Dubajský ráj nemovitostí skončil. Zájem o české byty prudce roste a zatím nemá důvod skončit

Otázkou je, jak se bude vyvíjet poptávka ve zbytku roku. Na jedné straně tu bude působit nařízení České národní banky, které minimálně části lidí omezí investice do realit. Na straně druhé ale jednoznačně převažují síly, které táhnou ceny vzhůru.

Zaprvé je tu absence jakékoliv hospodářské politiky, která by vedla k výraznému navýšení nabídky nemovitostí. Novela stavebního zákona, která má otevřít dveře velké výstavbě, je sice v parlamentu, mluví se ale už o další novele, protože i tato v sobě nese řadu chyb.

Digitalizace stavebního řízení je na několik let u ledu, a zda dojde k její resuscitaci, je nejasné. Daňová politika se zatím bytům vyhýbá – daň z nemovitosti zůstává přes poslední zvýšení nízká a dostupná, o dani z prázdných bytů či z investičních nemovitostí se pro jistotu nebaví nikdo. Logicky. Byt a chalupu má každý politik a 80 procent jejich voličů.

Česko může přijít o desítky miliard z dotací. Brusel se obává změn, které chystá Babišova vláda

25. 2. 2026 ▪ 5 min. čtení

Zadruhé platí, že ani soukromý sektor nemá zájem významně posilovat výstavbu bytů. Nejde jen o to, že už stávající ceny jsou na hraně koupěschopnosti. Stavební firmy jsou dostatečně vytížené vládními zakázkami na výstavbu infrastruktury a počet pracovníků ve stavebnictví je limitovaný. Zjednodušeně řečeno, pokud jsou k dispozici kapacity na silnice, nedostává se jich na byty. Pokud tedy nemá docházet k cenovému souboji, který by opět táhl ceny bydlení prudce vzhůru.

Zatřetí je tu politika centrální banky. Nízké úrokové sazby kolem nuly jsou sice dávno zapomenuty, současné nastavení ve výši 3,5 procenta už ale všichni „vstřebali“. S ohledem na válku na Blízkém východě a prudký růst cen ropy a pohonných hmot se navíc zvyšuje pravděpodobnost, že úrokové sazby půjdou nahoru (nikoliv dolů, jak se donedávna předpokládalo). Hypotéky se tak zdají být „levné“ a také jsou. Alespoň ve srovnání posledních let.

Začtvrté je tu nedostatek jiných příležitostí. S nadsázkou lze říci, že apartmán v Dubaji už neláká, bitcoin je jen pro silné povahy a investice do českých dluhopisů se v řadě případů proměnila v nákup bezcenných papírů. Nákup nemovitosti slouží jako investice, spoření i penzijní zabezpečení v jednom. Dosavadní historie potvrdila, že se na nich nedá prodělat. Minimálně ne ve chvíli, kdy jde o kvalitní výstavbu v místě, o které zájem neutichá.

A konečně zapáté, je tu až příliš mnoho zájemců. Nejde jen o jednotlivce, které všechny výše uvedené faktory motivovaly k nákupu. Vedle nich jsou na trhu fondy kvalifikovaných investorů, realitní fondy pro retail i tzv. private butiky pro ultrabohaté jedince, v nichž působící bankéři, právníci i finančníci vědí, že pokud „přinesou“ nemovitost, nic nezkazí.

To vše vytvořilo mix, který žene ceny nemovitostí vzhůru, a pokud nedojde k prudkému růstu inflace a s tím i úrokových sazeb či ke kolapsu ekonomiky, neexistuje důvod, proč by ceny nemovitostí neměly stoupat a s nimi i nájmy. Což je dobrá zpráva pro ty, kdo nemovitosti mají či do nich investují. Naděje na změnu u zájemců o nákup nemovitostí na bydlení a obecně všech, kdo bydlí v nájmu, se nenaplní. Zatím nejsou politicky dost zajímaví.