Vizionář Blecher zakládá bezplatné školy v Jižní Africe. Studenti jsou zároveň jejich zaměstnanci, uklízejí či pořádají kurzy pro veřejnost

Taddy Blecher musel jednoho dne naskládat svůj život do 43 krabic. Dodnes si pamatuje, jak je měl schované ve sklepě domu své matky. Psal se rok 1994 a v Jihoafrické republice právě končil apartheid, období, kdy zemi ovládali bělošští potomci kolonistů a černošská většina žila odděleně a v bídě. Blecher patřil do oné šťastné menšiny; jeho prarodiče se na jih Afriky přestěhovali z Litvy, odkud prchli před nacisty. "Bylo mi 27, pracoval jsem jako pojistný matematik a vydělával dobré peníze," vzpomíná na své začátky Blecher.

"Většina mých přátel tehdy chtěla Jihoafrickou republiku opustit. Báli se, že země po konci apartheidu už nebude bezpečná," říká dnešní dvaapadesátník.

A stěhovat se se svými 43 krabicemi chtěl i Blecher. Coby zaměstnanec poradenské firmy, která dnes tvoří součást sítě společnosti Deloitte, měl po odchodu ze země dobré vyhlídky. Nabídky dostal z USA, Austrálie nebo Nového Zélandu. Jenže Blecher začal mít pochybnosti. "Byli jsme to přece my, kdo vytvořil rozdělení na bílé a černé a kdo tím způsobil hodně utrpení. Útěk by byl projevem zbabělosti," tvrdí Blecher. Už měl koupenou letenku, dva týdny před odletem se ale mladý muž rozhodl jinak: že na jihu Afriky zůstane.

Chci pomáhat jako můj otec

Blecher měl konkrétní představu, co chce v zemi změnit. Jeho prarodiče byli židovského původu a do Jihoafrické republiky se dostali zcela bez majetku. K vyššímu blahobytu rodinu dovedlo až dobré vzdělání. Blecherův otec, který pracoval jako gynekolog, nakonec vydělal dost peněz nejen na uživení vlastní rodiny, ale také na pomoc lidem ve svém okolí. "Můj otec pomohl celkem padesáti lidem vystudovat univerzitu," říká hrdě Taddy Blecher.

Pomoc to byla z velké části finanční, školy platil například dětem sestřiček, které pracovaly u něj v ordinaci. V Jihoafrické republice, kde vysoké vzdělání nefinancuje stát, byl přístup lidí ze sociálně slabších vrstev ke studiu značně omezený. Cesta k prosperitě vedoucí přes lepší vzdělání tak zůstala většině chudších Jihoafričanů uzavřena.

Blecherova vize pro lepší Jihoafrickou republiku byla prostá: s pomocí levnějšího vysokoškolského vzdělání chtěl pomoci ke společenskému vzestupu perspektivním lidem z chudších vrstev společnosti, zejména černé barvy kůže, a tím poměry v zemi zlepšit.