V květnu se v Turecku odehrají prezidentské volby, v nichž bude současný prezident Recep Tayyip Erdoğan obhajovat mandát. Jeho vyzývatel Kemal Kılıçdaroğlu je však dostatečně silným kandidátem na to, aby Erdogana porazil a posunul Turecko zpět k parlamentní demokracii. Vše nasvědčuje tomu, že půjde o velmi vyrovnané volby.
Erdogan byl od roku 2003 tureckým premiérem a od roku 2014 tureckým prezidentem a své soupeře pravidelně porážel ve všech významných volbách. V roce 2017 dokonce zvítězil v referendu, které změnilo Turecko z parlamentního na prezidentský systém. Jenže po dvou dekádách se ukazuje, že Turci jsou Erdoganem unaveni. Alespoň zčásti.
Poprvé za dvacet let to vypadá, že může Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje opravdu přijít o moc.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekErdogan kandiduje už ve třetích prezidentských volbách za sebou. V roce 2014 vyhrál už v prvním kole, když získal 52 procent hlasů. Podobný výsledek vidělo Turecko i v roce 2018, kdy vyhrál Erdogan s 53 procenty hlasů. Letos poprvé má silného protivníka – lídra republikánské lidové strany Kemala Kılıçdaroğlua, za kterým se sjednotila prakticky celá protierdoganovská opozice.
Předvolební průzkumy naznačují, že přibližně měsíc před hlasováním je Erdogan mírným outsiderem. Ve většině průzkumů vede Kılıçdaroğlu, i když často jen o pár procentních bodů. Pokud se podíváme na průměry průzkumů, má Kılıçdaroğlu náskok přibližně pěti procentních bodů.
Jenže s podobným náskokem se pojí hned několik problémů. Na průzkumy se v Turecku nedá spolehnout tak jako v tradičních demokratických zemích. Většina z nich nesplňuje ani základní standardy: zveřejnění data a způsobu sběru dat. Některé zveřejněné průzkumy jsou dělané na zakázku jednotlivých politiků či stran. Několik zakladatelů jednotlivých průzkumnických firem dokonce kandidovalo v tureckých parlamentních volbách za vládní či opoziční strany.
Průzkumy sice říkají, že v průměru vede Kılıçdaroğlu, ale když se podíváte na jednotlivé průzkumy, zjistíte, že v některých vede Erdogan klidně o osm procentních bodů a v dalších prohrává o 14. Ohledně náskoku opozičního kandidáta tak panuje velká nejistota. Dalším problémem náskoku opozice je fakt, že není příliš velký a dá se dohnat během pár týdnů, které do prvního a druhého kola ještě zbývají.
Kličkovaná v dunách: Blízký východ chce americké peníze, za ruku se ale drží i s Moskvou
Tím největším problémem opozičního náskoku je ale fakt, že v Turecku sice mají prezidentské volby, ale je otázkou, jak moc jsou ty volby férové. A to jak ohledně předvolebních úplatků vládní strany, tak samotným volebním procesem.
Toho prvního už Erdogan využívá: na konci března vyhlásil snížení cen energií. Toho druhého už využíval v předešlých letech: v primátorských volbách v roce 2019 v Istanbulu. Erdoganova strana prohrála primátorské volby o necelé dvě desetiny procenta hlasů, oba hlavní kandidáti se ale prohlásili za vítěze. Nejvyšší volební rada nakonec kvůli několika problémům volby anulovala a vyhlásila nový termín. V něm už opoziční kandidát İmamoğlu přesvědčivě vyhrál o devět procentních bodů. Může se něco podobného odehrát i v nadcházejících volbách? Nepochybně může. Zvlášť když uvážíme, že se jedná o mnohem důležitější úřad s větším dopadem na osud samotného Erdogana.
Jaké by byly důsledky porážky prezidenta Erdogana? V případě vítězství opoziční koalice v prezidentských a parlamentních volbách, které probíhají ve stejný den, by se Turecko pravděpodobně vrátilo k parlamentnímu systému. Země by se více otevřela Evropské unii a obecně Západu. Jedním z hlavních cílů opozice by bylo také snížení extrémní turecké inflace.
Kdo nakonec vyhraje? Pokud se podíváme na aktuální průzkumy, tak ty ukazují na těsné vedení Kılıçdaroğlua. V analytické sekci týdeníku The Economist na konci března ale věřili spíše Erdoganovi, byť čekají vyrovnaný souboj. Podobně se na turecké volby dívají i prognostici ze serveru GJOPEN, podle kterých je šance na Erdoganovo vítězství přibližně 59 procent. Trochu jiná je situace na sázkových trzích: na nich aktuálně mírně vede opoziční Kılıçdaroğlu. Existuje tedy shoda, že přibližně měsíc před volbami je situace prakticky padesát na padesát. Podle mě jsou turecké volby prozatím bez favorita. Pokud bych měl ale ukázat na pravděpodobnějšího vítěze, byl by to spíš Kılıçdaroğlu než Erdogan.
