Vzpomínky Ing. V. K. na 17. listopad 1989

Především bych chtěl zdůraznit, že tu nehodlám hovořit o Václavu Havlovi. Myslím, že lidé, kteří cítí potřebu hovořit za všech okolností o Václavu Havlovi, si chtějí kompenzovat jakýsi vlastní hluboký komplex. Takto to Já necítím, a proto jméno Václava Havla již během tohoto vzpomínání nevyslovím.

Události 17. listopadu by se samozřejmě odehrály i bez Charty 77, a především Václava Havla, o kterém ale nechci mluvit. Koneckonců, nikdo si nemohl být vzdálenější než my dva, jak jsem mnohokrát slyšel, dvě nejvýraznější postavy protikomunistického odboje 70. a 80. let, i když ani na vteřinku necítím žádnou potřebu nás srovnávat. Snad jen musím připomenout, že moje pozice byla daleko těžší, protože opravdu nejsem celoživotní podepisovač, onen notorický petent, jak to geniálně popsal můj přítel Adam B. Bartoš. To je svět, ve kterém Já žít neumím a principiálně to odmítám. Přesto na moje přednášky přicházelo desetkrát více lidí než na přednášky tzv. disidentů, kteří žádné přednášky nepořádali, nebo mě na ně alespoň nezvali.