Za pár týdnů ve funkci nepůsobí ministr zahraničí Jakub Kulhánek nijak zvlášť průrazným dojmem. Ale ani neprovedl a nevyplavalo na něho nic, co by k němu přitahovalo pozornost jako třeba k jeho vládnímu kolegovi, zatím ještě ministru zdravotnictví Petru Arenbergerovi. Už to je v českých politických poměrech v zásadě úspěch.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny se snaží Kulhánek působit jako někdo, komu je bližší hledání shody v zákulisí než silácká prohlášení a veřejné souboje na sociálních sítích nebo v televizních pořadech. To by mohlo vyvolávat sympatie. Nicméně, z Kulhánkových vyjádření je nepochybné, že ministerstvu zahraničí bude po i po Tomáši Petříčkovi do voleb vládnout především stranická politika sociální demokracie, i když reprezentovaná tvářemi, které mnohdy vyvolávají kontroverze – tedy hlavně novými náměstky Janem Kohoutem a Pavlem Jarošem.

Jenže v dnešní době, s hlavou státu ovládanou agenty cizích mocností a premiérem, který má jiných starostí dost, by bylo potřeba, aby českou zahraniční politiku řídil jiný zájem než jen úzce stranický. To platilo i za Tomáše Petříčka, který se alespoň navenek snažil tvářit liberálně a rétoricky se odlišoval od ostatních aktérů české zahraniční politiky.

Zbývá vám ještě 70 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se