Novináři sedají Zemanovi na lep. Zapomněli jsme, co jsou zprávy?

Kdykoliv si říkáte, že se bizarní dění v naší zemi už nemůže dál stupňovat, přijdou na Pražském hradě s nápadem, jak ho ještě trumfnout. Minulý týden tedy prezident za asistence věrných nechal spálit obří rudé trenky od skupiny Ztohoven. Sdělil přitom hluboce filozofické poselství, že čas spodního prádla v politice skončil. Široce o tom informovala média, některá z nich nabídla i přímý přenos. ČT24 živé vysílání vynechala a "hradní happening" shrnula jen zmínkou ve zprávách. Načež následovala druhá vlna, kdy se k pálení vyjádřili zástupci Ztohoven a další komentátoři.

Tandem Miloš Zeman − Jiří Ovčáček si může gratulovat, vytvořil dokonalou pseudoudálost. V teorii masmédií je tak popisována aktivita, která by se bez přítomnosti novinářů neodehrála. Děje se jenom proto, že jsou poblíž a mají připravené diktafony, kamery a fotoaparáty. Svou přítomností redaktoři stvrzují, že je to zásadní věc, která si zaslouží pozornost široké veřejnosti a má dopad na společenské dění. Legitimizují tím záměry a cíle toho, kdo akci pořádá. Pseudoudálostí je pravidelně nejvíc před volbami, kdy se teatrálně předávají šeky, točí zmrzlina, nalévají polévky a politik sestoupí mezi prostý lid. Událost pro událost je ale i vítaným nástrojem komerční komunikace, když je potřeba dostat produkt nebo klienta do médií i mimo reklamní časy.

Konkurenční souboj médií, přetlak informačních zdrojů, amaterizace mediálních obsahů a neformálnost sociálních sítí začaly přehlušovat hlavní princip existence médií. A tím odlišit podstatné od nepodstatného. Kritéria sice už nejsou tak drsná jako v roce 1930, kdy BBC ve svém vysílání na Velký pátek oznámila, že se nestalo nic důležitého, a místo zpráv zařadila klavírní koncert. Ale přesto platí, že událost by měla mít informační hodnotu. Proč je důležitá, kolika lidí se bude týkat, jaký bude mít celkový dopad, kdo jsou hlavní aktéři a jak jsou relevantní.