O Lilith a Evě a silných ženách vůbec

Byly to ženy, které vždy hrály velice důležitou, ne-li klíčovou roli v mýtech. Vzpomeňte si například na Evu ze zahrady Eden. Přestože jí staletí patriarchálního křesťanství nemohlo přijít na jméno kvůli tomu, že na zem přinesla pokušení, byla to právě Eva, která v základním biblickém příběhu se zlem bojovala. Adam, muž, hraje roli pasivní, podružnou, vlastně tam ve stěžejní chvíli ani není. To Eva se z hadem hádá − několikrát a opakovaně odkazuje pokušitele do patřičných mezí a vede s ním intelektuální souboj. V tomto střetu, jak známo, Eva nakonec podlehne, ale Adam, ten ani nevznese připomínku, ani nepozvedne meč. Nehádá se, neptá, nepochybuje, jako by byl v jakémsi polospánku. Eva nabídne jablko, Adam si zobne. Eva se hadovi aspoň postavila, Adam se s Hadem nikdy ani nepotkal − nemusel odolávat jeho léčkám, re-klamě na poznání, a přesto pojedl.

Když už jsme u žen v mýtech, nemůžeme opomenout Lilith. Lilith byla podle hebrejských tradic Adamovou první ženou. Byla Adamovi rovná, na rozdíl od Evy nebyla stvořena jako druhá, ale souběžně s Adamem. Zřejmě to nedělalo dobrotu a Adam a Lilith se brzy rozkmotřili. A důvod? Sexuální poloha. Lilith totiž odmítala stále "spát pod mužem" a tento problém (kdo by kdy řekl, že z toho může být problém) eskaloval do takových rozměrů, že se Lilith sbalila a ze zahrady prostě utekla. Bůh za ní vyslal anděly, ať se kouká vrátit, ale ona ne, že se do té zahrady útlaku nevrátí už nikdy ani za nic. A tak se z krásné a originální Lilith stává (vyhnaný či − psychoanalytickou terminologií − "vytěsněný") stín, v podstatě příliš silný partner pro nejistého Adama.