V našem národě to opět vře. Opět musíme bojovat za ideály, o kterých jsme si mysleli, že už je máme vybojované. Proti síle vlády, kterou jsme si sami zvolili. Nyní je zřejmé, že letošní oslavy 17. listopadu, dne svobody, budou jiné než v uplynulých desetiletích. Opět musíme otevřeně bojovat proti pasti a zhoubě našeho národa, kterými jsou lhostejnost a cynismus.
Málokterému národu se stane, že v jeho politickém čele stane myslitel. Jen si v mysli projděte dějiny: většině národů se to nepřihodilo vůbec – nám se to stalo v novodobých dějinách hned dvakrát: v Masarykovi a v Havlovi. Ovšem na to, jak velký dar jsme dostali, kráčíme v jejich šlépějích pohříchu málo.
Co se dočtete dál
- Jak Masaryk vnímal roli české reformace a její vliv na evropské osvícenství?
- Jak TGM popisoval „umdlené duše“ a proč to považoval za národní problém?
- Co Havel myslel větou „Ježíš, nikoli Caesar“?
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace







