Malý ostrov, velké emoce. Přežití Tchaj-wanu zajistila Severní Korea, dnes tato země rozděluje Česko i svět

Jedna z posledních plánovaných cest předsedy Senátu Jaroslava Kubery směřovala na Tchaj-wan − přes odpor Pekingu a prezidenta Miloše Zemana. Kubera zemřel, ale tvrdý spor o takzvanou politiku jedné Číny v Česku žije dál. Nový šéf Senátu Miloš Vystrčil našel v kanceláři v Kuberově stole dopis, který mu adresovalo čínské velvyslanectví a k němuž připojila své poznámky i Kancelář prezidenta republiky Pražského hradu. Dopis vyhrožoval následky nejen Kuberovi, ale i českým firmám podnikajícím v Číně.

Vystrčil se zatím nerozhodl, zda na Tchaj-wan pojede. Cestu mu nedoporučuje ani české ministerstvo zahraničí. S Tchaj-wanem téměř každý stát na světě obchoduje a využívá jeho zboží: počítačové čipy a paměti, LED panely a další elektroniku. Ale téměř žádný stát na světě tuto zemi diplomaticky neuznává kvůli tlaku čínského režimu. Tchaj­wanci ovšem mají svoji hymnu, vlajku, měnu, vyspělou ekonomiku založenou na inovacích a pracovitosti. A mají i své pasy, s nimiž mohou cestovat po světě, ale nesmějí vystupovat jako obyvatelé samostatného státu.

Čínský režim odmítá jakýkoliv náznak nezávislosti ostrova, a ačkoliv občanská válka v Číně skončila před více než sedmdesáti lety, otázka kontroly Tchaj-wanu je pro vládu v Pekingu stále citlivá. Vlastně ještě citlivější od chvíle, kdy v roce 2012 nastoupil do čela země Si Ťin-pching. Ten více než jeho předchůdci zdůrazňuje potřebu čínské jednoty, hovoří o síle Číny a jejím důležitém postavení ve světě, které jí nikdo nemá právo upírat. Si se sice v roce 2015 v Singapuru zúčastnil historické schůzky s tchajwanským prezidentem Ma Jing-ťiouem a oba muži se ve snaze vyhnout se diplomatickému karambolu oslovovali jen "pane", setkání ale nevedlo k nějakému průlomu, spíše naopak. Si v postoji vůči Tchaj-wanu ještě přitvrdil a jeho rétorika se stala ještě bojovnější. Snaží se izolovat ostrov ve světových organizacích a minimalizovat jakékoliv kontakty Tchaj-wanu, které jdou nad rámec čistého byznysu. Proto tak ostrá čínská reakce na Jaroslava Kuberu.

Sinologové a znalci Číny přitom čekali od Siho spíše opak. V minulosti pracoval v různých funkcích v provincii Fu-ťien, která se nachází blízko Tchaj-wanu a má s ostrovem větší kontakty a zkušenosti než jiné části země. Navíc Siho manželka pochází z rodiny, jejíž část v roce 1949 na Tchaj-wan uprchla před komunisty, a dokonce v minulosti ostrov navštívila. To ale zjevně na postoje Si Ťin-pchinga nemá vliv. Dnešní politika Pekingu vůči ostrovu je nepřátelštější a agresivnější než kdy dříve.

Tchaj-wan prodělal od šedesátých let ve světě výjimečný hospodářský vzestup. Ekonomika začala růst dvouciferným tempem ročně v době, kdy pevninská Čína pod tíhou experimentů vůdce Mao Ce-tunga hladověla a ničila sama sebe šílenstvím kulturní revoluce. Později, po Maově smrti, pragmatické čínské vedení v podstatě převzalo tchajwanský model: speciální ekonomické zóny, otevřenost zahraničním investicím, orientace na elektroniku a hi-tech sektor.

V současnosti je Tchaj-wan podle údajů Světového ekonomického fóra patnáctou nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. Zhruba sedmdesát až osmdesát procent veškerých notebooků na planetě je vyrobeno na Tchaj-wanu, ve firmách vlastněných Tchajwanci nebo z tchajwanských součástek (ano, není to chyba, skutečně jde zhruba o sedmdesát až osmdesát procent).