Alexandr Vondra

Místopředseda ODS a ministr obrany se narodil v roce 1961 v Praze. Vystudoval přírodovědu na UK a jako mluvčí Charty 77 byl v roce 1989 krátce vězněn.

Prezidentu Havlovi dělal poradce pro zahraniční politiku, ministru zahraničí Zieleniecovi náměstka. V letech 1997 - 2001 byl velvyslancem v USA. Od roku 2003 pracoval pro americkou konzultační firmu Dutko.

V Topolánkově vládě, která předsedala EU, působil jako vicepremiér pro evropské záležitosti.

Vondrův komentář

"Ministerstvo musí nakupovat samo. Skoncujeme s tím, že se na nákupech obohacují i skupiny, které státu nepřinesou žádnou přidanou hodnotu."

Jako student Karlovy Univerzity absolvoval Alexandr Vondra vojenskou katedru. Včetně soustředění u Mariánských Lázní, kde se nacvičoval útok na Bavorsko. "Důvod ke službě v komunistické armádě jsem ale opravdu neměl," vysvětluje Vondra, proč si pak jako řada jeho vrstevníků před rokem 1989 pořídil "papíry na hlavu" čili modrou knížku.

Jeho dědeček byl ovšem významným legionářem. "Což je tradice, na kterou teď mohu navázat mnohem lépe, než kdybych měl tu klasickou režimní vojnu," říká nový ministr obrany.

HN: Na ministerstvo obrany přicházíte se záměrem zprůhlednit vojenské zakázky. Co se způsobem nakupování chcete dělat?

Především chci, aby narozdíl od praxe minulých let proběhlo maximum nákupů formou otevřených výběrových řízení. To samozřejmě znamená i případnou změnu zákona, který dnes umožňuje ministerstvu v tomto směru uplatňovat výjimky. Nadále není možné, aby se devět z deseti nákupů provádělo takovým způsobem.

HN: Pokud by se tedy v budoucnu například znovu nakupovala dopravní letadla, už by to nebylo jako v případě letadel Casa, kdy byl osloven jediný zájemce?

Pokud bychom v budoucnosti poptávali tento typ materiálu, snažil bych se jít cestou otevřeného výběrového řízení.

HN: A prostřednické firmy? Ministerstvo nemá dnes možnost nakupovat zahraniční materiál přímo, ale pouze od domácích firem. Což je mimochodem evropská rarita.

V koaliční smlouvě máme - i na můj návrh - zakotveno, že chceme, aby mělo ministerstvo možnost nakupovat přímo. Musíme skoncovat s tím, že kromě řádných offsetů, které dávají zaměstnání českým lidem, se na nákupech obohacují i skupiny, které státu takovou přidanou hodnotu neposkytují.

HN: Tím myslíte třeba Omnipol, jenž vydělal právě na nákupu letadel Casa?

Nebudu nikoho jmenovat, to ať si každý přeloží sám. Jsme ale v době úspor a přitom nás čeká ještě další modernizace armády. Není možné, aby byly nákupy prodražovány džunglí nepřehledných procedur a předpisů.

HN: V koalici lze ovšem zaznamenat i jiné názory. Miroslav Kalousek nebo například poslanec za ODS Jan Vidím mluví o tom, že ke změnám není důvod. Jaké máte šance?

Umím si představit, že tady budou různé tlaky, aby se sytém neměnil. Důležité je, aby tomu politici nepodléhali.

Na armádě stále vlaje starý kabát 

HN: Podle koaliční smlouvy máte v rozpočtu uspořit více než dvě miliardy. Ale kde?

Nechal jsem vypracovat analýzu všech nákupů, které jsou v současnosti v běhu nebo které se připravují. Budeme tam hledat možnosti, jak třeba snížit jejich objem. A také prověříme způsob, jakým se nakládá na ministerstvu obrany s majetkem. Ten nutně potřebuje změnu.

HN: O čem konkrétně mluvíte?

Jde o zacházení s nemovitostmi, s bytovým fondem a také o akvizice na správu a údržbu tohoto majetku. Existuje celá řada příběhů, kdy se za časů Jaroslava Tvrdíka (ministr obrany za ČSSD v letech 2001 - 2003, pozn. red.) investovaly desítky nebo stovky milionů do opravy různých vojenských budov a kasáren - aby pak ležely ladem a ministerstvo ani nevědělo, jak se jich zbavit.

HN: Plánujete prodej některých nemovitostí?

Je tady dost majetku, kterého se ministerstvo musí zbavit. Například bytový fond měl být už dávno privatizován. Tyhle věci ale zahrneme do Bílé knihy české armády, která shrne naši představu, jak by měla armáda dlouhodobě vypadat. Armáda za posledních patnáct let sice velmi zeštíhlela, ale stále na ní vlaje kabát, který byl ušit na vyšší váhovou kategorii.

HN: Máte před sebou rozhodování co koupit po gripenech. Ale musí mít Česko vůbec stíhačky?

Rozhodně ode mne neuslyšíte, že nepotřebujeme nadzvukové letectvo. My nevíme, co bude za deset dvacet let, co bude v rámci NATO. Teď sice fungujeme v pevných spojeneckých vazbách, dává nám to pravděpodobně nejlepší bezpečnostní garance v historii, ale nějaké elementární pojistky musíme mít.

HN: A co státy Pobaltí? Ty jsou sice menší než my, zato mají za zády Rusko, a přesto vlastní letectvo nemají.

Já si nemyslím, že v našem regionu, v kontinentální Evropě, bychom měli být v tomhle pionýry. Já jsem konzervativní člověk, ne experimentátor, který musí jít ve všem příkladem.

HN: Obamova administrativa žádala Česko o navýšení kontingentu v Afghánistánu. Pokud žádost přijde znovu, předložíte takový požadavek vládě a parlamentu?

S návrhem našeho působení v zahraničních misích jdu do vlády na podzim, a to už ve známém formátu 1 plus 2. Tedy rozpočtově pro rok 2011, ale s výhledem na 2012 a 2013. Necháváme si ještě čas na rozhodnutí, záleží i na debatě v NATO. Ale očekávám, že utlumíme naši činnost v Kosovu, což může otevřít prostor k dočasnému posílení v Afghánistánu.

Afghánistán nebude protektorátem

HN: Není však těžké obhajovat misi, v níž NATO neumí definovat cílový stav, co bude úspěchem?

Definice vítězství v zemi, jako je Afghánistán, je obtížná. Generál Petraeus potřebuje něco, co označí za úspěch, až bude skládat účty v Kongresu. K tomu potřebuje silné kapacity na následující rok dva. Zároveň je to třeba vidět realisticky. Afghánistán nikdy nebude stabilní vzorovou demokracií.

HN: Britský premiér Cameron řekl, že Britové odejdou do roku 2015. Máte vy nějaké datum?

Už jsem to řekl, 1 plus 2, ale obecně si myslím, že v horizontu dvou tří, maximálně čtyř let bychom měli být schopni vytvořit prostředí, kdy se afghánská civilní správa nerozpadne při prvním náporu Tálibánu. V Afghánistánu rozhodně nebude protektorát na desítky let dopředu.

HN: Co se týče zmíněné Bílé knihy. Počkáte s tím, až bude letos v listopadu známa nová strategie NATO?

Začneme na knize pracovat už dříve, ale definitivní výstup přijde až po zveřejnění strategie NATO. Předpokládám, že Bílá kniha bude hotova někdy na začátku příštího roku.

HN: Kromě nové strategie plánuje NATO také nový protiraketový štít. Věříte, že se na tom aliance skutečně shodne?

Jako ministr jsem teď ve svých vyjádřeních opatrnější, ale trvám na tom, že ten původní systém navržený Bushovou administrativou byl pro nás výhodnější. I z důvodů finančních. V novém systému budou podle mě Američané chtít větší sdílení nákladů. A v Evropě se samozřejmě rozvine debata, kolik za to dát. Lze přitom očekávat i argumenty, že těch 200 milionů eur, o kterých mluví generální tajemník NATO Rasmussen, je jen začátek, že ve skutečnosti to bude mnohem dražší.

HN: Po konci Topolánkovy vlády, když jste přestal být ministrem, jste se několikrát hodně tvrdě vyjádřil k Obamově administrativě. Nyní budete asi shovívavější...

V květnu jsem na přednášce ve Washingtonu přístup Obamovy administrativy označil jako "cool realism" (chladnokrevný realismus). A podle mě to je jeden ze znaků té vlády. Ale samozřejmě jako ministr nebudu užívat kladivo, spíše pilníček na nehty... Ale vážněji, ve vládním programu, na kterém jsem se podílel, máme velmi jasný postoj k transatlantické vazbě. Chceme, aby zůstala silná, a budeme na tom pracovat, ať jsou v Bílém domě demokraté, nebo republikáni.

HN: A není vám líto, že jste se z té úrovně nejvyšší mezinárodní diplomacie nyní jako ministr obrany a místopředseda ODS ponořil do hlubin české vnitřní a vnitrostranické politiky?

K zahraniční politice a diplomacii se vzhlíží s obdivem a úctou, ale ony jsou to dnes svým způsobem často takové kavárenské řeči, spíše než zodpovědnost. Zatímco moje práce tady na ministerstvu obrany je opravdu velká příležitost a výzva věci změnit. Už jen to, že na obraně je rozpočet desetkrát větší než na ministerstvu zahraničí.

Mezi Švejkem a džunglí

HN: V čem spočívá ta výzva? My jsme jako stát i společnost ve vážném problému, co se týče naší dlouhodobé bezpečnosti. Pohybujeme se v problematickém trojúhelníku, kde jsou jedním z vrcholů zdroje. A je třeba šetřit, abychom neskončili jako Řecko, jako loutka v rukou jiných.

Druhým vrcholem toho problému je, že krátkodobě nám nic nehrozí, nebo přinejmenším to tak vnímáme, percepce rizik je ve společnosti slabá. Buď je to kdesi daleko v Afghánistánu, nebo v nedohledné budoucnosti.

A za třetí, je zde vztah českého národa ke své vlastní obranyschopnosti, ke své armádě, který je dlouhodobě skeptický. Pohybujeme se mezi Švejkem na straně jedné a džunglí na té druhé.

HN Jakou džungli máte na mysli?

Veškerou tu nehospodárnost a zmatek ve státním sektoru.

HN: To zní dost bezvýchodně...

Ano, jenže armádu mít přece musíme, a v tom je ona ohromná výzva - na půdorysu tohoto trojúhelníku něco postavit. To je titánský úkol, to se nedá srovnávat s tím, že někde jezdím po světě, vedu kavárenské řeči a zapálím si u toho.

HN: A k tomu jste místopředsedou ODS. Nebylo by pro vás nejlepší, kdybyste v Praze v komunálních volbách prohráli a začali na zelené louce?

Nemůže být záměrem žádného fotbalového týmu jít na hřiště s cílem prohrát. Faktem ale je, že s tím týmem, který má Praha do voleb, bude velmi těžké něco vyhrát. Praze i celé ODS by pomohlo, kdyby se ještě jednou zamyslela, koho postaví. Je evidentní, že by vítězný tým měl vypadat a projevovat se trochu jinak.

HN: A co se týče personálního obsazení ministerstva. Zatím máte v týmu nejbližší spolupracovníky předešlého ministra Bartáka...

Já jsem řekl, že učiním změny. Jaké, to vám včas řeknu.