Základní školu v bavorském městečku Neuötting a čtvrť přilehlých rodinných domů chrání před hřmotem z přilehlé frekventované silnice více než 200 metrů dlouhá protihluková stěna. Na první pohled se odlišuje skleněnými okny, které tvoří souvislý pás v jejím středu, a také sklonem. Celá zeď, osazená ve vrchní části fotovoltaickými panely, se mírně, o čtyři stupně, nachyluje k silnici.

„Potřebujeme, aby stěna poskytovala více elektřiny v zimě, kdy se více svítí, navíc v létě jsou prázdniny. A sklon umožňuje, aby slunce, které je v zimě níže, dopadalo na panely v lepším úhlu,“ vysvětluje Pascal Lang, předseda energetického družstva EnergieGenossenschaft Inn-Salzach (EGIS), které v oblasti poblíž Mnichova, ale i napříč celým Německem buduje energetické projekty založené na obnovitelných zdrojích.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Na protihlukovou stěnu o výkonu 64,4 kWp (kilowattpeak), ze které škola bere 40 procent spotřebované elektřiny, je Lang patřičně pyšný. „Je to první podobné zařízení na světě. Od začátku jsme chtěli, aby tišila hluk i produkovala proud, ale nikdo nic takového nevyráběl,“ říká usměvavý muž, který je po mamince Francouz a po městě se pohybuje ve škodovce na elektrický pohon. Nakonec ale v Německu dvě firmy, které si se vsazením panelů do zdi poradily, našel.

Škola, do které chodí i mnohé děti členů družstva, tak má nyní díky zdi elektřinu mnohem levnější než předtím, když ji brala pouze ze sítě. Dostává ale jen polovinu produkce stěny, tu druhou družstvo normálně prodává. „Cena pro školu, 14 až 15 eurocentů za kWh, je na 10 let, nejde nám o zisk, chceme budovat dlouhodobý vztah,“ vysvětluje Lang.

Důležitý je podle Langa i výchovný efekt stěny. Hned vedle vchodu do školy je panel s monitorem a podrobnými informacemi o provozu elektrárny. „Děti ho sledují, učitelé používají při výuce,“ poznamenal Lang. Žáci se tak mohou v každou chvíli dozvědět, kolik už stěna vyrobila elektřiny celkově od vybudování v roce 2016, kolik produkuje právě dnes či kolik by například nabila aut.

Cena zařízení není právě nízká, metr přišel na 2000 eur (49 tisíc korun), celých více než dvě stě metrů pak na sumu přes deset milionů korun. „Nejdražší na ní ale byla ta skleněná okna, která lidé kvůli estetice a průchodu světla požadovali. Bylo třeba je vyrobit nesmírně pevná a odolná kvůli případnému nárazu auta,“ říká Lang.

Langovo sdružení začalo v Neuöttingu a blízkém Altöttingu v 2013 se 150 členy, dnes jich mají přes 1600. „Chceme stavět obnovitelné zdroje, kde to jde, a hlavně aby si to lidi mohli dovolit,“ říká ve své kanceláři na protáhlém náměstí čistého bavorského maloměsta, z jejíhož balkonu má působivý výhled na domy v údolí. Fotovoltaické panely jsou na každé druhé střeše, zato bazén není vidět ani jediný.

Energetická družstva jsou specificky německým fenoménem. Nyní jich po celé zemi podle Langa působí zhruba šest stovek a právě ona jsou tady klíčovým tahounem přechodu na energetiku z obnovitelných zdrojů. Přínosem pro členy bývá každoroční dividenda z vložené částky, levnější elektřina v jejich bytech a domech či dobíjení elektroaut z jejich stanic. Ty vybudovalo poblíž zdejšího fotbalového hřiště a koupaliště i Langovo společenství. Na nových parkovištích pro místní vyrostly střechy s fotovoltaickými panely a stanice berou významnou část proudu právě z nich.

Nejmenší podíl v družstvu EGIS stojí pouze 150 eur, jeden člověk si jich ale může koupit až 3000. Vždy ovšem bude mít jen jeden hlas, což je obecný princip přijímaný německými energetickými spolky, který má zamezit jejich ovládnutí nějakou silnou podnikatelskou skupinou. „Chceme hlavně rozšiřovat obnovitelné zdroje a neprodělávat u toho. Tvorba zisku je druhořadá,“ říká Gerd Mulert, předseda představenstva dalšího takového spolku v okolí Mnichova, kterým je Energie-genossenschaft Fünfseeland.

Pravidla i vznik družstev mohou pro českého člověka, ve kterém socialismus nezřídka rozvinul odpor ke společnému vlastnictví, působit neuvěřitelně. „Už od velkých neštěstí jaderných elektráren ve světě jsme začali s přáteli přemýšlet, jak naši energetiku změnit. Jak ji udělat bezpečnější, udržitelnější pro klima a lidi. A je to tak deset jedenáct let, co jsme se začali setkávat jen tak u piva, ale ve větších kroužcích, všechno místní lidé, původně amatéři,“ říká Mulert na zápraží informačního střediska družstva v městečku Herrsching, kde se lze dozvědět vše o možnostech a budování obnovitelných zdrojů a posedět na lavičce s polštářky s nápisy „Energiewende jetzt!“ nebo „Sonnenenergie ja bitte“ („Energetický přechod hned!“ nebo „Solární energie, ano, prosím“).

„Nechtěli jsme ale zakládat klasickou kapitalistickou společnost. Potřebovali jsme, aby do dění vstupovalo stále více místních, aby byli s projekty, které nás napadaly (jedním z prvních bylo třeba umístění solárních panelů na místní školu), spojení, aby je brali za své,“ vzpomíná Mulert, který je profesí ekonom. Brzy se připojili i technici, starosta či vědec z univerzity a pro spolek dodnes pracují ve volném čase. Pomohla i místní banka, která oslovila s nabídkou připojení své klienty, a v pokladně se začaly scházet peníze. „Brzy jsme měli na kontě statisíce eur,“ usmívá se.

Dnes má jeho družstvo za sebou mnohé instalace fotovoltaických panelů. Počinem, na který jsou obzvláště hrdí, je ale spolupráce s majitelem pily Petrem Schlechtem ve městečku Seefeld. Limit, na který obnovitelné zdroje zatím naráží, je jejich využití pro topení. Na něj panely a větrníky většinou nestačí. Spolu s podnikatelem Schlechtem a místní radnicí, která už je stejně jako většina dalších v oblasti také členem spolku, se Mulertovi lidé dohodli na investici celkem za dva miliony eur do vybudování spalovny odpadů z pily – štěpky a pilin, následného ohřevu vody a jejího rozvodu do domácností, kterých stále přibývá. „V Bavorsku se tradičně topí naftou, jak ale roste její cena, máme stále další zájemce,“ říká Mulert.

Obnovitelné zdroje už v letošním první čtvrtletí vyráběly polovinu německé spotřeby elektřiny a jejich podíl se do roku 2030 má podle vládních plánů zdvihnout na 80 procent. Jejich místní propagátoři ale kritizují zejména bývalou vládu Angely Merkelové za malou podporu a podléhání klasické energetické lobby. „Pro decentralizaci a obnovitelné zdroje se udělalo nejvíce kolem roku 2000 – projekt tisíc střech, garantované výkupní ceny a povinnost připojit nové zdroje do sítě. Poté se vrátila snaha o zpětnou centralizaci výroby, podléhání lobby velkých výrobců energií a také distributorů, protože ‚nová energetika‘ si žádá investice do přenosové soustavy,“ míní například Pascal Lang. I tak ale němečtí šiřitelé zelených zdrojů mohou podle Langa dosáhnout zhruba na 40procentní podporu, k dispozici jsou programy bavorské vlády, celostátní i Evropské unie. A na rozdíl od Česka jsou vždy připojeni do sítě, a mají dokonce možnost dodávat elektřinu blízkým odběratelům za své ceny.

Německu je ale nejen českými odborníky často vyčítáno, že tak vysoký podíl obnovitelných zdrojů bude způsobovat nestabilitu dodávek i cen, protože na vítr ani slunce se nelze spoléhat. Lidé z místních družstev namítají, že nejsou o nic méně spolehliví než třeba atomová energie, kde jsou odstávky, způsobené například suchem (reaktory spotřebují obrovské množství vody na chlazení), časté. Pod více než dvě stě metrů vysokým větrníkem v lokalitě Kammerberg je neochvějná víra v nové zdroje cítit i z představitele dalšího družstva, Wernera Hillebranda z Bürger Energie Genossenschaft Freising. „Kombinace solárů a větrníků je velmi dobrá a nutná. Zatímco soláry pracují hlavně ve dne a v létě, u větrníků je to přesně naopak. A dostatek větru máme i tady v Bavorsku, které je terénem s Českem srovnatelné. Tento větrník, konstruovaný speciálně právě pro bavorské typy větru, například produkuje o dvě až 22 procent více elektřiny, než předvídaly studie,“ říká spokojeně muž, který se čistými zdroji zabývá už od svých 17 let, kdy Bavorsko šokovala havárie v Černobylu.