Syn Boží, otec, šťastný a odvážný. Tak to stojí na twitterovém účtu fotbalisty jménem Neymar da Silva Santos Júnior. Kdysi si taková přízviska dávali panovníci států či vůdcové kmenů, v minulém století popkulturní umělci a ve všech dobách i různé typy lidí, jež ostatní považovali za blázny. Samozřejmě je tu otázka, zda máme právo z pozice své zdánlivé normality označovat někoho za blázna nebo se mu vysmívat za snahu připojovat k vlastnímu jménu chvalozpěvné dodatky, nebo si dokonce jméno měnit, aby působilo jako ikonické. Což fotbalisté dělají běžně. Měli jsme "veleváženého" Sócratese, máme "dětinského" Chicharita. O Diegu Maradonovi bylo zvykem psát, jak sám na sebe nazíral, jako o božském. Dokonce je tu i trenér, jenž se tituluje The Special One (zvláštní, osobitý) − José Mourinho.
Dobrá, neposuzujme ostatní, nepřísluší nám to, ponechme to vůli Boží. Potíž nastane, začneme-li sebevyzdvihující tendence poměřovat činy těchto sebevyzdvihovačů. Můžeme zjistit, že vládce a šašek mohou být dvě pojmenování pro totéž.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
