Czexit by byl hrozná chyba, říká nejvýše postavený Čech v Bruselu

Miloš Zeman si hraje s ohněm, když navrhuje referendum o vystoupení Česka z Evropské unie, říká nejvýše postavený Čech v bruselských strukturách Ladislav Miko. V Česku se podle něj rozšířil pohled "dostali jsme z Evropy, co jsme mohli, a když teď nebude po našem, tak to klidně můžeme zabalit". Czexit by však byl podle zástupce generálního ředitele pro zdraví a ochranu spotřebitele Evropské komise hroznou chybou, protože Česko je na evropské spolupráci a evropském volném trhu životně závislé.

"Chápu, že zase někdo řekne, že jsem zaujatý, protože mě unie platí, ale fakta jsou jednoznačná," prohlašuje Miko.

HN: V Česku se teď říká: V Evropě umírají lidé při teroristických útocích a Brusel řeší emise na sekačky. Považuje se to za jasný důkaz byrokracie a odtrženosti od reálných problémů.

Je to spíš ukázka, jak se spojují věci, které spolu vůbec nesouvisí. Evropská komise přece neřeší jenom sekačky. Řeší obrovské množství záležitostí v oblastech, ve kterých jí členské státy a Evropský parlament svěřily kompetence. Věřte, že úřednický aparát si zadání nevymýšlí.

U sekaček šlo o to, že se mají vyřešit emise z motorů na malých zařízeních, mezi která mimochodem patří i sekačky. Časově se to sešlo s problémem terorismu a migrace, takže to působí zvláštně. Ale s terorismem Evropská komise zmůže jen velmi málo − v téhle oblasti si členské země ponechávají kompetence a záleží na nich, na jakém postupu se lídři dohodnou.

Na jednu stranu je tady módní široká kritika, že si "nevolení byrokrati" v Bruselu dělají, co chtějí. A současně se mluví o tom, že bychom měli něco dělat s migrací a terorismem, jenže k tomu komisi nikdo kompetenci nedal. Nemůžeme prostě dělat, co chceme, ale jen to, co nám členské země svěří.

HN: Z čeho tedy vyplývá pocit, že Evropská unie či Evropská komise, což se často ve veřejné debatě zaměňuje, řeší s prominutím koniny a nezabývají
se podstatnými záležitostmi?

Asi hlavně z toho, že ty "koniny" nám mimo jiné byly svěřeny.

Můžeme mít jiný názor, ale když se nakonec rozhodne "toto je vaše kompetence", tak se tím zabývat musíme. Také je potřeba si uvědomit, že všechno, co komise připraví a navrhne, se nakonec schvaluje kvalifikovanou většinou členských států.

A často se stává, že se některé zemi finální rozhodnutí nelíbí, nehodí se jí nebo ho považuje za úplnou zbytečnost, není pro ni v danou chvíli relevantní. A tak její politici jednoduše řeknou, že se Evropská unie nebo komise věnují blbinám.

Také manýra "co se mi nelíbí, svedu před domácím publikem na Brusel" je všeobecně rozšířená.

HN: Příklady?

Z mé oblasti jsou klasickým příkladem geneticky modifikované organismy. Všechny členské země snad s jedinou výjimkou je používají jako krmiva, potřebují je dovážet, protože jinak by krávy a slepice nešlo levně vykrmit.

Ale když je potřeba geneticky modifikovanou plodinu na evropské úrovni schválit, mnohé z nich se zdrží hlasování, protože vědí, že politicky jsou GMO nepopulární. Vtip je v tom, že vědí, že pokud nebude jasně rozhodnuto v hlasování, musí Evropská komise rozhodnout v souladu s vědeckými poznatky. A ty říkají, že navržené GMO neškodí.

Takže nakonec je to paradoxně tak, že některé země nás veřejně kritizují, že jsme schválili to, co ve skutečnosti chtějí a potřebují. Je to oblíbené alibi.

HN: Ale nakonec i šéf Evropské komise Juncker řekl, že by komise měla méně mluvit lidem do života, protože je to otravuje.

To je správná úvaha. Můžeme navrhovat členským zemím, aby některé záležitosti nebyly povinností bruselských úředníků, aby si je zařídily samy. V některých případech jsme to navrhovali, ale ne vždy to členské země odhlasují.

GMO jsou krásný příklad. Navrhli jsme, aby si je členské země mohly na svém území samy zakázat. A co myslíte, že se stalo? Žádné nadšení to nevyvolalo!

Kdyby byla pravda, že členské země chtějí vrátit kompetence, které jsou "někde daleko v Bruselu", tak by si je třeba zrovna tady měly vzít. Je to v jejich rukách. Jak je vidět, ve skutečnosti se do toho nehrnou.

HN: Není přece jen zásahů z evropské úrovně do každodennosti moc?

Možná ano, ale věřte, sotva stíháme to, co musíme. Ze svého bezprostředního okolí vím, že opravdu nikdo nechce a ani "jen tak" nemůže vymýšlet zbytečnosti. Počet nových předpisů šel v posledních dvou třech letech dramaticky dolů. Na druhou stranu je známo, že každý velký byrokratický aparát má tendenci dospět k tomu, že si vystačí sám. Kontrola a tlak veřejnosti jsou potřeba. Je důležité, aby úředníci neulítli ve snaze "dělat dobro".

HN: Ozývá se z Česka kritika "bruselské byrokracie" víc než z jiných zemí?

Česko rozhodně není jedinou zemí, kde tenhle pocit je. Nakonec brexit ukazuje, že je to obecně sdílený problém. A také, že je to často založeno na pocitech, které nejsou podloženy fakty. Existuje celá řada mýtů, které neodpovídají realitě.

HN: Co je takový mýtus?

Třeba to, že unie zakazuje "zahnuté okurky".