které shodně stály v čele diplomacií obou zemí. Jejich spolupráce pak napomáhala koordinaci evropských politik a fungovala jako neformální linka v časech krizí. Zejména ČSSD ale velmi reálně hrozí odchod z vlády. 

Žádná podobně silná vazba zde neexistuje, snad s drobnou výjimkou linky mezi KDU-ČSL a CDU/CSU. ANO a ODS na německé straně přímého partnera nemají. Piráti si případnou vazbu na německé Zelené, s nimiž spolupracují v Evropském parlamentu, musí teprve vybudovat.

Rizika i příležitosti

A kvůli slabým osobním vazbám se mohou české a německé politiky v klíčových otázkách vzdalovat. Budoucí německá vláda, ať už ji povede kdokoliv, bude pravděpodobně otevřenější prohlubování evropské integrace, než kdy byla Merkelová. Klíčovým tématem pro ni bude ekologická transformace, která bude mít přímé dopady na evropské i sousedské úrovni. Soudíme-li podle volebních programů i dlouhodobých pozic klíčových českých sil, můžeme na straně Prahy počítat ve vztahu k EU i zeleným tématům nanejvýš s opatrnými a nesmělými krůčky.

Pozitivním trendem je naopak dlouhodobé sbližování pohledů na vztahy k silným geopolitickým hráčům. Česko vystřízlivělo z naivního atlantismu bushovské éry, zatímco Německo již několik let přitvrzuje svou dříve často nekritickou pozici vůči Rusku a Číně. To neznamená, že zde nadále neexistují rozdíly, jak ukázaly opačné pozice ve vztahu k německo-francouzskému návrhu na uspořádání summitu EU s ruským prezidentem. Ty se ale často týkají spíše strategie a taktiky než celkového vnímání ruského či čínského režimu (a v obou zemích jsou předmětem ostré veřejné debaty). 

Vzniká zde tedy prostor pro pragmatickou spolupráci v budování strategické autonomie EU při současném zachování silné vazby na USA v rámci NATO, což jako společný zájem deklarují obě strany. Ani po volbách v tomto ohledu pravděpodobně nedojde k zásadní změně.

Míč je na naší straně

Aktivní přístup však bude po volbách žádoucí zejména z české strany. Vztah k Německu je pro Česko naprosto klíčový, zatímco pro Berlín představuje Praha jen jednoho z mnoha sousedů a evropských partnerů. Čeští politici by proto měli využít situaci k vytvoření pozitivní atmosféry, pokusit se rychle vybudovat osobní vazby vůči nové německé vládě a předložit jí konkrétní agendu pro spolupráci na evropské i bilaterální úrovni.

Premiér i ministři by měli zařadit osobní návštěvu Berlína, ale také hlavních měst sousedních spolkových zemí, tedy Mnichova a Drážďan, mezi priority v úvodních měsících svého působení. Co nejdříve by měla být ustavena také Meziparlamentní skupina přátel ČR–SRN, která relativně úspěšně funguje ve stávajícím období, a navázat vztahy s protějšky ve Spolkovém sněmu. Politické strany by měly lépe zužitkovat Česko-německé diskusní fórum, například nominací svých významných zahraničněpolitických expertů do jeho rady.

Českou vládu, která vzejde z říjnových voleb, čeká v zahraniční a evropské politice spousta úkolů. Oživit vztahy s naším největším sousedem a obrátit trend jejich vyprazdňování a vzájemné ztráty zájmu je jedním z těch nejdůležitějších – ať už se premiér bude jmenovat Babiš, Bartoš, nebo Fiala.