Ve svém oboru je skutečnou mezinárodní extratřídou. Ve fotbale by hrál Ligu mistrů. Z Ruska musel odejít z politických důvodů,“ říká pro HN docent Rudolf Kučera, ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd. Mluví o Janu Jakubu Surmanovi, polském historikovi, který už více než rok pracuje v jeho ústavu. Má za sebou působení na prestižních německých a rakouských univerzitách. V roce 2017 kvůli dalšímu výzkumu odjel do Moskvy, kde učil na Higher School of Economics, přední ruské univerzitě. Ta s ním ale předloni z ničeho nic ukončila spolupráci. „Univerzita si nejspíš jednoho dne spočítala, že je pro ni příliš riskantní, abych pro ni dále pracoval,“ říká Surman v rozhovoru s HN.
V Praze Surman vede velký výzkumný projekt, který se týká role vědy ve vývoji Československa v letech 1918 až 1968. Peníze na něj získal mimo jiné díky prémii udělované Akademií věd pro zakládání nových výzkumných týmů. Ocenění se jmenuje Lumina quaeruntur (Ti, kteří hledají světlo) a Surman má díky němu prostředky na sestavení vlastního týmu a na další výzkum.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekSám se nyní věnuje hlavně ukrajinským vědcům – řada z nich působila ve 20. a 30. letech minulého století v tehdejším Československu. „Zajímá mě, jak se ve vědě projevuje spolupráce mezi různými kulturami,“ říká Surman, který ovládá, ať už pasivně či aktivně, více než deset jazyků.
Kvůli studiu dějin ukrajinské vědy odjel před pěti lety do Moskvy. Na tamní univerzitě se ale nevěnoval jen studiu v archivech a výuce, ale taky různým občanským aktivitám. S několika kolegy založil projekt, který nazvali Antiuniverzita.
„Pořádali jsme přednášky a různé kurzy o tématech, o kterých se na běžné ruské univerzitě nemluví. Třeba nezávislá novinařina, genderová studia, aktivismus v umění a podobně. Uspořádali jsme taky například akci o tom, jak se na Krymu žije tamním národnostním menšinám,“ vzpomíná Surman.
Univerzita, na které působil, to záhy přestala tolerovat. Ale zároveň se projevilo někdy poněkud paradoxní fungování ruského režimu, který rozhodně není demokratický, ale nejedná se, aspoň zatím, ani o tak tuhou diktaturu jako v dobách komunismu. Zatímco některá kulturní centra, kam Surman své akce z univerzity přesunul, začala vyšetřovat policie, město Moskva Surmanovi a jeho kolegům udělilo za jejich projekt Antiuniverzity oficiální cenu. „Rusko není monolit. Ve vedení Moskvy najdete lidi, kteří podporují občanskou společnost,“ vysvětluje Surman.
Je ale stále víc patrné, že v Rusku převládá mnohem represivnější přístup. Sám Surman tak jednoho dne musel v Moskvě na policejní výslech. „Vlastně mi vůbec neřekli, v čem je problém, ale prostě za námi přišla policie, vyptávala se, dala nám najevo, že můžeme mít problémy,“ popisuje polský historik své zkušenosti s Ruskem.
Jaká je šance, že Rusové Putina svrhnou? Historie napovídá, že jen velmi malá
Během tříletého působení v Moskvě poznal fungování tamního režimu prezidenta Vladimira Putina i postoj Rusů k němu. „Většina lidí se neodváží jít na demonstraci, protože ví, že by je policie mohla zmlátit a s velkou pravděpodobností by je vyhodili z práce,“ odpovídá Surman na otázku, jestli se občané Ruska můžou v masovém měřítku proti Putinovi postavit.
„Rusové jsou politicky pasivní. Politiku ze svých životů vytěsnili. Rozhodně to neznamená, že podporují Putina. Hlavně během pandemie jsem lidi slyšel v obchodech otevřeně kritizovat Putina. Nespokojenost s jeho vládou roste. Ale lidé prostě nevěří, že se situací můžou něco udělat,“ popisuje.
Moskevská univerzita, na které působil, vydala už v dubnu roku 2020 nařízení, kterým zakázala svým zaměstnancům a studentům účast na politických protestech a vyjadřovat se k politické situaci. A poté Surmanovi odmítla obnovit jeho smlouvu. „Jsem přesvědčen, že za tím byly politické důvody,“ tvrdí vědec.
Poté co musel Rusko v srpnu roku 2020 opustit, přihlásil se do výběrového řízení, které zrovna otevřela česká Akademie věd – zajímala ho možnost pokračovat ve svém výzkumu dějin vědy. Konkurz vyhrál a od ledna 2021 tak působí v Praze.
Surmanova manželka je Ruska, ale sám si neumí představit, že by se do Ruska mohl vrátit, a to i kdyby padla současná omezení pro cestování vyvolaná ruskou agresí proti Ukrajině. „Teoreticky by návštěva neměla být žádným problémem, policie mě nikdy z ničeho neobvinila. Ale bojím se, že by zatkli buď mě, nebo mou ženu,“ říká.
Důvodů k obavám má několik – například fakt, že týden po jeho odjezdu z Moskvy uspořádali čtyři studenti na univerzitě protest proti politickému útlaku. „A jedna studentka pak řekla v rozhovoru, samozřejmě anonymně, že ji k protestu přiměla účast na večírku, který jsem uspořádal na rozloučenou,“ vzpomíná Surman.
