Česko zažije zlatý věk. Bude tady rušno, tvrdí investoři z J&T Ventures o rizikovém kapitálu

HN: Čím si probuzení světa vysvětlujete?

Kešner: Má to více aspektů. Jedním je boom venture kapitálu nejen v USA a Číně, ale všude po světě. Druhým faktorem byly nízké úrokové míry, třetím dostupnost technologií umožňující vybudovat firmy mnohem rychleji a levněji. Na trhu je nyní i výrazně více peněz, letos fondy spravují dvakrát více kapitálu než v rekordním roce 2019, i počet IPO roste meziročně o více než pět procent. Venture kapitál je stále atraktivnějším oborem, počet transakcí stoupá meziročně o 13 procent i kvůli tomu, že velké firmy začaly ty menší skupovat. Nechtějí dělat experimenty, raději koupí vyzkoušenou technologii či tým za desítky milionů dolarů. A pokud se k tomu přidá fungující byznys, cena je ještě o řád či dva vyšší.

HN: Existuje země, kterou by se mohlo Česko v rozvoji byznysu inspirovat?

Kočík: Dám příklad na Estonsku. Je to tak malá země, že všechny start-upy rovnou jedou globálně. A kde jsou? Estonsko má nejvíce jednorožců (start-upů s hodnotou přesahující jednu miliardu dolarů, pozn. red.) v regionu střední a východní Evropy. Myslím ale, že takto už smýšlí čím dál více i čeští zakladatelé. Posledních deset let podnikatelé razili cestu, že si produkt otestovali v tuzemsku a pak šli do zahraničí. Tam často narazili, protože se to tam dělá jinak, i zákazníci jsou rozdílní. To už se překonalo a myslím, že většina technologických start-upů myslí globálně a cílí rovnou na zahraniční trhy.

HN: Daří se jim naplňovat globální ambice?

Kešner: Určitě ano, ambice jsou velké a celosvětové. Na začátku takové nebyly, chyběl zde dostatek venture kapitálu a pozitivní příběhy. V roce 2012 tu dokonce byla nejnižší míra využití takového kapitálu z celé Evropské unie. V Estonsku mají aktuálně největší počet investic i investovaných prostředků na obyvatele. Roli v tom hraje i úspěšná story Skypu, podle nich se naučili, jak se buduje velká organizace. Proto tam mají tolik jednorožců, funguje tam multiplikační efekt. Velký exit znamená větší zkušenosti a ambice lidí, přiláká to další kapitál ze zahraničí. A začíná se to dít i v Česku, ambice sahají daleko za hranice regionu.

Kočík: Navíc tomu pomáhá i fakt, že je zde celá řada zakladatelů, kteří prodali své projekty za desítky či stovky milionů eur a aktivně radí mladší komunitě, předávají zkušenosti a otevírají jim dveře.

J&T Ventures naleje desítky milionů korun do českého start-upu, který chrání bezpečnost mobilního bankovnictví

1. 12. 2021 ▪ 3 min. čtení

HN: Co nového do oboru přinesl covid?

Kešner: Vedle výzev také příležitosti. Vždyť při ochlazení ekonomiky a po hypoteční krizi v roce 2008 vznikly společnosti jako Uber, Airbnb nebo Stripe. V tom je důležité načasování, Airbnb nebylo v roce 2008 s takovým byznysem první, a přesto tolik uspělo. A podobné je to i v současnosti, dnes může být takovým oborem virtuální realita. Sice to bylo trendy již před pěti lety, ale tehdy to naráželo na hardwarové problémy, nebyl pro to obsah, a navíc bylo i málo VR zařízení. Až teď to nastupuje zpět s daleko větším potenciálem.

Covid přinesl méně cestování. Místo jedné schůzky zvládají nyní startupisté denně klidně šest schůzek. Voda na mlýn je i větší tlak na úspory u řady firem. Více proto řeší, co jde automatizovat, a každý manažer si položí otázku, zda nahradit, zvláště v repetitivních oblastech, lidskou práci robotem.

HN: Říkáte, že krize přináší i příležitosti. Jaké obory start-upů budou zažívat v dalších letech boom?

Kešner: Určitě finanční technologie – fintech, který letos enormně roste a bude i dál. Je to i tím, že společnosti nabízející software jako službu do svého vývoje rovnou zahrnují i platby, chtějí být u zákazníka co nejblíže. Další oblastí bude retail tech, jako je například Rohlík nebo německý Gorillas. Nejde jen o dovážku zboží do pár minut, ale i o analytické nástroje pro obchodníky pro zlepšení dodavatelsko-odběratelských vztahů, jak řídit zásoby a logistiku. Třetí oblastí je zdravotní péče, růst bude také obor kyberbezpečnosti. Přece jen, kriminalita se ve velkém přesouvá do digitálu.

Kočík: Souhlasím, fintech poroste, protože každá firma se snaží doplňovat bankovní, platební a další finanční služby do svého byznysu, zahrnuje je do svých aplikací. A s tím je spojená právě i kybernetická bezpečnost těchto aplikací. Samozřejmě bude pokračovat nezastavitelný trend robotizace a poroste i oblast cloudového programování a low code / no code aplikací (režim s minimální nebo žádnou znalostí programování, pozn. red.).

Kešner: Je zároveň důležité říct, že nás trápí nedostatek vývojářů. V Evropě jich chybí až milion, je to opravdu velké téma. Proto firmy budou vyvíjet stále více nástrojů a platforem umožňující běžnému člověku, který to nevystudoval, aby si mohl vyvinout software bez znalosti kódu nebo mohl lépe porozumět statistikám, pracovat s daty a interpretovat je. 

HN: Zmínili jste kyberbezpečnost. Cítíte, že je pro ni v Česku dostatečná podpora?

Kešner: Česká stopa v oblasti je výrazná, ať už jde o Avast, AVG, Cognitive Security nebo další firmy. Ve světě to má jméno, nicméně se státem je to horší. Ale ty zaspávají i jinde. V USA zaznívají hlasy, že pokud se s kyberbezpečností nic neudělá, tak Čína celý sektor technologicky ovládne.

Kočík: Myslím, že zde převládá pocit, že se nás to netýká a nedotkne se nás to. Žijeme v bublině s pocitem, že se to neděje. Naštěstí ale většina firem soukromého sektoru už svou bezpečnost aktivně řeší a neustále posiluje.

HN: Oba rozhodujete o tom, do jaké začínající firmy J&T Ventures investuje své prostředky. Co jsou zásadní body, podle kterých poznáte nadějný start-up?

Kešner: U začínajících start-upů je to především otázka osob zakladatelů. Zjišťujeme, jak dlouho se znají, co mají za sebou a hlavně jak mají rozdělené kompetence v klíčových oblastech. Jeden musí být zodpovědný za produkt s technologií, druhý musí umět prodávat a další excelovat v exekuci. To je klíčové, v Česku přitom není úplně silná stránka prodej B2B. Druhým faktorem je prodejní propozice firmy, jak umí firma zdůvodnit potenciálním zákazníkům rentabilitu svého produktu, služby. Dalším faktorem je rozložení sil na trhu, zda je růstový, dostatečně velký a v jaké fázi se nachází konkurenční firmy. V neposlední řadě zásadní je lidská chemie mezi zakladateli a investorem.

Kočík: Zakladatelé musí mít jasnou vizi a chtít dobýt svět. Je tu celá řada perfektních firem s výborným produktem, ale chybí jim ambice. Často totiž poslední dobou vidíme, že tým zakladatelů je neúplný a chybí mezi nimi někdo, kdo by uměl produkt prodat. Vždyť byznys se dělá na tom, že něco prodáváte. I když je produkt skvělý, a já ho neumím prodat, tak ho rovnou mohu pohřbít.

HN: Vidíte nějaké další chyby českých start-upů?

Kočík: Ano, například v cap tablech, tedy ve skladbě investorů předtím, než do firmy přijde první nebo druhý institucionální investor. Buď jde o rozdělení příliš velkého podílu, nebo nesourodost investorů. Je potřeba, aby si zakladatelé hned od začátku řekli, jaké investory hledat, aby každý krok byl logický. Čím dál více start-upů se dostává z garážového stadia do profesionálního, nabírají více kapitálu. Celý svět rizikového kapitálu se za poslední roky ale obrovsky zprofesionalizoval, na Západě už existují jasná kritéria, která fondy akceptují. A můžete mít klidně jednotky milionů eur na tržbách, ale nikdo je kvůli špatně rozložené skladbě investorů nebo kvůli tomu, že jim chybí prodejní schopnosti, nezafinancuje.

Kešner: Určitě je lepší mít více zakladatelů, tři a více. Už neplatí mantra, že je nejlepší lichý počet menší než tři. U týmu je zásadní excelence v exekuci, je to sice klišé, ale je enormní rozdíl v tom, jak různí zakladatelé fungují, identifikují si priority a jsou schopní problém vyřešit v rámci hodin. Jiní to řeší měsíce a bez úspěchu.

HN: Co další faktory, které ovlivňují vaše rozhodnutí o investici?

Kešner: Koukáme také na to, zda jsme se zakladateli schopni vybudovat hodnotu, aby byla atraktivní pro investory v dalším kole. Příprava dalších investičních kol totiž musí probíhat s předstihem. Investiční kola se totiž zrychlují, dříve se uzavírala tři nebo čtyři měsíce, dnes je to v jednotkách týdnů.

Kočík: Dříve jsme zvažovali investici na 18 až 24 měsíců, dnes na 12 až 18. U dobrých projektů ale další kola můžou přijít po půl roce. Nyní uzavíráme investici a víme, že dalších pět zahraničních fondů má zájem investovat v dalším kole. Budou čtyři až šest měsíců start-up sledovat, a pokud firma poroste, tak budou první, kdo do toho půjde.

HN: Bude zmíněný trend růstu rizikového kapitálu pokračovat?

Kočík: Určitě neočekávám zpomalení, trend bude pokračovat. Za poslední dva roky se odstranily komunikační překážky, obchody se uzavírají přes kamery v rekordně krátkém čase a investor z USA je stejně blízko jako investor z Karlína. Peněz v rámci rizikového kapitálu je hodně, za poslední rok se trend rostoucího objemu peněz radikálně zvyšuje. Je běžné, že etablované fondy dofinancují jeden fond a v podstatě rozjedou další fond. Očekávám, že naroste i objem peněz na jednotlivá investiční kola.

Kešner: Dokazují to i čísla. Například pozdější investiční kola, označovaná jako série A, se uzavírala za pět milionů eur, nyní sahají až k patnácti. Trend vysokých investic bude ale pokračovat dál. Průměrná velikost investice celosvětově v roce 2021 je zhruba 25 milionů dolarů, v roce 2020 to bylo 16 milionů. Medián v roce 2021 je čtyři miliony, před rokem byl tři. Sice klesl počet zainvestovaných firem, ale znásobilo se množství investovaných peněz. Sází se na to, aby firmy měly dostatečné zdroje a větší polštář k co nejrychlejšímu růstu.

HN: Stoupá v Česku počet zahraničních investic?

Kočík: Obrovsky roste zájem o investice do střední a východní Evropy. První, tedy pre-seed a seed kola, vedou z větší části regionální fondy, ale od kola A už převyšují ty zahraniční. Roste i výše jejich investic, kola po nás už se zvažují investice v rozpětí pět až patnáct milionů eur. Hodnotu firmy to pak zvýší až nepřiměřeně k tomu, v jakém je stadiu. Aktivita zahraničních fondů v Česku se zvýšila, týdně se bavíme s několika fondy a vyměňujeme si myšlenky a tipy.

Kešner: Česká scéna zažívá velká investiční kola, například firma Rossum – poslední investiční kolo měli zhruba šest milionů dolarů, nyní do nich přiteklo sto milionů dolarů. Zájem o středoevropské start-upy je tažen americkými a západoevropskými investory, dochází k enormnímu nárůstu valuací středoevropských firem. Objem investic ve střední Evropě se dá očekávat v letošním roce kolem 5,3 miliardy dolarů, což je 2,3krát víc, než bylo v roce 2019, kdy byl poslední rekordní rok. Analytici i někteří američtí investoři tvrdí, že Polsko a Česko zažijí zlatý věk. Výhledově bude ke konci desetiletí v hledáčku zejména Afrika, minimálně čtyři roky bude ale rušno tady.

HN: Čím je tuzemská startupová scéna specifická?

Kešner: Působí tu kvalitní technologičtí zakladatelé a vývojáři, jedni z nejlepších na světě. Zároveň tu jsou nižší náklady na život a práci, s menším kapitálem se dá vybudovat kolikrát i kvalitnější produkt, než dokážou vývojáři v jiných zemích. To platí obecně pro region střední a východní Evropy (CEE). Zároveň je potřeba říct, že podnikatelé zde mají „poctivější přístup“, podle průzkumu společnosti Dealroom.co bylo 31 procent jednorožců z tohoto regionu vybudováno bez externí investice. Ve srovnání se zbytkem Evropy, kde pouze sedm procent jednorožců nepotřebovalo pomoc investorů.

Kočík: Celý ekosystém v Česku a CEE více dozrál. Před deseti lety zde bylo plno nápadů, ale nikdo moc nevěděl, jakou cestou se vydat. Neměl totiž příklady, které by ho táhly. To se mění, máme zde celou řadu firem, které už jsou ve fázi, kdy jsou zainvestovaní evropskými fondy, kde se nebojí investovat třeba 20 milionů eur. Česko je jeden z nejdospělejších ekosystémů v CEE, s námi je srovnatelné Polsko, vepředu jsou státy z Pobaltí. Ostatní země z regionu mají menší zpoždění, není tam tolik fondů, akcelerátorů a dalších hráčů ekosystémových aktivit - region ale dospívá a západní investoři to vnímají.

Kešner: Růst kvality je spojen s větší ambicí zakladatelů. Jsou zde sérioví podnikatelé, kteří vybudovanou firmu prodali a staví další. Už jim nejde jen o to vydělat, ale znovu se prosadit, budovat silné příběhy a být inspirací. Ať už je to příklad Zdeňka Cendry, Honzy Řežába nebo Tomáše Čupra. Roste i počet zajímavých exitů firem, které vyrostly bez externích investic. Loni to byl Integromat nebo Memsource, letos DataSentics.

HN: Podívejme se ale i na úplně začínající start-upy. Brzdí tuto scénu něco?

Kešner: Pokulhává trochu v tom, když jsou firmy příliš orientované na produkt, tak se do něj a jeho funkcionalit zamilujete více než do zákazníka. Občas se také někteří zamilují do investorů, běhají po různých akcích, ale obchodně se za rok neposunou vůbec. A největší výzvou je určitě zlepšení prodejních kompetencí, což už jsem zmiňoval. Na druhou stranu musím uznat, že Češi umí výborně kombinovat hardware a software, na Západě takové zkušenosti s hardwarem nemají.

Kočík: Myslím, že začínající start-upy mají úplně skvělé prostředí. Dostává se jim zkušeností a rad od zkušených zakladatelů, mají andělské investory, kteří jim poskytnou expertizu, akcelerátory, venture kapitálové fondy dělající pre-seed a seed kola. Je tu i dost kapitálu a řada akcí a událostí, jak by se to správně mělo dělat, jak to posouvat. Mění se i myšlení – pojďme se z naší bubliny posunout do globálu. Mohlo by to sice jít rychleji, ale mladší podnikatelé už takhle přemýšlejí a konají.

HN: Jak do situace promlouvá aktuální stav české ekonomiky?

Kešner: Makro údaje minimálně. Pro technologickou scénu je nejzásadnější, aby zde byla daňová a legislativní stabilita. Tuzemskou scénu nejvíce trápí nedostatek talentů, hlavně vývojářů. Proto se to saturuje cizinci, ale pro ně máme v Česku přísnější a zdlouhavější přístup k pracovním povolením než třeba Německo.

Kočík: Přesně tak, pro start-upy a podnikatele v Čechách česká ekonomika tak velkou roli, třeba oproti legislativě, nehraje. V Česku stále například nejde uzákonit motivační program pro klíčové zaměstnance ESOP, což je chyba.