Rozdělení jsme od nepaměti. Není to vina Babiše se Zemanem, může za to demokracie

Rozdělenou zemí je tato krajina snad od počátku věků. Není to vynález našich aktuálních populistů. Bylo to tu vždy.

Obyvatele území dnešního Česka rozdělovaly víra, vztah k Němcům, vztah k Sovětům, vztah k minoritám, vztah ke komunistům…

V roce 2008 rozdělilo zemi 30 korun za poplatek u lékaře.

V roce 2009 rozdělil zemi americký radar v Brdech.

V roce 2012 rozdělily zemi církevní restituce.

V roce 2013 začal zemi rozdělovat Andrej Babiš.

V roce 2015 začal zemi rozdělovat strach z migrantů.

Dnes tu jsou desítky témat, o kterých se nesmiřitelně hádají sousedé, kolegové i členové rodin. Očkování, George Soros, role veřejnoprávních médií, lithium, Brusel a Kalousek samozřejmě…

Jakmile se v nějaké společnosti lidí objeví víc než tři jedinci, už jde o společnost rozdělenou. A často stačí i jedinci dva.

Je to normální a běžné a trpí tím mnoho zemí, nejen Česko. Snad jen hrubé diktatury se umí tvářit homogenně, ale tam zase strašlivě trpí jedinci. O rozdělené společnosti v dnešním Česku se toho napsalo hodně a současné příčiny jsou docela známé. Jde hlavně o občanskou nespokojenost asi tak poloviny země, která roste souměrně s tím, o kolik viditelnější jsou úspěchy úzké skupiny "elit". Uvozovky proto, že jsou zde myšleny elity nezasloužené, často s velmi nedobrou pověstí.

Efekt toho rozdělení společnosti se také jeví docela jasně. Současné rozložení nálad plodí ve zvýšené míře politiky, kteří nejsou "jako oni", vyhrává ten, kdo vypadá jinak a slibuje cokoliv komukoliv, a to zásadně stylem, jakým mluví rodiče ke svým předškolním dětem. Jednoduchý mechanismus, funguje velmi dobře. Vzniká pak ale mnoho dalších frustrací a hněvu, protože vždy je významná část obyvatel neuspokojena, a hněv se pak obrací stále silněji proti celému systému politiky a řízení státu, tedy aktuálně v našem konkrétním případě proti demokracii. To není zrovna povzbudivé, pokud se tu jako náhrada nenabízí vůbec nic.