Ve škole je bez mobilů živěji a děti se v hodinách lépe soustředí, pochvalují si učitelé. Starší žáky ale zákaz štve

To, jak dlouho už nesmějí používat telefony, mají některé děti z pražské Základní školy Antonína Čermáka v Praze 6 spočítáno naprosto přesně. "Rok a tři měsíce," říká bez rozmyslu deváťák Jirka. Zákaz platí nejen při vyučování, ale i o přestávkách. K podobnému opatření už v Česku přistoupilo více škol. Česká školní inspekce potvrzuje, že jich přibývá, sama se zakazováním mobilů ale nesouhlasí.

Vedení dejvické školy o zákazu mobilů začalo uvažovat hlavně proto, že žáci už oddechový čas mezi hodinami netrávili jinak než s telefony v ruce. "Seděli na chodbě, jeden držel mobil a tři mu koukali přes rameno," popisuje třídní učitelka 9. A Alice Řeháková s tím, že ve škole býval o přestávkách až nezvyklý klid. Teď je tam mnohem živěji. Děti pobíhají po chodbách, povídají si, dohánějí domácí úkoly nebo si čtou knížku. "Zvýšila se nám návštěvnost knihovny," podotýká zástupkyně ředitele Eva Křížová, podle níž se zlepšilo i soustředění žáků v hodinách.

Dřív koncentraci rozbíjelo zvonění telefonů či psaní zpráv pod lavicí. Žáci podle zástupkyně ředitele zákaz, který odhlasovali rodiče, vesměs respektují. "Je to pravidlo, které teď do školy patří. Stejně jako že mají nosit žákovskou knížku nebo se přezouvat," tvrdí Křížová a dodává, že učitelé dětem potřebu zákazu vysvětlovali a zpočátku za jeho porušení nerozdávali poznámky.

"Přece už máme rozum"

Ani po více než roce se nedá říct, že by všechny děti přijaly opatření za své. "Pořád nás to štve," říkají svorně deváťáci z Prahy 6. Myslí si, že už jsou dost velcí na to, aby si sami dovedli určit, kdy telefon používat a kdy ne. "Na druhém stupni už si lidé řeší svoje věci. I vztahy. Třeba si píšou s někým, koho mají rádi," vysvětluje deváťák Mikuláš. A dodává, že kdo chce, zákaz dovede obejít.