Poslaneckou sněmovnu čeká rozhodování o konečné podobě změn v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Ve hře jsou omezení přístupu k informacím i nástroje pro efektivnější uplatnění práva na informace. Kterou cestou by se měli poslanci vydat?

Při jakémkoli omezení práva na informace je nutné si uvědomit, že neomezujeme pouze samotný přístup k informacím, ale i mnoho dalších základních práv, jichž je nezbytným předpokladem. Na prvním místě je nutno zmínit svobodu projevu, se kterou právo na informace spojuje čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Velmi důležité je právo na informace také pro zajištění práva občanů podílet se na správě věcí veřejných, včetně volebního práva. Nemůžeme posoudit činnost svých zástupců při výkonu veřejné moci, pokud nemáme přístup k informacím o tom, co přesně a jak během svého funkčního období dělali.

Právo na informace samozřejmě není bezbřehé. Sama Listina základních práv a svobod předpokládá možnosti omezení, aby nebylo nepřiměřeně zasahováno do základních práv a svobod jednotlivců (například soukromí) a do veřejných zájmů (třeba bezpečnosti státu). Zároveň však vyžaduje, aby práva byla omezována v minimálním potřebném rozsahu a aby omezení nebyla zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Je tedy nutné, aby omezení vždy sledovala z hlediska společnosti prospěšný cíl a byla k dosažení tohoto cíle co nejlépe uzpůsobena.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Co by novela zákona o přístupu k informacím znamenala?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se