Muskova výzva systému: Nejbohatší muž světa zkouší pomocí peněz překopat zavedený pořádek v USA

Nejbohatší muž světa, který mezi jiným založil výrobu elektroaut Tesla, pomocí firmy SpaceX chce dobýt Mars a kontroluje sociální síť X, tímto krokem reaguje na skutečnost, že Trump prosadil „velký krásný zákon“ a s ním další výrazné zadlužení USA. Musk chtěl ještě v časech, kdy si s lídrem republikánů skládali poklony, v čele jemu na míru ušitém Úřadu pro efektivitu osekat erární výdaje. Prováděl to s empatií jemu vlastní, takže na dříve obdivovaného vizionáře část veřejnosti pohlíží s krajní nedůvěrou.

Když pak viděl, jak se jím finančně podpořený politik chystá s ještě větší vervou utrácet, začal proti zákonu brojit. Nestačilo to, Trump šetřivé disidenty uvnitř své partaje podrobil tvrdému nátlaku a vnitrostranický odpor s výjimkou několika jednotlivců rozdrtil. Zhrzený podnikatel vyhlásil, že splní svou hrozbu a založí stranu pro „80 procent uprostřed“. Pro lidi, kteří jsou nespokojení s tím, jak střídavě demokraté a republikáni vedou zemi. Podle miliardáře se vlastně ani o dvě strany nejedná, pohrdlivě je nazývá Sjednocenou partají prasátka Porkyho. Teprve jeho uskupení „vrátí Američanům zpět jejich svobodu“.

Zatím ho oficiálně před Federální volební komisí nezaregistroval. Aby mohlo fungovat na území celých USA, bude potřeba vytvořit pobočky v jednotlivých státech, které mají jako podmínku pro založení strany rozdílný počet podpisů. Například v 31milionovém Texasu je to jedno procento všech hlasů odevzdaných v posledních guvernérských volbách – tedy přesně 81030 paraf. V Kalifornii by to mělo být 1,1 milionu podpisů.

I tak je to dosažitelné množství, zvláště když nejbližší volby jsou až za rok a půl. Ale uspořádání takové podpisové kampaně v 50 státech bude stát hodně organizačního úsilí a především spoustu peněz. To ovšem pro muže, který Trumpovi do jeho poslední kampaně nastrkal 288 milionů dolarů, nepředstavuje nejmenší problém. Jenže finance nejsou tím důvodem, proč se třetím stranám v USA nedaří.

V USA (stejně jako třeba ve Velké Británii) je většinový volební systém založen na pravidlu, že vítěz ve svém obvodu bere vše. To dlouhodobě nahrává k vytvoření dvoustranického systému. Samozřejmě i v USA mají více stran – nejsilnější jsou mezi nimi zelení a libertariáni, ale i oni jen paběrkují. Na federální úrovni nemají žádné zástupce v parlamentu a v prezidentských volbách jsou jen do počtu. Neobjevují se ani v předvolebních debatách, protože tam média zvou ty politiky, kteří před svoláním televizního střetu mají v průzkumech minimálně 15procentní podporu.

Nejdále se kandidát třetí strany dostal v roce 1912, kdy skončil celkově druhý. Ale byla to zcela výjimečná situace, protože oním kandidátem byl populární exprezident Theodore Roosevelt poté, co se rozhádal se svými republikány a založil si vlastní hnutí. Ross Perot v čele Reformní strany v roce 1992 obdržel sice velice slušných 19 procent hlasů, ale ani tak se mu nepovedlo pro sebe ve složitém systému prezidentské volby získat byť jen jediný stát. Perličkou je, že na přelomu století ambiciózní Donald Trump koketoval s myšlenkou, že by na Perota navázal jako kandidát Reformní strany na nejvyšší post.

Američané – až na výše uvedené výjimky – třetí strany automaticky ignorují, byť si na své politiky z existujících stran rádi stěžují. Vtipem to vystihli kreslení Simpsonovi v epizodě, v níž se nepřátelští ufoni namaskují za kandidáty republikánů a demokratů. Ač Homer Simpson odhalí, že se jedná o slintající mimozemšťany s chapadly, občané cítí nevyhnutelnost volit jednoho z nich. Protože hlasovat pro třetího, byť lidského kandidáta, by přece znamenalo hlas vyhodit.

Komentář Luďka Vainerta

Akcionáři Tesly jsou z Muskovy strany zděšení. Jak ale donutit rozevlátého vizionáře, aby pracoval pro svou firmu?

10. 7. 2025 ▪ 4 min. čtení

Přesto se sem a tam stane, že třetí strana ze hry vytlačí jednoho z tradičních finalistů. Vždyť i republikáni v roce 1856 nahradili jako nové uskupení zavedené whigy. Zopakovat po 170 letech takový kousek bude pro Muskovu Americkou stranu hodně těžká úloha. 

Za prvé její lídr jako rodilý Jihoafričan nemůže aspirovat na nejvyšší post. Za druhé je osobně velmi nepopulární a za třetí avizovaná strana nemá žádné nosné politické téma, které by hýbalo společností. Třeba takové, jako bylo v polovině 19. století pro republikány zrušení otroctví. Vždyť kromě rozpočtové zodpovědnosti nikdo netuší, za co by nová strana chtěla bojovat. Trvalo by roky, než by se Muskovi podařilo vybudovat stranickou tkáň prorostlou až do okrsků.

Ani na centrální úrovni nečelí America Party návalu zájemců ze strany demokratů, kteří by byli znechuceni unavenou podobou strany ztělesněnou tím, jak její představitelé lakovali na růžovo zdravotní stav chřadnoucího Joea Bidena. Ani od starých republikánů, kteří jen těžko skousávají, že jim Trump stranu vytuneloval a ideologicky překopal, nepřicházejí zástupy.

Ani kdyby se opět rozhořel spor mezi věrnými trumpisty o tom, zda USA mají zasahovat do světových záležitostí, jako k tomu byl náběh před bombardováním íránských jaderných zařízení, nedá se předpokládat, že by tito izolacionisté zamířili právě k Muskovi. Už proto, že ho jako přistěhovalce z Jihoafrické republiky nemají přes jeho občanství za pravého Američana. Však také jejich hlavní představitel a stvořitel Trumpa politika Steve Bannon už prezidenta opakovaně vyzval, aby vzdorného byznysmena prostě z USA vyhostil. Šéf Bílého domu, který se veřejně zamyslel, že by na podniky „vykolejeného“ exspojence mohl poslat úřady, souhlasil, že možnost jeho deportace zváží.

Musk je pro všechny příliš přelétavý a nespolehlivý. Zatím se ozval jediný politický zájemce o jeho peníze – Andrew Yang, neúspěšný prezidentský kandidát z demokratických primárek v roce 2020. Miliardáři nabídl už existující strukturu své strany Kupředu, jejímž největším dosavadním úspěchem je zisk křesla v Senátu státu Utah.

Otázka ovšem je, co Musk skutečně chce. Alespoň v počátku mu nejde o to, aby se jeho „amerikáni“ hned ujali moci, ale o to, aby v polarizovaných USA získal pár křesel ve Sněmovně reprezentantů a Senátu. Sám to na X definoval jako „extrémně soustředěné síly na přesně určeném místě bojiště“.

Kdyby si skutečně dobře vytipoval místa, kde je po třetí straně největší poptávka (nebo největší nechuť k místním kandidátům demokratů a republikánů), mohl by tam napřít své finance. A v případě úspěchu mít přes svých několik málo zákonodárců kontrolu nad tím, kdo v rozpolceném Kongresu bude mít nakonec většinu.

Anebo mu také bude stačit pouze se Trumpovi pomstít. Vzhledem k tomu, že Musk je více populární u voličů republikánů než demokratů, je pravděpodobné, že by právě pravici miliardář jako neformální lídr nové strany odlákal více hlasů. Což by při velmi vyrovnaných výsledcích v systému, kde vítěz bere vše, mohlo pro republikány znamenat pohromu. A to by Trumpovi zřejmě nepřišlo směšné ani trochu.