Konec nezájmu o vlastní zdraví

Proč se zdravotní pojišťovny rozhodly masivně investovat do rozvoje elektronického zdravotnictví, se dá dobře vysvětlit na rozdílu mezi obyčejnou chřipkou a e-chřipkou.

Když tu první chytíte, nejprve si musíte vzpomenout, kdo je vlastně váš praktický lékař, pak zjišťujete jeho pracovní dobu. Když se k němu pročekáte, dohadujete se chvíli o vaší historii nemocí, kterou si ani jeden z vás příliš nepamatuje. Pak chvíli oba váháte, zda předepsané léky jsou ty pravé. A jdete si domů lehnout.

U e-chřipky je to jiné. Chytré hodinky propojené s aplikací snímající vaše životní funkce vás upozorní na zvýšenou teplotu. V aplikaci vaší zdravotní pojišťovny se vám výjimečně nezobrazí otravná výzva k preventivní prohlídce, ale adresa vašeho praktika, rovnou i s telefonem na objednání.

Bez čekání nemoc proberete s lékařem, oba vycházíte ze stejné elektronické databáze léků, nemocí a plateb, které se s vámi pojí. Zatímco odesíláte e-neschopenku, dohodnete se na kontrole a cestou domů si vybíráte, zda nasbírané body v aplikaci utratíte za plavání
či třeba lázně.

Ano, takto daleko v Česku ještě s elektronickým zdravotnictvím nejsme, ale některé pojišťovny už touto cestou směřují. A to nikoliv kvůli tomu, že se nějaký "ajťák" v ústředí pojišťovny utrhl ze řetězu. Je totiž v bytostném zájmu pojišťoven mít co možná nejzdravější a nejinformovanější kmen pojištěnců. Elektronizace zdravotnictví je v Česku stále bohužel považovaná za cosi mezi úmyslným poškozováním pacientů a tou nejdrzejší korupcí. Z velké části za tuto pověst může projekt elektronických zdravotních knížek IZIP. Ten byl pod záštitou Všeobecné zdravotní pojišťovny uveden do provozu v roce 2004. Měl sloužit k výměně informací mezi lékaři, takže když přijde pacient do ordinace praktika, specialisty i zubaře, všichni otevírají tu samou dokumentaci.

Jenže projekt, za kterým stáli někdejší europoslanci ODS, skončil fiaskem. Místo aby se lékaři něco dozvěděli o pacientech, dozvěděli jsme se nakonec spoustu právničiny o arbitrážích, střetu zájmů, nevýhodných smlouvách či anonymních akciích. Přesto právě IZIP je příkladem toho, že s jedním nepovedeným projektem není možné zastavit celý nevyhnutelný trend elektronizace.

Firmu koupili nedávno investoři, protože za ní správně vidí stále velmi cennou databázi 2,5 milionu klientů, 20 tisíc smluvních lékařů a přes 8 tisíc zdravotních zařízení.