Podporovat 110 sportů je nesmysl. Stát by se měl zaměřit jen na ty olympijské, říká šéf svazu biatlonu

Tam, kde se pohybuje Jiří Hamza se svým týmem, se dříve nebo později dostaví mimořádné úspěchy. Je jediným manažerem-funkcionářem v Česku, který dosáhl na vrchol ve dvou zcela odlišných sportech. Nejprve v 90. letech a na přelomu tisíciletí během působení u ženského basketbalového týmu z Brna, který pomohl dovést až na evropský vrchol. Stejný úspěch měl i u ženské basketbalové reprezentace, s níž získal titul mistryň Evropy. Etapu doprovázenou mimořádnými úspěchy zažívá i u biatlonistů. Za jeho působení začala zlatá jízda lemovaná medailemi z olympijských her i MS. Ne nadarmo se říká, že Hamza má Midasův dotek.

Na českém sportu mu vadí špatně nastavená legislativa i filozofie výchovy mladých sportovců. Podle něj se navíc peníze zbytečně tříští mezi velké množství sportů. "U řady sportů zaostáváme. Lepší systém by probudil i soukromé zdroje," je přesvědčen Jiří Hamza.

Kvůli svým úspěchům měl i nabídky ke vstupu do politiky. On se ale chce věnovat především sportu, svému vinařskému byznysu a rodině. Podle čeho si vybírá lidi do svého týmu? A proč si myslí, že stát u nás nemůže podporovat tolik sportů jako dosud?

HN: Je za námi vrchol sportovní sezony v podobě olympijských her, nedávno skončila biatlonová sezona. Jak hodnotíte výsledky českých reprezentantů?

Rozjezd byl letos trochu pomalejší, měli jsme velké zdravotní komplikace v přípravě. Kvůli tomu jsme ladili formu až na olympiádu, což se začalo po Novém roce projevovat.

Řekli jsme si, že když se povede jedna nebo dvě medaile, budeme to považovat za úspěch. Takže jsme spokojení, měli jsme kromě medailí i spoustu umístění do první desítky.

HN: A to letos ještě nezávodí největší hvězda Gabriela Koukalová. Pozorovali jste kvůli tomu menší zájem diváků?

Myslím, že období bez Gabči jsme překlenuli celkem dobře. Jsem spokojený, myslím, že tým odvedl maximum, biatlon se u diváků pevně ukotvil − sledovanosti závodů v ČT jsou srovnatelné s loňským rokem.

Na nedělní závody na juniorském MS se dívalo 330 tisíc lidí, což je v porovnání s jinými i seniorskými sporty úspěch. Před OH v Soči neměl český biatlon v historii žádnou medaili, takže musíme být spokojení.

HN: Český tým čeká asi v nejbližší době generační výměna. Vidíte další naděje, které mohou na dosavadní výsledky navázat?

Výsledky na skončeném juniorském mistrovství světa nám dodávají další optimismus. Systém, který se v posledních letech nastavuje, začíná být funkční a začíná plodit další talenty.

Svaz v předcházejících letech mohutně investoval i do infrastruktury a vybavení, takže by se efekt měl začít projevovat. Čtyři medaile z juniorského MS jsou samozřejmě skvělým příslibem. Uvidíme, jak dlouho budou ještě závodit Ondra Moravec, Michal Šlesingr a Veronika Vítková, myslím, že ještě nějakou sezonu odjedou. Musíme se ale připravovat na to, co bude za tři čtyři roky.

HN: Povedlo se tedy biatlonu dostatečně vytěžit ten obrovský boom a nárůst zájmu o tento sport v ČR, hlásí se k vám za poslední roky výrazně více dětí?

Určitě, nárůsty jsou ve stovkách procent, dokonce nás to nutí uvažovat o změně systému závodů jak v létě, tak v zimě. Na nedostatek dětí si rozhodně stěžovat nemůžeme. Co nás trochu trápí, je nedostatek kvalifikovaných trenérů, ale to platí obecně pro všechny sporty.

Pokud tedy jde o počet nových dětí, jsme nyní v luxusní pozici, ale trenéřina v biatlonu je složitá, protože děti se musí naučit jak lyžovat, tak i střílet, takže to nemůže dělat úplně každý. Pokrok je ale za posledních pět let velký.