Vzácní ptáci, včely a průzračné tůně. Rypadla nahradila divočina a tak to zůstane, voda na zaplavení dolů chybí

„Máme tu přes 170 druhů ptáků, z nichž 83 je zákonem zvláště chráněných. Například lindušky úhorní je na 150 párů v celém Česku a třetina její populace tady v lomu ČSA. Bělořita šedého máme 200 až 300 párů a 90 procent z nich ve velkolomech, tady na ČSA je třetina jeho populace,“ vyjmenovává.

I další cenní ptáci se zejména v dole ČSA a blízkých Vršanech vyskytují v množství, které se téměř rovná jejich zbytku v celé zemi. Bezpečná hnízda nacházejí na dohled od stále ještě odkrytých uhelných slojí na opačné straně lomu třeba slavík modráček středoevropský, konipas luční, pěnice vlašská nebo bramborníček černohlavý. To samé se ale týká i hmyzu či rostlinstva.

„Je tu velká škála polních rostlin a často sem z Krušných hor pronikají i horské druhy, například bělolist a další. Na bohatou škálu rostlin jsou vázané různé druhy hmyzu a na ně zase ptáci, jimž hmyz slouží jako potrava,“ podotýká přírodovědec. Experty a pracovníky dolu už také dávno nepřekvapí pohled na stádo muflonů, srny či jeleny prohánějící se po rozsáhlých pláních velkolomu.

Jak je možné, že z rozlehlých děr v zemi, které pohltily řadu vesnic, se teď stávají místa, jichž si vědci, ale hlavně samotná příroda cení? „Je to skutečně paradox, že mnohé ohrožené živočišné druhy nakonec nacházejí útočiště v krajině, kterou jsme roky považovali za poničenou,“ pokyvuje hlavou Porteš a přidává vysvětlení.

„Poté, co z ní odjela těžební technika, se krajina proměnila v pestré, členité, rozmanité prostředí, jež připomíná přírodu, kterou jsme tu kdysi měli. Imituje původní zemědělskou krajinu s množstvím mezí, kde byly i úhory, kdy pole ležela ladem,“ říká odborník.

Právě intenzivní zemědělství a všudypřítomná chemie podle Porteše vzácné druhy vyhání do pro mnohé překvapivě neposkvrněných bývalých těžebních prostor. Třeba právě do dolu ČSA, za nímž vykukují komíny obří chemičky Unipetrol.

Menší jezero, ale i fotovoltaika a průmyslová zóna

S blížícím se koncem těžby uhlí – důl ČSA má být uzavřený jako první (v roce 2025 či 2026) – je stále naléhavější i otázka, co bude se zejícími jámami. Podle původního plánu měla ze čtyř hnědouhelných dolů na severu Čech vzniknout soustava propojených jezer – podobných známému jezeru Most. To je také na místě bývalého dolu a slouží veřejnosti k rekreaci už od roku 2020.

Jenže i díky příkladu Mostu, kde se ukázalo, že je třeba jezero vodou neustále dotovat, což stojí nemalé peníze, si stát uvědomil, že je to nereálný plán. Klimatická změna, tedy rostoucí teploty a častější období sucha, to nedovoluje, vody jednoduše nebude dost.

Vláda si proto nechala od společnosti Deloitte zpracovat analýzu a návrhy, co s tím. Její autoři posuzovali tři varianty. „První počítala s ponecháním téměř celé rozlohy lomu, přes 30 kilometrů čtverečních, přírodě. Druhá s jejím maximálním energetickým využitím, zejména prostřednictvím fotovoltaických elektráren. Vyhrála však třetí, takzvaná balanční varianta, v níž jsme se snažili najít rovnováhu mezi všemi zájmy v tomto území,“ říká hlavní zpracovatel materiálu, ekonom z firmy Deloitte Miroslav Lopour. Kabinet ji schválil poslední červnovou středu.

Důl ČSA na Mostecku

Dalších 13
fotografií

HN prezentaci této varianty získaly. Počítá s tím, že část území bude proměněna v kulturní krajinu, to znamená klasicky rekultivována. Což už se do značné míry stalo. Především v západní části lomu jsou vidět rozsáhlá území s vysázenými, zatím nízkými stromky, která jsou oplocená, aby zvěř sazenice neokusovala a neničila.

„Tady je krajina srovnaná bagry, navezená ornice, vznikne na ní les, který neodpovídá přírodnímu. Když povyroste, vytvoří cosi jako neprostupnou stěnu, bude atraktivní jen pro několik málo všudypřítomných druhů. S nadsázkou občas říkám, že na uměle založených starších rekultivacích je jen o málo druhů ptactva více než na pražském Václavském náměstí,“ hodnotí úhlednou krajinu se stromky v řádcích Porteš.

Zatím ale není tak zle, na jednom z plotů právě poposedává ohrožený pták ťuhýk obecný. Možná přiletěl z blízkých skal Národní přírodní rezervace Jezerka, na niž areál lomu téměř navazuje na jih obrácenými stepními svahy.

„Veškerá voda odtud odteče, těžaři se i zde několikrát pokoušeli o rekultivaci, ale nikdy se nechytla. Místo však přitáhlo vzácné živočichy. Ukazuje se, že některé lokality tady do podoby kulturní krajiny ani přeměnit nelze, nebo jen s velkou mírou energie,“ říká přírodovědec a ukazuje krkavce na vyvýšeninách. „To je taková zdravotní policie, čeští supi, hnízdí na skalách, jsou sběrači, živí se i uhynulými živočichy,“ vysvětluje.

Právě oblast pod Jezerkou plus celé úpatí hor spolu s planinami a svahy vedoucími na opačnou stranu lomu tvoří jakýsi prstenec, který se má stát národní přírodní památkou. Zahrnuje také prostor, kde teď leží dávno odstavené a odstřelené velkorypadlo KU 800, jehož hromada šrotu připomíná zraněné gigantické zvíře.

Divočina má být asi na pětině z celkové rozlohy lomu a bude ponechána pouze přírodnímu vývoji. Lidé do ní však budou mít přístup, počítá se s cestami i cyklostezkou. Jezero, které vznikne přirozeně nastoupáním hladiny podzemní vody, plus bude zachytávat vodu ze srážek, zabere přes pět kilometrů čtverečních (což ale může trvat 100 let, po 20 letech počítá analýza s necelými dvěma kilometry čtverečními).

Z takzvané prezidentské vyhlídky na jihovýchodním okraji velkolomu je už nyní, kromě jednoho ze tří menších, dosud pracujících rypadel, vidět i nepříliš rozsáhlou žlutosvětlezelenou hladinu. Právě ta je zárodkem budoucího jezera, které by nakonec mělo zaplavit asi šestinu současné plochy lomu. I v něm si lidé jednou budou moci zaplavat.

Zbytek plochy by měly pokrýt fotovoltaické elektrárny, část z nich plovoucí po hladině jezera (celkem výkon 720 MW), počítá se i s přečerpávací vodní elektrárnou po vzoru jesenických Dlouhých strání (644 MW). Prostor by měl zbýt také na průmyslový park Nové Komořany, kde by se mohl vyrábět například zelený vodík, mohlo by tam být inovační a výzkumné centrum i bydlení.

„Celkem se počítá s vytvořením až 1800 pracovních míst, s navazujícími provozy i tři tisíce,“ říká Lopour a přes cestu, která z vnitřku lomu směřuje k budoucímu průmyslovému parku, právě přebíhají dvě laně.

Přírodovědci se radují, lidé nechápou

Experti mají z rozhodnutí vlády, tedy odklonu od klasické rekultivace, kdy krajinu většinou srovnají bagry, navezou na ni ornici a těžaři pak vysadí les, radost. Dosud používaná metoda by totiž vzácné druhy z území vyhnala. „Vznikne cenné, pestré, členité území. Ekologická obnova má i ten význam, že zadržuje vodu v krajině, některé tůně si drží vodu celoročně, jiné jen část roku,“ vysvětluje Porteš.

Podobný názor má také profesor Karel Prach z Botanického ústavu Akademie věd. „Příroda se nejlépe obnoví sama a navíc zadarmo. Sukcese je přitom poměrně rychlá, po asi 20 letech dospěje k rozvolněným porostům dřevin. Rekultivace byly přijatelné v 60. až 80. letech, nyní jsme s poznáním jinde. Osobně se domnívám, že by byl dobrý kompromis nechat polovinu přírodě, polovinu nějak rozumně zrekultivovat (ne jen osázet stromečky v řádkách). To se už léta děje třeba v Německu nebo ve Francii,“ napsal Prach v dopise starostovi Horního Jiřetína Vladimíru Buřtovi, který s novým přístupem také souhlasí.

Ekonom Lopour zdůrazňuje, že v zahraničí už je přirozená obnova běžná, v Německu dokonce ze zákona povinná. „Údržba lesa na rekultivovaných plochách bude něco stát, to samé louky. Proč bychom měli vyrábět další kulturní krajinu, jejíž údržba bude znamenat náklady, když můžeme mít něco, co je ekologicky přínosné, vytvoří unikátní plochu a území pak bude stabilnější a odolnější vůči suchu a klimatické změně. Příroda sama vytvoří a podpoří jen to, co přežije. Kulturní lesy do budoucna budou mít určitě potíže se suchem,“ míní.

JAK NASTARTOVAT SEVER

Nemocný důchodce dlužil čtyři tisíce, exekutor mu vydražil byt. Exekuce dusí sever jako dříve smog

15. 6. 2023 ▪ 13 min. čtení

Porteš připomíná, že už i lesy na svazích Krušných hor vlivem klimatické změny schnou. „Příroda sem pustí pouze takové druhy a ekosystémy, které situaci zvládají,“ věří a dodává, že nový přístup navíc Česku pomůže splnit závazky, jež má jako člen Evropské unie. „V unii jsme se zavázali navýšit plochu chráněných území na 30 procent, zatím máme pouze zhruba 18. Tímto přístupem lze nějaké to procento navýšit,“ poznamenává.

Obyvatelé okolních obcí se však zatím na záměr dívají s nedůvěrou. „Moc to nedokážeme pochopit. Raději bychom měli lesní rekultivaci a jezero než nějaké volné zarůstání třeba břízami. Vláda už na to asi nechce dávat peníze,“ míní například Jiří Hyneš z osady Černice na severní straně velkolomu.

Podobně to vidí i manželé, kteří žijí už 20 let v bezprostřední blízkosti jen několik kilometrů odtud vzdáleného velkolomu Bílina. „O žádnou přirozenou obnovu nestojíme, slibovali nám, že Bílinu zatopí, že tu bude jezero. To by se nám líbilo určitě více,“ říká žena, která si nepřála být jmenována, ale redakce její identitu zná.

Tykač ušetří stovky milionů

Rozhodnutí vyhovuje i provozovateli dolu, skupině Sev.en, vlastněné miliardářem Pavlem Tykačem. „V posledních třech letech se na toto téma dělala celá řada studií a zjistilo se, že systém navržených a schválených rekultivací a sanací, které by na lomech měly proběhnout, je překonaný. Z jezer by se odpařovalo tolik vody, že by v regionu nebyly dostatečné zdroje na průběžné doplňování,“ uvedl v rozhovoru pro HN Petr Lenc, šéf těžebních firem skupiny Sev.en.

Firma má lom, kde těžba skončí v letech 2025 či 2026, pronajatý a ušetří na platbách do rekultivačního fondu. A protože nebude muset čekat na napouštění jezera a důl odevzdá státu dřív, zaplatí méně i na nájemném. Celková úspora by podle Lence mohla činit stovky milionů korun.

Většina plánovaných prací však podle něj už proběhla. Omezení rekultivací se týká spíše dalšího sázení stromů. O pozastavení sanačních a rekultivačních prací v dole požádalo ministerstvo životního prostředí právě kvůli očekávané změně scénáře už v dubnu 2021.

„Žádost se poté ještě několikrát prodloužila, na vybraných plochách byly práce skutečně pozastaveny a zůstaly do dnešního dne, jinde pokračují. Nejde o technickou rekultivaci, úpravu svahů, to už se na podstatné části ploch provedlo. Jednalo se jen o zastavení následné biologické rekultivace – třeba sázení stromů,“ řekl Lenc.

Zatímco ohledně velkolomu ČSA a jeho budoucnosti začíná být jasno, otazník ještě visí nad dalšími třemi hnědouhelnými doly v oblasti: tedy Bílinou mezi městy Duchcov a Bílina, Vršany, které leží jižně od ČSA, a dolem Nástup Tušimice mezi Chomutovem a Kadaní. Podle Porteše by měl vládou schválený balanční scénář sloužit jako možná cesta i pro tyto tři lomy, kde se bude těžit déle.

„Mapujeme rozšíření vzácných druhů i v nich. Vršany a ČSA jsou ale pro nás prioritou, na Bílině chybí rozsáhlé vnější výsypky, které jsou zajímavé tím, jak zarůstají. Má ostré srázy, tam je vzácných druhů nejméně. Nicméně i tam a v dole Nástup Tušimice jsme identifikovali území, která by mohla být ponechána ekologické obnově,“ vysvětluje Porteš.

Doly Bílina a Nástup Tušimice se však podle Lopoura, jehož tým zpracovával analýzy pro všechny čtyři severočeské doly (obdobné na Sokolovsku zatím součástí zadání nebyly), liší výrazným vodohospodářským potenciálem. Vodní plochy tam vzniklé by proto mohly být větší než na ČSA.

„U nich má být základem budoucího řešení voda. Bílina by měla být primárně její zásobárnou, v tomto lomu lze vytvořit soustavou napouštění a odtoků zásobní prostor o desítkách milionů kubíků. Vzniklo by vodní dílo, které by mohlo pomáhat řece Bílině, ale je to teprve v řešení,“ popisuje.

V případě dolu Nástup Tušimice se podle něj zvažuje propojení s Nechranickou přehradou. „Vzniklo by spojené vodní dílo. Mělo by funkci jako zásobárna vody i protipovodňová ochrana. Vše by mělo být posouzeno na podzim, ještě není rozhodnuto,“ dodává Lopour s tím, že zpracovatelé dosavadních návrhů čerpali například z analýz AOPK či podniku Povodí Ohře, celkem využili zhruba 20 technických studií.

Ekonom přitom upozorňuje, že v souvislosti s odklonem od uhlí není Česko zdaleka jedinou zemí, která se nyní zabývá tím, jak své povrchové uhelné doly využít. „Jako Deloitte jsme byli na podobné téma osloveni například i v Austrálii. Všichni přemýšlí, co s územími dělat, jak vytvořit hodnotu pro budoucí generace. Je třeba se na věc podívat nově, krajina tady s námi zůstane,“ říká.