Koruna s úrokovými svaly a dlouhým vedením

Skok repo sazby (to je úrok, jejž ČNB platí bankám za peníze, které neuplatní jinak) celkem o 14 „standardizovaných stupínků“ během pouhého půlroku totiž nemá v tomto tisíciletí obdoby. Jak extrémní je to posun, ukazuje například srovnání s posledním předcovidovým rokem 2019. Tehdy přes přehřátý trh práce a sílící inflační tlaky – jejich intenzita byla však s dneškem nesrovnatelná – radní během osmi měnových zasedání posunuli sazbu jen o jediný stupínek vysoký 0,25 procentního bodu.

V rámci západních ekonomik se vymyká i dosažená úroveň základní korunové sazby, k 3,75 procenta se nikdo další ani neblíží, i odhodlání dostat se co nejdříve přes čtyřku.

Výsledkem nesmlouvavého protiinflačního tažení, jehož nejdůležitější částí je boj za to, aby si Češi na rychlý růst cen nezvykli, nemohlo být nic jiného než prudké posílení koruny. Aktuální kurz kolem 24,60 znamená největší kupní sílu české měny v zahraničí od roku 2011. Pokud se naplní prognóza ČNB, bude letos euro stát průměrně jen 24,2 koruny a v příštím roce by kurz měl začínat třiadvacítkou. Tak vysoko byla česká měna jen po několik letních měsíců roku 2008.

Tehdy se však ještě vážně počítalo s brzkým vstupem Česka do evropské měnové unie, a tedy s nahrazením koruny eurem. To by znamenalo vstup do systému ERM II, v němž měna už nemůže proti stanovené paritě příliš oslabit. Ovšem razantní posílení vyloučeno není. Názorně to ukázali Slováci, kteří si tak následně ceny i mzdy přepočetli na eura v (na jejich poměry) silném kurzu. Nic takového nyní koruně „nehrozí“.

Česká ekonomika sice poslední roky před pandemií rostla rychleji než v zemích eurozóny, ale hlasy o dohánění přes trendové posilování koruny, tak běžné v prvních letech po vstupu do Evropské unie, už moc slyšet nejsou. Ani přebytek obchodní bilance již není taková jistota. V chaosu vyvolaném pochroumáním dodavatelských řetězců, při vysokých cenách surovin, jež Česko dováží, a za přetrvávajícího nedostatku čipů, který ochromuje tuzemského exportního šampiona, jímž byl vždy automobilový průmysl, se obchodní bilance dostala do minusu. Silná koruna bude komplikovat život exportérům a nevyhnutelně zvýší apetit domácích spotřebitelů po zahraničním zboží. Na tradiční přebytky obchodní bilance musíme na čas zapomenout. K tomu připočteme obnovení výplaty obřích dividend, například zahraničním majitelům tuzemských bank. 

Naši měnu teď žene vzhůru jen úroková odměna, kterou ČNB nabízí bankám a zprostředkovaně spekulantům držícím od dob intervencí ohromné balíky korun. Úrokový bonus proti euru je extrémní, mnohem vyšší než v roce 2008. Bude stačit? Podzimní zvyšování sazeb i v kombinaci s radikálními hlasy jestřábích radních zabíralo poměrně pomalu. Jako by koruna měla dlouhé vedení. Předvánoční úrokovou salvou už ČNB investory přesvědčila, že jim koruna vynese o tolik víc než euro, že neodolali.

O svém pohledu na vývoj kurzu pak experti naší centrální banky přesvědčili i většinu analytiků. Graf namalovaný v prognóze je však pouze předpoklad. Poslední roky se ČNB při odhadu kurzu příliš netrefovala. Někdy kvůli nečekaným událostem, podceňovala ale i „dlouhé vedení“ chronicky „překoupené“ koruny. Na cestě k silnějším hodnotám tak českou měnu zaručeně čeká řada nástrah.