Mladí pochopili, co je svoboda. Už si ji nenechají vzít, věří spisovatel Stránský

V bytě spisovatele a bývalého politického vězně komunistického režimu Jiřího Stránského běžela v televizi stanice ČT24. Moderátor právě informoval o prvních krocích nové vlády, která získala důvěru díky podpoře KSČM. Strany navazující na Komunistickou stranu Československa, za jejíž vlády se konaly politické procesy, stovky lidí byly popraveny či zastřeleny při pokusech o opuštění republiky a desítky tisíc z politických důvodů odsouzeny. Mezi těmi, kterým komunisté nepříjemně poznamenali čtyřicet let života, byl také Jiří Stránský. Jej i jeho rodinu se snažily zničit dvě totality − nacistická i komunistická. Proto má k současné situaci uznávaný spisovatel stále co říct.

I ve svých téměř osmdesáti sedmi letech, které oslaví v srpnu, Stránský často přemýšlí − a také píše − o současné společnosti a politické situaci. Aktuálně nejvíc o nově vzniklé menšinové vládě ANO a ČSSD opřené o komunistickou stranu, která se od prvních svobodných voleb poprvé podílí na státní moci.

Strašení komunisty není třeba

Stránský ale vidí rozdíl mezi komunisty z dob totality a těmi stávajícími a celou situaci mírní. "Současní komunisté jsou jiní než jejich předchůdci, díky nimž byla většina členů strany na vrcholu společenského blahobytu. Ten jim sice skončil, to ale neznamená, že je současný konzumní život nepohltil. A jim už dávno nejde o ideologii a třídní boj, ale o to, aby se měli v dnešní době dobře. Nechtějí vládnout, chtějí, aby i s tím málem procent, které mají, mohli vydírat ty, kteří jsou u moci," říká. Sám je optimista, jeho rodina se ale podobně jako část společnosti obává, že se vrací totalita.

"Loni na podzim, když skončily parlamentní volby, mi volala dcera a ptala se, jestli nemá s rodinou emigrovat. Nechápal jsem to − v té chvíli jsem se radoval z toho, že KSČM získala ve volbách necelých sedm procent hlasů. Ale i přesto se návratem komunistů strašíme, neboť vše, v čem se lidé pohybují, je stále poznamenáno vládou komunistů, kteří měli neomezenou moc po tři generace. Jsem přesvědčený, že generace narozená do svobody už nikdy nedopustí, aby se navrátila totalita. Dodnes se ke mně hlásí a já vím, že to ohlídají, i když už tu nebudu," říká autor řady knih, televizních a filmových scénářů i fejetonů. Podle něho je obezřetnost namístě, ale strašení není potřeba.

Víru v mladou generaci má zažitou − od roku 1990 až donedávna jezdil na besedy do škol po celé republice. "V mnoha z nich se ani po spoustě let o tom, co se dělo v lágrech a uranových dolech, nic nevědělo. Do doby, než se začaly promítat Příběhy bezpráví (osudy lidí, kteří žili v totalitě, pozn. red.). O mladou generaci se vůbec nebojím. Na rozdíl od svých rodičů pochopili, že nic z toho, co šířila komunistická ideologie, nemá v téhle zemi co dělat," je přesvědčený Stránský.

Mladá generace, narozená do svobody, začala podle něj ustupovat od konzumního života a našla si nové hodnoty, které jsou pro ni důležitější než drahé oblečení a další věci. "Mladí jsou samozřejmě všelijací, ale jedno mají společné. Pochopili, co je to svoboda, která je přirozenou vlastností člověka a kterou musí chránit. Už si ji nenechají vzít," říká a dodává, že důkazem byla hojná účast mladých na protestních shromážděních proti tendencím některých předních politiků.

Velkou naději v něm vzbuzuje vzrůstající zájem o skautské hnutí. Je cosi jako jejich guru. "Před lety založili poslanci ve sněmovně skautskou družinu, a poslali mi dokonce nazpívané skautské písně. Řekl jsem jim, že ještě lepší by bylo, kdyby dosáhli přijetí skautského slibu jako obecného zákona, podle kterého se všichni poslanci budou řídit," to by podle Stránského mělo platit pro všechny politiky.

Problémem je špatné svědomí