Nedávno jsem byl účastníkem (nikoliv aktérem) společensko-politické diskuse, během které přišla řeč na přijetí eura. I přes účast významného finančníka, který přijetí eura zjevně nepodporoval, dopadlo závěrečné „hlasování“ drtivým vítězstvím konce české koruny.

Jistě, není to vůbec obraz celé společnosti. Možná je to ale ukázka toho, že přijdou-li na stůl věcné argumenty následované diskusí, tak český euroskepticismus, založený zřejmě kdysi Václavem Klausem, získá podstatné trhliny.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Argument eura se objevuje i v dnešní inflační diskusi. Přestože i dvě země eurozóny mají dnes inflaci vyšší než Česko, drtivou většinu států s eurem růst cen tolik nedrtí. To, že naši inflaci podporuje koruna, je ale argument na hranici korektnosti. Není totiž jasné, zda by ČR s eurem měla viditelně nižší inflaci. Spíše je legitimní názor, že řadou politiků akcentovaná nezávislost měnové politiky nám zjevně jen málo pomáhá inflaci krotit. A to je opravdu těžko zpochybnitelné.

Pokud bychom o tom bádali více, snadno zjistíme, že každé oslabení kurzu (či dokonce jeho možnost) vede ke komplikaci v boji s inflací. Slabší kurz inflaci přímo přiveze, očekávané oslabení může vést k „preventivnímu“ zdražování. Mimochodem, to že dnes máme výrazně vyšší úroky než eurozóna, nevede jen ke zpomalení růstu, ale též k tomu, že budoucí kurz (vypočtený dle úrokové parity) vychází podstatně slabší než ten dnešní.

Samozřejmě, lze symetricky argumentovat, že pokud by se ČNB podařilo kurz silně posílit, pomůže to inflaci zkrotit. ČNB se to ale zatím nepovedlo a dnešní zkušenost naznačuje, že by k tomu byly třeba dost vysoké úroky, které by sice udělaly větší radost vkladatelům, ale mix měnové politiky by pak mohl poslat naši ekonomiku do recese.

Mimoto koruna s sebou nese dědictví minulé politiky (euro za 27 nebo více) a to volný pohyb kurzu směrem k posílení podvazuje.

Koruna je dobrá, ale…

Jakkoliv jsou země, jako je Slovensko, přesvědčeny, že přijetí eura zvýšilo růst ekonomiky (obvykle se hovoří o +0,5 procenta ročně), a to zřejmě lepší alokací zisků a snížením nákladů na transakce (a též bonusem vyšší věrohodnosti), není to snadné analyticky potvrdit. Slovensko totiž předtím, než přijímalo euro, udělalo prostě mnoho věcí dobře a už to jeho ekonomice pomohlo.

Spíše se nabízí „korunu podporující“ úvaha, že pokud by měnová autorita naší země dělala svou práci dostatečně dobře, nedělala chyby, nemusel by být rozdíl mezi „životem s eurem či bez eura“) zase tak rozdílný. (Omylů se může dopouštět i ECB, ale její chyby nezmění konkurenceschopnost ČR vůči dalším zemím eurozóny, neb politika bude stejná pro všechny.)

Nedávná epizoda, během níž finanční trh „vymazal“ oslabením koruny část protiinflační snahy ČNB v reakci na jmenování nového guvernéra, jehož názory (nejen na) měnovou politiku jsou přinejmenším neortodoxní, ukazuje, že předpoklad, že ČNB bude vždy svou práci dělat na výbornou, nemusí v budoucnu platit.

Není divu, že zejména v době větší nejistoty sílí volání firem po tom, aby ČR euro přijala (a nikoliv aby zavedla „účtování v eurech“ či jiné nejasné koncepty). Je pozoruhodné, jak řada stran, které mají verbálně starost o prosperitu a konkurenceschopnost firem, dokáže tento požadavek „promlčet“.

Vznik nové vlády, v níž se několik stran k přijetí eura více či méně hlasitě hlásí, otevřel naději pro ty, kteří si euro přejí. Je pochopitelné, že v dnešní situaci, kdy se celá Evropa vyrovnává s důsledky agrese Ruska na Ukrajinu, není euro hlavním tématem, ale bezesporu na diskusi dojde. Je velmi pravděpodobné, že ta diskuse začne zajímavým sporem. Premiér a představitelé jeho strany totiž mají za to, že koaliční dohoda a vládní program říkají, že „euro je ze stolu“. Pak je ale pozoruhodné, že v platném vládním prohlášení se vláda zavazuje k co nejrychlejšímu plnění maastrichtských kritérií. Jedním z nich je přihlášení se do kurzového režimu ERM 2, který omezuje prostor pro fluktuaci kurzu na +/-15 procent (a umožňuje změnu centrálního bodu). ERM 2 je zároveň předstupněm a nutnou podmínkou pro přijetí eura. Doufejme, že tato věta se do prohlášení dostala s plným vědomím koalice.

Vstup Česka do ERM 2 v tomto volebním období je navíc nejlogičtější a korektní cesta k přijetí či nepřijetí eura. Ekonomický pohled na techniku přijetí eura, který jsem i já zastával v ČNB, předpokládal „co nejrychlejší“ cestu k euru – tedy vstup do ERM 2 – cca tři roky před plánovaným přijetím eura, po dvou letech žádost o vstup a v lednu dalšího roku samotné zavedení eura v ČR.

Tento logický ekonomický jízdní řád kulhá v zemi, kde není podpora eura jasná, politicky. V rámci jednoho volebního období je totiž možné přijetí eura jen za cenu samotného finálního rozhodnutí a výměny bankovek a mincí před plánovanými volbami a zahájením cesty k euru záhy po volbách. Důsledky v české politické realitě si asi umí každý představit.

Proto logika, kdy jedna vláda učiní vstup do ERM 2, který o zavedení eura nijak nerozhoduje, a nechá na vládě následující, zda během svého mandátu, třeba i v jeho první polovině, tuto možnost využije, je férová. Sluší se podotknout, že pro dnešní měnovou politiku neznamená členství v ERM 2 žádné faktické omezení nejen proto, že středovou hodnotu kurzu lze měnit, ale hlavně proto, že pásmo pro „vlnění kurzu“ o velikosti 7,5 koruny by nám mělo opravdu stačit.

Proč a jak?

Rozhodnutí vlády, která není jednoznačně přesvědčena o vhodnosti (ne)přijetí eura, vstoupit do ERM 2 a otevřít tak lepší prostor pro rozhodování dalších vlád je jednak odpovědné a jednak je i dobrým politickým kompromisem. Věřím, že se této možnosti, až se uklidní dnešní rozbouřená situace, ujme část politiků a více konzistentní budou i postoje ze strany představitelů talk businessu.

Důvod, proč již léta za výhodností eura pro naši zemi stojím, vycházel přitom z ekonomiky. Zemi s naší strukturou a silnou ekonomickou vazbou na země eurozóny prostě euro ekonomicky „sluší“. Navíc je snadné polemizovat s často znějícími argumenty odpůrců eura, že eurozóna „není pro Českou republiku dost dobrá“. Změny, které v reakci na různé krize EU přijala, architekturu měnové unie spíše posilují.

V poslední době však vzrostla politická relevance vstupu do eurozóny. S každou nečekanou krizí, které nás v poslední době opakovaně postihly, se ukazuje, že Evropa musí držet mnohem více při sobě, aby tyto velké problémy úspěšně zvládla. Není to výzva k překotnému posilování pravomocí EU ve všech oblastech, ale k odvaze posílit je tam, kde je jasná přidaná hodnota. Společné řešení problémů, jako jsou pandemie, bezpečnostní ohrožení nebo energetická krize, je jedinou cestou pro zajištění stability, bezpečnosti a prosperity zemí, jako je Česko.

Není pochyb, že eurozóna představuje dnes nejen ekonomické, ale i politické epicentrum velké části evropských politik. I proto je v ní princip „společného rozhodování“ lépe zakotven. Pobyt mimo tento klub není pro ČR výhodný. Spíše je možná rizikový. Proto politické i ekonomické argumenty, respektive jejich většina, míří stejným směrem, tedy k přijetí eura.

Dnešní vláda euro bohužel nepřijme. Časově to již de facto nelze stihnout a politicky k tomu bohužel není vůle. Měla by ale po sobě nechat lepší podmínky pro legitimní a politické rozhodnutí vlád následujících. Proto je třeba, aby naše země do ERM 2, ideálně příští rok, vstoupila.