Nejlepší obal je na vícero použití. Česko má problém s tím, že vytříděné nezvládá zpracovat

Mondi Štětí, jedna z největších papíren v Česku, vloni uvedla na trh nové materiály, které obsahují až 80 procent sběrového papíru. Dají se z nich vyrábět například odnosné tašky pro supermarkety. Papírem se také snaží nahradit plast při balení dětských plen, stejně jako třeba vaničky na sýry či rajčata produkuje z papíru, nikoli plastu. Supermarket Billa zase zavedl znovupoužitelné sáčky na ovoce a zeleninu místo mikrotenových a nově testuje i celopapírové pytlíky na pečivo, které neobsahují plastové okénko a dají se snadno třídit.

Firmy napříč obory přicházejí s vylepšeními obalů, aby méně škodily přírodě. A právě o inovacích v obalech mluvili zástupci těchto společností v diskusi, která se uskutečnila minulý týden v sídle Hospodářských novin a jejímž hlavním tématem byla udržitelnost.

„Od začátku roku jednáme s výrobci, především našich privátních značek. Jako jednu z podmínek spolupráce jsme zavedli, že daný obal musí splňovat kritérium recyklovatelnosti. To znamená, že by měl být vyráběn jen z jednoho materiálu, ideálně dobře recyklovatelného,“ řekl v debatě Ivan Holub, koordinátor udržitelného rozvoje v Bille.

Nejen výrobci a prodejci, ale i samosprávy měst a obcí musí řešit otázky, jak inovovat nakládání s obaly, tedy s odpady. Například hlavní město Praha se rozhodlo jít cestou cirkulárního hospodaření, tedy odpady pokud možno vrátit zpět do oběhu.

„Podle nového zákona, který je platný od ledna letošního roku, bychom jako město měli do roku 2033 vytřídit a zrecyklovat 62 procent veškerého odpadu. Pro představu, nyní je to zhruba 30 procent. Velkou část toho odpadu tvoří obaly,“ upozornil v diskusi náměstek pražského primátora Petr Hlubuček. Dodal, že Pražané nejvíce pro třídění odpadu používají barevné popelnice, jež mají přímo ve dvorech.

Praha chystá bioplynovou a separační linku

Dlouhodobým problémem nejen Prahy, ale celého Česka je fakt, že v tuzemsku se sice velmi dobře daří třídit odpad, ale není kde jej dále zpracovávat. A tak velká část vytříděného odpadu putuje do spaloven nebo na skládky. Tam například rozhodně nepatří bioodpad, který se dá velmi dobře využít, ale lidé jej často hází do směsného odpadu – v Praze podle Hlubučkových slov tvoří až 40 procent obsahu černých popelnic. I proto nyní hlavní město připravuje stavbu velké bioplynové stanice v Malešicích s kapacitou 50 tisíc tun bioodpadu ročně.

„V příštím roce také nainstalujeme poloautomatickou separační linku, kde budeme schopni vytřídit určité druhy plastů, ale také třeba kov nebo tetrapak. Samozřejmě když se vám podaří z odpadu vytřídit jednotlivé segmenty, můžete je použít jako materiály pro další výrobu,“ poukázal Hlubuček.

Plast jako takový podle něj není problém. Obtíž je, když jej lidé nadužívají a vyhazují tam, kam nepatří. I proto se česká metropole v roce 2019 rozhodla, že nebude podporovat kulturní a společenské akce, kde se používají kelímky nebo jednorázové nádobí. Naopak Praha napomáhá vzniku takzvaných re-use center ve sběrných dvorech. To jsou místa, kde se staré věci, například nábytek, opraví a najdou nové majitele. Praha je pak nabízí například v sociálních zařízeních.

Co se týče zpracování plastů, čeká metropole na nové technologie, jež by umožnily jejich další využití. Zatímco PET lahve se dají recyklovat poměrně snadno, u ostatních typů plastů je to už mnohem složitější.

Kdo ponese odpovědnost

Podle Lenky Mynářové, členky představenstva společnosti Nafigate Corporation a předsedkyně správní rady Institutu cirkulární ekonomiky, je nejhorší obal ten jednorázový. Vše, co je jednorázové, a tedy putuje hned po použití do koše, zatěžuje životní prostředí. Firmy i veřejnost by dle jejího názoru měly více uvažovat o bezobalových konceptech, které jsou sice náročnější na zavedení, ovšem je to podle ní cesta správným směrem.

„Pokud už musíme potraviny do něčeho balit, odpověď na to, jestli do plastu, nebo do papíru, nám dá metoda Life Cycle Assessment (Jejím cílem je zohlednit všechny environmentální dopady spojené s výrobkem, od těžby surovin pro jeho výrobu přes užívání, přepravu, balení až po konec jeho životnosti a zneškodnění. Bere v úvahu například spotřebu vody, energií, surovin, pohonných hmot či emisí – pozn. red.),“ podotkla Mynářová.

jízda na zelenou

Kosmetika z vašeho ranního espresa čili odpad je byznys budoucnosti. A jak zkrotit kraví dech, najít zlaté vejce a objevit zelenou labuť

11. 6. 2021 ▪ 7 min. čtení

O znovupoužitelných obalech hovořil i Ivan Holub z Billy, která ve svých prodejnách testuje bezobalový prodej například suchých plodů nebo ořechů. Uvedl nicméně, že pokud si zákazník nasype ze zásobníku například ořechy nebo vločky do připraveného pytlíku, o zcela bezobalový prodej se nejedná. Prodeji třeba lahůdek do vlastních nádob brání podle Holuba česká legislativa, podle níž za nezávadnost obalu, a tedy i potraviny, ručí prodejce. „Jsme otevřeni debatám o vratných obalech, nicméně musí se definovat, kdo ponese odpovědnost za případnou reklamaci jídla odneseného ve vlastní nádobě,“ dodal.

Jan Koubský, ředitel kvality a životního prostředí Mondi Štětí, zmínil, že řada typů papíru už má certifikaci pro kontakt s jídlem a mají v tomto směru dobré vlastnosti, například odolnost vůči mastnotě.

„I cirkularita papíru je vyřešená. Nejenže už uvádíme na trh papír s vysokým podílem recyklovaného vlákna, ale zároveň s některými řetězci vyjednáváme o tom, že od nich budeme odebírat sběrový papír – tedy lepenku, kterou používají pro velkoobchodní balení. Využijeme ji jako zdroj suroviny pro výrobu například tašek pro zákazníky. Pokud je lidé správně vytřídí, jsme schopni z nich vyrobit opět ten samý výrobek,“ popsal Koubský. Dodal, že v Česku se daří vybrat zpět tříděním až 90 procent papíru. Tento materiál má jedny z nejlepších recyklačních vlastností, protože velké množství jej lze vrátit do oběhu.

Bioplasty kontaminují kompost

Lenka Mynářová z Nafigate připomněla, že zpracování plastového odpadu – poté, co jej Asie před několika lety přestala přijímat – se stalo velkým tématem nejen v Česku, ale i v ostatních zemích Evropské unie. Například Německo vloni zveřejnilo, že není schopno recyklovat 30 procent plastů, které vytřídí, což je milion tun ročně.

„V Evropě je to klíčové téma. I proto se v rámci programu Horizont 2020 (největší výzkumný a inovační program EU v historii – pozn. red.) vyvíjí nebo už uvádějí na trh úplně nové technologie pro recyklaci plastů. Problém ale je, že toto know-how je v Česku málo známé, Češi se o ně příliš nezajímají,“ upozornila Mynářová.

Stejně tak u zpracování bioodpadu nejsou podle Mynářové Češi příliš inovativní, kompostování a bioplynové stanice se dnes v Evropě už považují za běžný postup. Jedním z inovativních řešení je například výroba pokročilých produktů z bioodpadu, jako například nových typů materiálů pro medicínu, kosmetiku nebo chytrých hnojiv. Dodala, že program Horizont 2020 nabízí v tomto směru velké možnosti. „Ovšem najít zde spolupráci je prakticky nemožné. O vědecké a technologické know-how zpracování bioodpadu zde není velký zájem,“ shrnula Lenka Mynářová.

Tématem diskuse byly rovněž bioplasty, které sice jejich výrobci propagují jako ekologické řešení, ale podle diskutujících tomu tak není. „Setkávám se s názorem, že jsou rozložitelné a kompostovatelné, ovšem ve většině případů to bohužel není pravda. Produkují mikroplasty nebo uvolňují toxické látky, dokážou kontaminovat kompost. Na trh nyní přišly stovky takových produktů, o nichž výrobci tvrdí, že jsou náhradou za plasty. Situace je alarmující, Evropská unie už bojuje za to, aby tyto výrobky na trh neproudily. Držme se materiálů, které umíme třídit a recyklovat. Nezamořujme svět materiály, jejichž vlastnosti neznáme,“ doporučila Mynářová.