Sociální demokraté míří plnou parou do pasti

Společná vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů ještě upečená není a už se ukazuje, jak nerovnocenný to bude sňatek. Andrej Babiš voličům servíruje sám sebe coby makajícího pašáka, protože se mu prý možná podaří sestavit kabinet už do konce května (že je to pět měsíců po volbách spíš ostuda, se nepřipomíná). A naopak sociální demokraté jsou už teď bez většího odporu natlačeni do defenzivní role hrabivých potížistů.

Problém je, že ČSSD se, podobně jako v éře Bohuslava Sobotky, vrhla do věcné přípravy vládního programu. Maluje si, jak v nové vládě konečně prosadí sektorovou daň pro banky nebo zvýší daně bohatým. Nevnímá, že časy se změnily a že hnutí ANO je na mnohem podstatnějších proměnách systému dávno domluveno s komunisty a okamurovci. A nereflektuje ani to, že v terénu mocenského taktizování Babiš sociálním demokratům vnutil jinou než reformní image. Jakou? ČSSD nestačí čtyři křesla ve vládě, chce pět. Vybírá si, nechce obranu, což je parketa předsedy Hamáčka, ale sahá po vnitru. Zdržuje, protože vládu musí schválit její stranické referendum a sjezd 7. dubna. A minulý pátek dokonce způsobila zádrhel několikadenním odkladem jednání o vládním programu. "Je to komplikace, protože ztratíme vlastně čtyři dny," nevynechal Babiš příležitost vyjít ze situace jako ten lepší.