Někdy se s nadsázkou říká, že kardiologové se dělí na elektrikáře a instalatéry. No, a já jsem elektrikář, říká Marek Malík

HN: Když vás někdo na večírku požádá, ať mu řeknete tu nejzajímavější věc o lidském srdci, co odpovíte?

Tuhle otázku mi lidé moc nekladou. Pamatuju si, že se mě jednou na silvestrovské oslavě zeptal člověk, se kterým jsem si povídal, čím se živím. To bylo v době, kdy jsem začínal velmi aktivně spolupracovat s americkou FDA, Komisí pro kontrolu potravin a léčiv. Tak jsem mu anglicky odpověděl: "Drugs!" Úplně ztuhl. Později jsem se dozvěděl, že on pracoval snad jako detektiv u policie. Hned jsme si to ale vysvětlili a pokračovali v popíjení.

HN: A co na lidském srdci po životě stráveném v kardiologii nejvíc fascinuje vás?

Spoustě věcí jsem za ty roky přišel na kloub a rozumím jim. Co mě ale dnes fascinuje, jsou třeba rozdíly mezi mužským a ženským srdcem.

HN: Pokud vím, ženy umírají na choroby srdce méně.

To je pravda. Lépe řečeno, méně často jimi trpí. Ale jedna studie, na které jsem spolupracoval, například prokázala, že po akutním infarktu mají pacientky o více než padesát procent vyšší pravděpodobnost, že nepřežijí první rok. A mě konkrétně nejvíc zajímají rozdíly v elektrické kardiologii. Signály, které zaznamenáváme, jsou u mužů a žen poměrně dost odlišné.

HN: Proč to tak je?

To právě nevím. Nejspíš část z toho způsobují hormony. Příroda k tomu jistě měla nějaký důvod, ale na ten jsme ještě nepřišli. Chci na toto téma dát dohromady knihu. Už oslovuji autory, kteří by do ní napsali kapitoly. Měla by snad vyjít do dvou let.

HN: Dosáhl jste světového úspěchu v tom, jak určit, které léky mohou způsobovat srdeční arytmie. A za jakých okolností. Proto jste spolupracoval se zmíněnou FDA.

Spolu se svým týmem jste v devadesátých letech vypracovali metodiku, jak z tohoto pohledu léky posuzovat. Dodnes se používá. Jak jste se k tomu dostal?

Vystudoval jsem nejen lékařství, ale i matematiku. V medicíně je jistě víc oblastí, kde jsou k dispozici data a je třeba je zpracovávat, ale v kardiologii se možná ta kombinace obou oborů hodí nejvíc.

Lépe řečeno kardiologii můžeme dál dělit na dva směry. Kardiologii elektrickou, která se zabývá elektrickými signály. Ta využívá pro diagnostiku EKG a další signály. A pak je kardiologie mechanická, která zkoumá, jak srdce například pumpuje krev.

Také se někdy s nadsázkou říká, že my kardiologové se dělíme na elektrikáře a instalatéry. No, a já jsem elektrikář.

HN: Jak se vůbec stane, že je člověk matematik a lékař? To není příliš obvyklá kombinace.

Jako kluk jsem měl rád matematiku. Počty mě nebavily, ale jakmile se objevily vzorečky, rovnice a slovní úlohy, věděl jsem, že chci matematiku studovat. Jenže když mi bylo čtrnáct nebo patnáct, onemocněl jsem oboustranným zánětem ledvin a strávil sedm neděl ve Vinohradské nemocnici. Tam jsem získal respekt k povolání lékaře. A když jsem přišel domů, rodičům jsem oznámil, že vystuduji obojí. Koukali na mě, asi jako když jim malé dítě řekne, že bude kapitánem na námořní lodi nebo kominíkem. Ale já to vzal vážně.

HN: Znal jste ještě někoho, kdo by vystudoval medicínu a matematiku?

Matematiku ne, ale z těch několika set studentů, kteří se mnou studovali v ročníku medicínu, tři měli už vystudovanou techniku. Dva elektrotechniku a jeden snad strojní fakultu. Celkově to bylo dost ojedinělé. Pamatuju si, jak jsem šel na Albertově po schodech a za mnou šly dvě dívky. Bavily se o mně. Že studuju dvě školy zároveň. Trochu jsem se naparoval, zejména proto, že byly velmi pohledné, avšak jen do chvíle, kdy jedna z nich prohlásila:

"Teda poslouchej, to musí být úplně děsivej vůl."

HN: Proč jste si vybral zrovna kardiologii?

Asi právě proto, že k analýze elektrických signálů a programování počítačových modelů šla dobře využít i matematika. A svou roli možná hrálo i to, že kardiovaskulární choroby tehdy patřily k největším zabijákům. Tím jsou dodnes, byť pokrok za tu dobu je ohromný.

A stále platí, že i z tohoto důvodu jde do výzkumu v kardiologii hodně peněz. Například British Heart Foundation, což je nevládní charita, rozděluje ročně mnoho milionů liber. Zatímco British Lung Foundation, která podporuje výzkum plicních onemocnění, pokud vím, jen několik set tisíc liber.

HN: Je to lukrativní obor?

Určitě ne osobně pro nás, kteří se jím zabýváme. V porovnání s jinými obory je ale kardiologie podporovaná slušně. Taky se v ní dělají pokroky. Když jsem začínal, tak z těch, kteří přežijí akutní fázi infarktu, se jednoho roku po propuštění z nemocnice nedožilo patnáct procent pacientů. Dnes je to jenom kolem dvou až tří procent.

HN: V čem kardiologie udělala největší pokrok?

Prožila úspěchy i neúspěchy. Začnu spíš tím negativním. Například jsme si mysleli, že zbavit pacienty komorových arytmií bude strašně jednoduché a že se vyvinou léky, které je odstraní. To se nepovedlo a takové léky nemáme. Naučili jsme se ale dělat takzvané ablace, které v srdečním svalu vypálí místo, kde arytmie vzniká, a tím se ji většinou podaří vyléčit. Když jsem začínal, s ablacemi se teprve experimentovalo na zvířatech, a dnes je to zcela běžný zákrok. Podobné to je s používáním akutních koronárních intervencí. Dřív se po infarktu čekalo, až se srdce vzpamatuje, později se k rozpouštění krevních sraženin používaly léky. Dnes se provádějí intervence a hned se jde do cév, ve kterých lze rychle obnovit průtok krve.

HN: Jste v Londýně od osmdesátých let. Jak se to stalo?

Poprvé jsem tu byl v roce 1981. Dostal jsem pětiměsíční stipendium od British Council. Pak jsem se sem ještě párkrát dostal díky tomu, že tehdejší Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj měla jakýsi program s nějakou institucí pod britským ministerstvem obchodu. Jestli jsem to dobře pochopil, ten program se většinou využíval na cesty komunistických funkcionářů, kteří sem jezdili na výlet nebo nakoupit manželkám. A když britská strana projevila zájem o mě, hodilo se jim do krámu, že vykážou nějaké konkrétní výsledky.

Rozvinula se celkem úspěšná spolupráce mezi mnou a britskými kolegy. Jenže oni potom zase začali říkat, že bych měl přijet na delší dobu, a pomohli mi vyjednat stipendium na více než tři roky.