České on-line dotazníky Survio vyšly až na třetí pokus. Teď má projekt miliony uživatelů a chystá se na expanzi do USA

Nejen studenti, ale i firmy a podnikatelé občas potřebují po svých spolužácích, respektive zákaznících vyplnit dotazník. Ať už se týká informací do diplomové práce nebo spokojenosti s nákupem. Brněnský podnikatel Ondřej Coufalík vsadil na on-line dotazníky už v roce 2008. Po několika předchozích neúspěšných verzích stvořil se svými spolupracovníky před šesti lety Survio, které dnes patří mezi největší firmy v Česku, jež tvorbu a analýzu dotazníků nabízejí. "Jsme také jedničkou v Nizozemsku a dobré postavení máme například i v Německu," říká marketingový šéf firmy Martin Souček. Teď se Survio chystá dobýt také USA. "Můj cíl je 20 milionů uživatelů," netají se svými plány Coufalík. Nyní jich společnost má téměř dva miliony.

HN: Kdy jste naposledy vyplňovali nějaký dotazník?

Ondřej Coufalík (O. C.): Je to asi týden, kdy nám Martin posílal dotazník ohledně firemní grilovačky. Ptal se týmu, kdo by chtěl jaké maso a co by měl nakoupit. Dopadlo to výborně, byl jsem spokojený a myslím, že je to parádní ukázka, jak v Surviu používáme dotazníky. Když něco chcete dělat pro lidi, aby byli spokojení, tak se jich zeptáte, co by chtěli.

Martin Souček (M. S.): Můj poslední dotazník byl právě ten, který jsem vytvářel pro grilování. Nejčastěji se ale k dotazníkům dostanu tak, že je sám testuji.

HN: Vaše on-line dotazníky používají lidé a firmy po světě. Jak jste toho dosáhli?

O. C.: Je za tím spousta pádů, mnoho let práce, štěstí a to, že jsme dobří. To říkám naprosto sebevědomě. Máme výborný tým lidí. O štěstí mluvím záměrně, protože na začátku jsem se potkal s Vítkem Vrbou, majitelem společnosti Webnode, který do Survia zainvestoval. To nám pomohlo. Nějaké věci jsme se od něj naučili a vyvarovali jsme se některých začátečnických chyb. Survio vyšlo až na třetí pokus, ty předchozí dva zkrachovaly. Ale nikdy jsme se nevzdali a vydrželi jsme.

HN: O co šlo v těch předchozích pokusech?

O. C.: Předchůdce Survia Likeex byl obrovské zklamání. Byl to software na dotazníky, který se musel složitě nastavovat. Na vytvoření formuláře jste potřebovala čtyři až pět hodin školení. Chodili jsme s tím produktem od firmy k firmě, mluvili s majiteli, řediteli marketingu a zjistili jsme, že o to v Česku podniky nemají zájem a vůbec v tom nevidí hodnotu. Nechápali, proč by se měli zákazníků na něco ptát. Když měla společnost zahraniční management nebo to byla dceřinka cizí firmy, měli už o této službě povědomí nebo ji uměli využívat a dalo se k nim dostat. Sektor služeb byl v té době na Západě vpředu. V mnoha případech na nás koukali jako na blázny. Dělali letáky, měli bannery, katalogy, to byl marketing v roce 2010. On-line firmy působily naprosto minimálně, jejich weby byly statické, například autosalony na nich měly jen adresy lokálních dealerů. Doma jsme dlouhé roky intenzivně vzdělávali trh.

HN: Takže to zkrachovalo proto, že to české firmy nechtěly či nevěděly, jak to využít?

O. C.: Neřekl bych… Byla to fáze, kdy jsme se učili. Náš produkt byl tehdy jiný, byl složitý na ovládání, což bylo špatně. Někdo musel produkt vzít, získat zájemce a pak ho naučit s ním pracovat. Zjistili jsme, že je to slepá ulička, a proto jsme tuto verzi zahodili a rozhodli se, že to musíme udělat jinak.