Nejsem vzor pro začínající podnikatele, neběhám a nemedituji. Ale čůrám proti větru, to se vyplatí, říká zakladatel Warhorse Studios Vávra

HN: Na co jste v poslední době změnil názor?

Počkejte, to se musím zamyslet. Ale asi na nic.

HN: Takže jste člověk, který nemění názory?

To bych neřekl. Když se s někým pohádám, patřím k lidem, kteří si pak i zpětně ověřují, co říkali. A když udělám chybu, jsem schopný to uznat.

HN: Jakou největší chybu jste v životě udělal?

Že jsem před devíti lety neinvestoval peníze do bitcoinu, když mě k tomu jeden kamarád přemlouval.

Žádný vzor pro začínající podnikatele asi nejsem, říká zakladatel Warhorse Studios Dan Vávra

HN: A váš největší neúspěch?

Je nepříjemné, když děláte rok nebo dva na velkém projektu a ono to pak nedopadne. Přijde vydavatelství nebo investor a řeknou: "Končíme, dál to nemá cenu." A vy víte, že byste to zvládli, ale už nedostanete šanci. Ale paradoxně byl pro mě nejhorší asi můj první velký úspěch.

HN: To byla hra Mafie, které se prodalo přes čtyři miliony kusů?

Samozřejmě. Velký úspěch je hrozný náraz. Vy na něčem pět let pracujete, jste na to upnutí, a když to dokončíte, je to najednou pryč. Máte klasický PTS, posttraumatický syndrom. Z vašeho života zmizí stres a vy nevíte, co máte dělat. Jsou lidi, kterým z toho hrábne a třeba se upíjí k smrti. Ale i když to takzvaně zvládnete, změní to váš život. Protože jste zjistili, že jste dosáhli toho, po čem jste nejvíc toužili, a život najednou nemá smysl. Od té doby se už práci snažím tak neprožívat, ale toho původního šoku jsem se vlastně nikdy nezbavil.

HN: Existuje nějaký návod, jak být v branži počítačových her úspěšný? Vám se to podařilo několikrát.

První a nejlepší věc jsem napsal, když jsem vůbec nevěděl, jak se tyhle věci píší. O to jsem se začal zajímat až následně a objevil jsem, že na to existují příručky.

Nejsou v nich špatné rady a to, co tam najdete, dává smysl. Jenže pak zjistíte, že autoři těch příruček nikdy nic dobrého sami nenapsali.

Z čehož mi plyne, že moje nejlepší rada je žádným radám do života nevěřit. A dělat věci jinak než ostatní. Čůrat proti větru. Když člověk není blb, tak se to vyplatí.

A podívejte se na mě, já asi žádný vzor pro začínající podnikatele nejsem. Vstávám dopoledne, nechodím běhat, nemedituju ani necvičím jógu. Dřív jsem si po probuzení dal dvě cigára. A chodím pozdě spát. Takoví ti manažeři, kteří žijí životy jako Ježíšové, mi připadají směšní.

HN: Když to poslouchám, musím se zeptat: Berete prášky na vysoký tlak?

Jo, to je možná důsledek mého života. Beru, dneska jsem si je už vzal. Ale to bere kdekdo.

HN: Radu z vás nedostanu − možná tedy vaše nejlepší rozhodnutí.

Nevím, třeba to, že když jsem se napoprvé nedostal na uměleckou vysokou školu, už jsem se tam znovu nehlásil. Byť mi to doporučovali a tvrdili, že musím dva nebo tři roky vydržet. Ale já šel radši pracovat. Kdybych nešel, přijdu o pět nebo šest let času. Což je přesně ta doba, za kterou jsem udělal Mafii.

HN: Vy jste svou první firmu založil hned po střední škole?

Ne, nastoupil jsem do korporace, kde jsem se pomalu posouval nahoru. Dneska je skoro taková startupová hysterie. Všichni nosí crocsy, běhají maratony a zakládají firmy. Mně se osvědčilo se nechat zaměstnat a sbírat zkušenosti. Založit vlastní firmu mi trvalo dvanáct let.

HN: Před čtyřmi měsíci, 13. února, vydala vaše současná firma Warhorse Studios dlouho očekávanou hru Kingdom Come. Za necelé dva týdny se jí prodal milion kusů. V jednom rozhovoru jste říkal, že ve firemní kuchyňce máte počítadlo, které ukazuje aktuální prodej. Co na něm bylo dnes ráno?

To vám asi nemůžu říct. Pravda je, že jsme rychle prodali milion, byť ani to jsme oficiálně neoznámili. Já jen řekl, že je to "možná" milion, a všichni hned psali, že "určitě".

Rozhovor s Danielem Vávrou

HN: Ale to bylo ani ne dva týdny po vydání.

Ano, to jsou prodeje nejsilnější. Po třetím týdnu se prodej každý týden zmenšuje o polovinu. Dnes jsou to v podstatě nezajímavé stovky kusů týdně. Ano, vydělává nám to peníze, ale už to není tak dramatické.