Stejná sanitka, ale úplně jiné ceny jízd. Analýza ukazuje, proč stát neumí hlídat výdaje fakultních nemocnic

To je už moc, někdo si všimne, že pereme oproti ostatním nemocnicím mnohem dráž. Taková slova podle policie pronesl někdejší ředitel Fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík před svým náměstkem loni v červnu, když hovořili o nadhodnocené zakázce na praní prádla. Analýza HN ale ukazuje, že náklady na jednoduché služby nebo nákupy se jednak výrazně liší a také jsou velmi těžko srovnatelné. A platí to i u zmíněného prádla.

Ceny za lůžko a den část nemocnic, včetně Motola, nebyla schopna či ochotna dodat, u ostatních vykazují výrazné odchylky. Například Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně zaplatí za vyprání povlečení na jedno lůžko 58 korun bez DPH, zatímco v pražské Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) to bylo 158 korun. Další nemocnice tento údaj nemají a vykazují jen cenu za vypraný kilogram prádla. V podstatě stejné to bylo i u dalších komponent: pooperačních čepic nebo plenkových kalhotek. Rozdíly se pohybují opět v násobcích. Například u čepic od padesáti haléřů až necelých šesti korun u Motola až po skoro 11 korun u Fakultní nemocnice v Olomouci.

Podobné to bylo i se snahou zjistit, jaké náklady platí nemocnice za jeden kilometr ujetý sanitkou. Parametry, které do výsledné ceny vstupují, má každá nemocnice zcela jiné. Některé odlišují cestu jen po areálu od jízd mimo nemocnici, jiné nikoliv. Další rozlišují jen dopravu vnitrostátní, zahraniční a průměr. Jiné jízdy akutní a plánované.

Například sanitky pražské Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) najezdí ročně statisíce kilometrů s průměrnými náklady 98 korun na kilometr. Konkrétní ceny ale nemocnice rozlišuje podle toho, jestli vozy jezdí po Česku, nebo v zahraničí. Oproti tomu Plzeňská fakultní nemocnice vykazuje náklady na kilometr bez ohledu na to, kde vozy jezdí, rozlišuje ale naopak jízdy akutní za 45 korun na kilometr a plánované v průměru za 29 na kilometr. 

Ceny VFN přitom patří mezi zjištěnými k těm nejvyšším. Podle samotné nemocnice ale není možné náklady na dopravu takto srovnávat. „Je nutné například zohlednit faktory, jako je stavební dispozice nemocnice, tedy neporovnávat nemocnice monoblokového charakteru s nemocnicemi pavilonového typu, u pavilonových nemocnic je navíc nutné zohlednit velikost areálu,“ uvedla vedoucí PR oddělení VFN Lucie Kroupová.

NBÚ prověří účinnost kontrol manažerů se stamilionovými tendry. Obviněný Ludvík prošel dvakrát bez potíží

11. 3. 2025 ▪ 5 min. čtení

Podle ní je třeba zohlednit také počet přepravených pacientů uvnitř areálu nemocnice. „Taková přeprava je při hodnocení na kilometr silně neefektivní, neboť více času zaujímá manipulace s pacientem a jeho doprovázení na než jízda sanitního vozu,“ dodala Kroupová.

Že je za současného systému řízení fakultních nemocnic porovnání jejich nákladů prakticky nemožné, upozorňuje i lékař a člen vládního poradního týmu NERV Pavel Hroboň. Ministerstvo zdravotnictví sice fakultní nemocnice zřizuje a oficiálně řídí, praxe je ale podle něj jiná: „Nemá kapacity na to, aby dalo dohromady, co je jednotka, jak je definována položka, na kterou to budeme vztahovat. A aby řeklo, že tyto náklady se započítávají, tytozg ne, a vytvořilo nějakou matici pro srovnávání. To je typicky práce pro nějakou poradenskou firmu.“

Iniciativa na vytvoření jednotné metodiky a srovnání by podle něj mohla po motolské kauze vzejít i ze samotných nemocnic. Případně by se prý věci mohla ujmout některá z neziskových organizací. „Hlavní problém ale je v právní formě fakultních nemocnic. Jsou to vlastně firmy s obratem deset miliard, které ale řídí jeden člověk. Nemají žádnou funkční správní nebo dozorčí radu.  Je to naprosto nevyhovující právní forma, kauza Motol je podle mě toho jednoznačně výsledkem,“ dodal Hroboň.

Potvrzuje to i zdravotnický expert Pavel Vepřek, který byl v devadesátých letech ředitelem právě motolské nemocnice a později náměstkem ministra. Podle něj sice snahy na srovnání výdajů vždy existovaly, pokaždé ale vyšly naprázdno. Pro efektivní zdravotnictví je podle něj změna právní formy fakultních nemocnic z příspěvkových organizací nezbytná. „Toto je provizorium devadesátých let, ale pak nikdo neměl odvahu to udělat. Ředitel je v podstatě car, vládne si, jak chce, ale zároveň ho může ministr kdykoliv odvolat. Potřebuje renomovanou správní radu, takto to není nikde ve světě,“ dodává s tím, že Česko za to dlouhodobě kritizuje i OECD nebo Světová banka.

Podle mluvčího ministerstva Ondřeje Jakoba se resort nyní na oblast metodiky nákupů a porovnávání cen a nákladů u jednotlivých fakultních nemocnic zaměří. Mluvčí také sdělil, že úřad podporuje sdružování nemocnic při zadávání společných veřejných zakázek na nákup materiálu.

„Pokud mají nemocnice srovnatelné potřeby, může být výhodné nakupovat společně a dosáhnout lepší ceny. Na druhou stranu, přílišná koncentrace nákupů a odběr jen od několika nebo dokonce jediného dodavatele může naopak hospodářskou soutěž narušit a z dlouhodobého hlediska pak cenu zvýšit,“ dodal. 

Status fakultních nemocnic je předmětem kritiky už delší dobu. Ministerstvo už před měsícem uvedlo, že zvažuje jejich přeměnu z fakultních na univerzitní. „V nich by nebylo řízení tolik závislé na osobě ředitele, ale posílil by se vliv univerzit. Jejich zástupci by byli členy správní a dozorčí rady,“ sdělil tehdy v textu HN mluvčí.

O takové změně se uvažovalo už dříve, nicméně žádná předchozí vláda ji neprosadila. Podle mluvčího by ale měla zlepšit dohled nad hospodařením. „Nemocnice by v takovém případě byly neziskové a v zákoně by měla být pojistka proti jejich privatizaci. Ředitele by jmenovala správní rada složená ze zástupců školy, státu a kraje. V dozorčí radě by byli zástupci státu, školy a nově i zaměstnanců. Nemocnice by měly mít možnost smluvních odměn zaměstnanců, nemusely by se řídit platovými tabulkami,“ dodal mluvčí.