Povinná školka od čtyř let? Záměr dobrý, ale fungovat to nebude, upozorňuje expert. Svět navíc postupuje opačně

Návrh Plaga avizoval ve svém videu na sociálních sítích, podrobnosti k němu chce ale zveřejnit až v září. Podle Asociace předškolní výchovy je prodloužení povinné školní docházky o rok dobrý krok. „České i zahraniční výzkumy prokazují, že čím dříve se děti dostanou do kvalitního předškolního vzdělávání, tím pozitivněji to ovlivňuje jejich vzdělávací dráhu i pozdější život,“ uvádí předsedkyně asociace Hana Splavcová.

V Česku platí jeden povinný rok předškolního vzdělávání od roku 2017. Při jeho zavádění bylo záměrem dostat do školek zejména děti ze sociálně slabých či romských rodin, které tam obvykle nechodily a měly pak při nástupu do první třídy oproti ostatním nevýhodu. A také snížit množství odkladů. 

O dopadu povinného roku vznikla pět let po jeho zavedení na Univerzitě Karlově výzkumná zpráva, podle níž to pomohlo hlavně v krajích, kde byla do té doby docházka slabá a kde je také nejvíce sociálně slabých rodin. V Karlovarském kraji vzrostla účast pětiletých z 82,6 procenta na 92,3 procenta. V Ústeckém se zvýšila z 86,4 procenta na 91,5 procenta. 

Zpráva ale zároveň upozorňuje, že data hovoří pouze o zapsaných dětech, nikoli o jejich skutečné docházce. Údaje o ní nejsou k dispozici, ministerstvo je začalo sbírat až v tomto školním roce. „Šetření v konkrétních mateřských školách ukázalo, že zatímco u běžných dětí plní docházku denně 92 procent z nich, u dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí je to pouze 64 procent,“ uvádí zpráva.

Splavcová uznává, že jen samotné zapsání se do školky nestačí a že časté absence jsou problém. Na druhou stranu ale doufá, že pokud rodiny dostanou „signál“ o tom, že chodit do mateřské školy je důležité už dřív, větší část tam své děti posílat bude. 

Děti došly: školky a dětské skupiny končí i tam, kde se dříve bojovalo o místa. Obcím navíc hrozí, že budou vracet dotace

13. 4. 2026 ▪ 6 min. čtení

Z praxe je vidět, že pro rodiny, které mají typicky více dětí různého věku, je obtížnější je do školky ráno dovést, navíc je zatěžují platby za obědy, divadla a různé výlety. 

„Místo toho, aby se ministerstvo zaměřilo na to, jak individuální podporou skutečně dostat do mateřských škol děti znevýhodněných rodičů, jen rozšiřují povinnost, což vyvolá rozladění v mnohem větší skupině obyvatel, která se snaží vstup svých dětí do institucí spíše odkládat,“ domnívá se expert na práci se sociálně slabými rodinami z organizace Člověk v tísni Daniel Hůle.

Jeden z autorů výzkumné zprávy, ředitel Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání David Greger, se zavedením povinné školky od čtyř let souhlasí, ale upozorňuje, že jen samotné docházení nestačí. Více by se podle něj mělo mluvit o kvalitě předškolního vzdělávání a zlepšit individuální diagnostiku dětí v mateřských školách. Tu Česká školní inspekce stále označuje za slabou. „Bez těchto potřebných změn nelze očekávat, že jen samo zavedení povinné docházky bude stačit k lepší připravenosti na školu nebo zaručí dlouhodobé pozitivní dopady docházky do mateřské školy prokázané v zahraničí,“ říká Greger.

Dřívější nástup všech dětí do mateřských škol by také znamenal úbytek peněz pro školky, protože by více dětí neplatilo školkovné. To se v řadě případů i ve veřejných školkách může vyšplhat až k 1500 korunám za měsíc. Problém s kapacitou se na většině území vzhledem ke stále klesajícímu počtu narozených dětí naopak neočekává.

Zahraničí postupuje opačně

Hůle upozorňuje, že Česko by tak šlo proti trendu okolních zemí, které postupují úplně opačně – povinnost studovat prodlužují směrem nahoru, tedy na střední školu. A to z prostého důvodu: pokud je povinný alespoň jeden či dva ročníky střední školy, je mnohem větší šance, že více dětí zejména z nepodnětného prostředí dosáhne místo základního vzdělání vyššího středoškolského.

Povinná školní docházka v různých zemích.

Foto: Demografické informační centrum, zdroj dat Eurydice

Například v Německu, Rakousku či Estonsku platí nebo se v nedávné době zaváděla povinnost pokračovat ve studiu až do 18 let. „V Česku byla povinná desetiletá školní docházka do roku 1992 – bylo to osm let základní školy a dva roky střední,“ popisuje Hůle. Právě věkové skupiny, kterých se povinnost týkala, mají podle něj nejnižší podíl lidí pouze se základním vzděláním.

S podobným návrhem přišla před dvěma lety poslankyně ODS Renáta Zajíčková. Zatím se jí ale nepodařilo najít dostatečnou politickou podporu.  

Člověk v tísni se dlouhodobě snaží přesvědčit rodiny ze sociálně slabého prostředí, aby poslaly své děti na střední školy. Naráží ale na chybějící motivaci. „V rodině k tomu nemají tradici, je pro ně jednodušší zapsat se na pracovní úřad a začít pobírat dávky. Pokud by byla povinnost na střední školu nastoupit, pomoci udržet je tam už by bylo jednodušší,“ uvádí Hůle.