Na cestě k superlidem: Vývoj umělých orgánů přeroste ve vylepšování člověka a propojování mozků do světové sítě

Zatímco většina umělých orgánů představuje především biochemický a mechanický problém, nervová soustava je tvrdší oříšek. Přitom právě její poškození patří k těm nejhorším − od ztráty některého ze smyslů až po celkové ochrnutí.

Problém představuje už samotné funkční propojení nervové tkáně s technikou. Poprvé se podařilo docílit komunikace mezi živými neurony a čipem roku 1995, šlo ale jen o velmi jednoduchý pokus. Tým biofyziků z Planckova institutu biochemie v Mnichově vedený Peterem Fromherzem tehdy spojil živý neuron pijavice se silikonovým čipem a dokázal, že se vzájemně ovlivňují. Roku 2005 se jim podařilo část nervové tkáně z hipokampu (vývojově staré části mozku) přenést na počítačový čip a docílit toho, aby tam dál rostla. Výsledkem byl fungující neuronový systém z mozku savce, jehož činnost čip přesně monitoroval.

V roce 2009 Ben Strowbridge a Philip Larimer z Case Western Reserve University v Ohiu izolovali a s čipem propojili soubor neuronů odebraných z hipokampu. Podařilo se jim přitom prokázat, že tyto buňky si "pamatovaly" vzruchy, které dostávaly prostřednictvím elektrod. Doba zapamatování přitom byla 10 vteřin, tedy přibližně stejná, jako mají některé typy krátkodobé paměti u člověka. Dnes se již speciální čipy navržené pro "spolupráci" s neurony vyrábějí i komerčně; slouží především farmaceutickým firmám pro studium účinků chemických látek na nervovou tkáň.

Z pochopitelných důvodů existuje usilovná a dlouhá snaha řešit ztrátu zraku a pohyblivosti. Významným úspěchem je například loňské oznámení společnosti Second Sight, že testuje zařízení Orion, které brýle vybavené kamerou a mikropočítačem spojuje s elektrodami implantovanými na povrchu mozku. Pacientům s určitými druhy slepoty má umožnit omezené vidění, ale hlavně − na rozdíl od předchozích oznámení tohoto druhu − už nejde o experiment, ale o zařízení mířící na trh.

Bionika se snaží také zvednout z invalidních vozíků lidi ochrnuté po úrazech páteře. Poškozená nervová vlákna za normálních okolností nesrůstají a zatím se nedařilo je k tomu přimět ani umělou cestou. Vědcům z Montrealského neurologického institutu (The Neuro) a kanadské McGill University se ale podařilo vyvinout zařízení, jež zajistilo funkční propojení mezi oddělenými neurony. "Věříme, že během pěti let budeme mít k dispozici plně funkční zařízení, které bude schopné přijímat signál z nervu a prostřednictvím minipočítače jej přenášet do cílové tkáně," uvedl nedávno David Colman, ředitel institutu The Neuro.

Někteří biologové a filozofové vědy soudí, že vývoj umělých orgánů neskončí jejich náhradami, ale volně přeroste ve vylepšování člověka − a dokonce v propojování lidských mozků do světové supersítě (tzv. internet bytí nebo internet lidí − IoP). Již dříve rakouský podmořský biolog Hans Hass formuloval myšlenku, že technický vývoj je pokračováním biologické evoluce novými prostředky. Rozdíl je pouze v rychlosti a způsobu realizace. Podle britského spisovatele Arthura C. Clarka lidská mysl dříve nebo později opustí nedokonalé tělesné schránky a přestěhuje se do nesmrtelných strojů.

Guru umělé inteligence Marvin Minsky tvrdil, že kyborgové představují vyšší stadium inteligence, která se bude vyvíjet podobně jako lidská, ale již ne přirozeným výběrem: "Každý chce moudrost a bohatství. Naše zdraví a schopnosti nás mnohdy zradí dřív, než těchto cílů dosáhneme. Jestliže dokážeme nahradit části těla a v budoucnu i mozek, osvobodíme se od omezení daných biologickou podstatou."