V našem národě to opět vře. Opět musíme bojovat za ideály, o kterých jsme si mysleli, že už je máme vybojované. Proti síle vlády, kterou jsme si sami zvolili. Nyní je zřejmé, že letošní oslavy 17. listopadu, dne svobody, budou jiné než v uplynulých desetiletích. Opět musíme otevřeně bojovat proti pasti a zhoubě našeho národa, kterými jsou lhostejnost a cynismus.

Málokterému národu se stane, že v jeho politickém čele stane myslitel. Jen si v mysli projděte dějiny: většině národů se to nepřihodilo vůbec – nám se to stalo v novodobých dějinách hned dvakrát: v Masarykovi a v Havlovi. Ovšem na to, jak velký dar jsme dostali, kráčíme v jejich šlépějích pohříchu málo.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak Masaryk vnímal roli české reformace a její vliv na evropské osvícenství?
  • Jak TGM popisoval „umdlené duše“ a proč to považoval za národní problém?
  • Co Havel myslel větou „Ježíš, nikoli Caesar“?
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.