Teplárenské sítě budou mít při dekarbonizaci energetiky klíčovou úlohu. Už ne jako jednosměrná cesta tepla od tepláren ke spotřebitelům, ale jako tepelná dálnice, sbírající různé druhy odpadního a obnovitelného tepla v daném území. Součástí tepláren budou i plynové kogenerační jednotky, které z velké části nahradí odstavované uhelné elektrárny.

Obnovitelné zdroje (OZE) sice postupně nahradí výrobu energie z uhlí, neumí však poskytnout tzv. řiditelnou kapacitu – schopnost dodat elektřinu přesně v době, kdy ji potřebujeme. Proto jsou ve vládním návrhu energeticko-klimatického plánu do roku 2030 vedle jádra a OZE třetím pilířem plynové zdroje, které zajistí, že energetický systém bude nejen produkovat stále méně emisí, ale bude přitom i bezpečně fungovat.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Plynové zdroje zatím spalují zemní plyn. Ale stále více také bioplyn, biometan a brzy také zelený vodík či metan. Evropská plynová síť prochází modernizací, aby mohla paralelně s plynem dopravovat i čistý vodík z větrných elektráren v Severním moři či zemí mimo Evropu, kde bude výroba vodíku efektivnější. Plynové motory a turbíny jsou zatím jedinými technologicky i cenově dostupnými možnostmi pro sezonní akumulaci, které dokážou vodík, vyrobený obnovitelnými zdroji, případně metan, konvertovat zpět na elektřinu a teplo.

Plynovým zdrojem může být elektrárna, vyrábějící pouze elektřinu, s účinností 50–60 procent, kde téměř polovina cenného paliva vyletí komínem. V lepším případě kogenerační jednotka, umístěná blízko spotřebitelům, dodávající i teplo, s účinností 80 až 100 procent. Kogenerace, neboli kombinovaná výroba elektřiny a tepla, je v našich klimatických podmínkách velmi vhodným způsobem výroby elektřiny, neboť se v ní využije i odpadní teplo, které při výrobě elektřiny nevyhnutelně vzniká. Kogenerace umí fungovat i v případě blackoutu (rozsáhlý výpadek elektřiny) a může tak zajistit chod kritické infrastruktury se zajištěním dodávky nejen elektřiny, ale i tepla.

Tepla spotřebujeme dvakrát víc než elektřiny, sektor tepla je tedy při dekarbonizaci energetiky zásadní. Tepelná síť, ať už ve městě, obci, či průmyslovém areálu, umožňuje oproti individuálnímu vytápění s výhodou kombinovat různé technologie a zdroje tepla. Kogenerace se výborně doplňují s tepelnými čerpadly. Ta budou vyrábět teplo z levné elektřiny ze slunce v létě a v přechodném období, v zimě dodá teplo kogenerace. Ta zároveň vyrobí elektřinu pro posílení elektrické sítě v dobách největšího zatížení stále více rozšířenými tepelnými čerpadly v domácnostech. Větší pestrost zdrojů tepla (odpadního tepla z průmyslu nebo z chlazení v obchodních centrech, teplo ze spaloven, bioplynových stanic atd.) též přispěje k dosažení nižší ceny i emisní stopy vyráběného tepla.

Jak upozorňuje ČEPS ve své nedávné zprávě o zdrojové přiměřenosti, pro náhradu uhelných elektráren potřebujeme nejméně 5 GW řiditelných plynových zdrojů. Při transformaci tepláren z uhlí na jiná paliva mohou být postaveny až 3 GW velkých (paroplynových) kogenerací. Další 1 GW mohou přidat malé kogenerace s plynovými motory s výkonem od jednotek kilowattů do jednotek megawattů – v hotelech, firmách, sídlištních teplárnách či menších městech. Do konce desetiletí tak může a mělo by vzniknout až 4 GW kogenerací, které tak nahradí velkou část uhelných elektráren, při maximálním využití spalovaného paliva.

Velmi důležité pro rozvoj moderního teplárenství i kogenerace bude dlouhodobé plánování. Města a obce si mohou s finanční podporou z programu EKIS nechat zpracovat energetickou koncepci. A vždy by měly požadovat důkladné posouzení možností rozvoje současné tepelné sítě, případně potenciál pro výstavbu nové sítě, a to nejen pro rozvod tepla, ale i chladu.

Bylo by velmi nešťastné, kdyby na komunální či firemní úrovni byly teplárenství a plynové kogenerace odmítány ve snaze být „zelení“, aby pak musely vznikat mnohem méně účinné plynové elektrárny někde v polích.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.