Klíčovou součástí předvolebního boje je odnepaměti ekonomika. Kdo se chce u moci udržet, zdůrazňuje, v jak dobré kondici hospodářství země je, a pokud náhodou není, že brzy bude. Kdo se chce k moci prodrat, zdůrazňuje slabé stránky, které se najdou snad v jakékoli fázi ekonomického cyklu, a voličům slibuje, že až bude u moci, budou se mít líp. Soustředit se na to, co ovlivňuje kapsu voliče, se vyplácí obzvlášť v době, kdy se kola hospodářského růstu zadrhnou.
Na začátku devadesátých let tak outsider Bill Clinton využil recese a nesplněné sliby o nezvyšování daní a jasně převálcoval favorizovaného George Bushe staršího, který přitom byl ověnčen vavříny získanými nečekaně hladkým a z hlediska Američanů bezbolestným vítězstvím nad Saddámem Husajnem. Že si Clintonův tým příležitost plynoucí z dočasného zakolísání amerického růstu uvědomoval, ukazuje legendární heslo z jeho volebního štábu: Je to o ekonomice, hlupáku!
Článek již není odemčený!
Váš známý vám umožnil přečíst si článek zdarma, ale uplynula doba, po kterou je článek odemčený.
Pro neomezený přístup ke všem článkům na našem webu si můžete zakoupit předplatné za 40 Kč.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
