Pod Eiffelovou věží už fotogenický beachvolejbalový kurt nahradilo hřiště pro fotbal nevidomých. Olympiádu v Paříži vystřídala paralympiáda a zlatí čeští medailisté už vyklidili mediální prostor. Sportoviště na řadě ikonických míst, která nadchla svět – šerm v Grand Palais, časovka na mostě Alexandra III., freestylové závody BMX na Place de la Concorde, triatlon v Seině nebo jezdectví ve Versailles –, však zpětně vybízí k jednomu malému mentálnímu cvičení. Zvládli bychom něco takového v Praze?

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Pojďme si to – při plném vědomí toho, že jsme touhle myšlenkou reálně žili už před 20 lety – s odstupem zkusit namodelovat. Proč ne? Vždyť olympijské hry se od doby Prahy olympijské 2016 hodně změnily. Z megalomanské akce, která pomohla zruinovat řeckou ekonomiku a zanechala po sobě chátrající sportovní areály, se stala o něco menší megalomanská akce, která už umí pracovat s řadou dočasných sportovišť. Mezinárodní olympijský výbor ve snaze neopakovat přefouknutý Peking 2008 schválil dokument Agenda 2020+5. Ten dbá na udržitelnost ekonomickou i ekologickou a vůbec rozumná měřítka největší sportovní akce světa. Pařížské hry byly první, které jely podle tohoto dokumentu.

Praha olympijská zkusila v bémovské éře kandidovat na pořádání her v roce 2016 a byla vyřazena už v prvním kole. Stálo nás to pár desítek nebo stovek milionů korun – záleží, koho se ptáte – na přípravách. Ale přinejmenším jedna věc nám z té doby zbyla: prostorové rezervy v územním plánu.

Brownfieldy na Maninách, Rohanském ostrově a Letňanech jsou dodnes… brownfieldy. Což je přiléhavě české: ode zdi ke zdi. Na jedné straně (tehdy) příliš ambiciózní kandidatura, na druhé absence vize. Mohli jsme mít spoustu nových velkých sportovišť, ale nemáme žádná. Česko je s nimi vůbec na štíru. Když pomineme vodní kanál v Račicích, jediná O2 arena a možná fotbalový stadion v Edenu snesou světová měřítka – a postavil je soukromý kapitál.

Jak se ukázalo v Paříži, dnes už není potřeba stavět obří stadiony, které po hrách těžko najdou využití. Z lešenářských trubek a moderních modulových buněk (například těch z vizovické Komy) se dají na atraktivních místech v centru města vybudovat pěkná sportoviště.

Jak by to mohlo vypadat v Praze? Beachvolejbal na Staroměstském náměstí, šerm v Průmyslovém paláci na Výstavišti, triatlon ve Vltavě, trojkový basketbal na Václavském náměstí, BMX z Vyšehradu dolů, lezecké závody na Letenské pláni a medailové ceremoniály na Hradě. Možná i to zahájení by se dalo opět udělat na řece. To by v tom byl čert, aby z toho nebyly podobně krásné obrázky jako z Paříže.

A že by se někde na tribuny nevešlo tolik lidí jako v Paříži? Nevadí, Mezinárodní olympijský výbor limity na diváckou kapacitu nemá. Některá dočasná sportoviště by se ideálně mohla přerodit na trvalá. Vždyť Praha trpí těžkým deficitem kvalitních sportovních staveb, a to i ve srovnání s podobnými metropolemi typu Budapešť. Ta má mimochodem krásný národní stadion a zřejmě se bude ucházet (za slovenského a rakouského přispění) o hry v roce 2036.

Samozřejmě by v Praze bylo potřeba dostavět vnější i vnitřní okruh, vlak na letiště, posílit MHD, postavit ubytovací kapacity a na spoustě míst vyřešit parkování. Takže všechno, co by Praha tak jako tak potřebovala. Olympiáda by mohla být jen příležitostí, jak rozhýbat současnou zatuchlost.

Nejde o to, že by Česko neumělo hry uspořádat nebo že by je nedokázalo udělat podle udržitelných notiček. Jde o to, že na takové věci u nás není nálada. Chybí odvaha myslet ve velkém, v delším horizontu a upřednostnit dlouhodobé benefity před krátkodobým diskomfortem. Pařížané, proslulí svou nevrlostí, vzali olympiádu za svou a byli hrdí, že ji tam mají. Na hosty z celého světa byli podle očitých svědků příjemní a nic si nedělali z komplikací v dopravě a dalších olympijských okolností. Dokázali by něco takového Češi?

Jak říká šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval: Sportoviště nejsou problém, největší limit je přístup Čechů k velkým věcem. Co tím myslí? Že bychom olympiádu zvládli, kdybychom ji chtěli.

Ovšem je tu ještě jeden problém. I kdybychom odvahu měli, pravděpodobně by ji brzy zadusila byrokratická licoměrnost. Naplňování vizí by se v praxi pravděpodobně zaseklo na libovůli jednoho z mnoha úředníků, jehož rukama by některý z olympijských projektů musel projít. Kdo nevěří, ať se podívá třeba na projekt lanovky na Podbabu.

Když jsem o potenciální olympiádě v Praze mluvil s lidmi z Institutu plánování a rozvoje Prahy, upozornili mě, že i kdybychom teď dostali pořadatelství her 2036, v tuzemské legislativní zatuhlosti bychom je stejně nestačili připravit: „I kdyby to všichni chtěli, stejně by se zjistilo, že to nejde.“ Množství pastí, které jsme si sami na sebe do zákonů, stavebních limitů či územních plánů nastražili, je ochromující a z jakékoli větší akce nás dopředu diskvalifikují. Je to taková neviditelná obrana proti velkým rizikům – i velkému zisku.

Že Česko brzdí a zpomaluje, nemusíte číst jen z hospodářských čísel, ale i z absence vizí, velkých staveb a projektů. Olympiáda by nás mohla probudit z letargie nebo nám přinést ekonomickou zkázu. Každý ať si dosadí podle libosti.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist