ČEZ počítá v roce 2035 se spalováním vodíku v plynových elektrárnách. Modulární reaktory dříve než v roce 2050 nebudou

Zelené plány největší české energetické skupiny ČEZ počítají s tím, že do roku 2038 už nebude spalovat černé a hnědé uhlí v teplárnách ani elektrárnách. To firmě nejen pomůže splnit klimatické cíle, které letos vyhlásila Evropská unie, ale sníží to také výdaje na emisní povolenky. Za ty dal loni ČEZ přes devět miliard korun.

„Spočítali jsme to k těmto datům právě kvůli emisím. Podle toho plánujeme i přírůstky v obnovitelných zdrojích. Výpočty ale stojí na předpokladu, že dojde ke včasnému zapojení jaderných bloků,“ řekl HN v rozhovoru nový člen představenstva ČEZ Jan Kalina, pod něhož spadá část ČEZ Obnovitelné zdroje.

Podle něj bude energetika v Česku do budoucna hodně záviset na tom, zda a kdy se postaví další jaderné zdroje – aktuálně hlavně nový blok v Dukovanech: „Plán B, pokud nebudou Dukovany, je těžko představitelný. Samozřejmě je budeme provozovat, co nejdéle to půjde. Nahradit 2000 megawattů instalovaného výkonu, které vyrábí sedm tisíc hodin ročně (rok má 8760 hodin – pozn. red.), je těžké,“ dodal Kalina.

Je také skeptický k využití modulárních reaktorů v Česku brzy po roce 2035, kdy se počítá s dokončením velkého reaktoru v Dukovanech. Podle něj má tato technologie velkou budoucnost, ale musí plnit stejné požadavky jako velké reaktory, a licencování nových technologií proto bude náročné. Jako realistické vidí Kalina využívání modulárních reaktorů kolem roku 2050.

Pokud jde o obnovitelné zdroje, chystá ČEZ v příštích pěti letech postavit 1,5 gigawattu nového instalovaného výkonu – převážně ve fotovoltaice a převážně v Česku. Do roku 2030 pak šest gigawattů. „První stovky megawattů předpokládáme v Ústeckém kraji a na Vysočině. Tam se nemusí měnit územní plán a také je k dispozici připojení na distribuční síť,“ uvedl Kalina.

Většímu rozšíření solární energetiky v Česku podle něj zatím brání nejasnosti v legislativě, hlavně pokud jde o využívání méně kvalitní půdy, která se nehodí pro zemědělství. „Pokud řekneme, že se fotovoltaika nedá stavět na zemědělském půdním fondu, limitujeme další smysluplné využití, kterým je například agrovoltaika,“ řekl. Problém při stavbě fotovoltaik pak aktuálně představuje neustále se zvyšující cena základních prvků elektráren, jako jsou solární panely a střídače nebo také ocel.

Až na několik kusů větrníků v západních Čechách společnost ČEZ zatím v tuzemsku nepočítá s většími investicemi do větrné energetiky. Na rozdíl od Německa a Francie, kde má firma ve výstavbě celkem 400 megawattů nových větrných elektráren, což je více než celý nynější větrný výkon v Česku. Hlavním důvodem pro takový nepoměr je podle Kaliny odpor lidí v obcích, v jejichž katastru mají větrníky stát. V územních plánech brání rozvoji větrné energetiky i řada krajů, které přitom mají pro její rozvoj ideální podmínky. „Je to škoda, protože oproti fotovoltaice vyrobí větrné elektrárny ze stejného instalovaného výkonu 2,5krát více elektřiny, protože se staví v místech, kde vítr fouká kontinuálně, a nevyrábí jen od devíti do šesti hodin jako soláry,“ řekl Kalina.

V Česku také zatím není možné získat na stavbu větrníků podporu z Modernizačního fondu. Oproti Německu neexistuje ani provozní podpora větrníků u aukcí. Podle Kaliny však větrné elektrárny bez provozní nebo investiční podpory stavět nejdou. Cenu elektřiny z větru v aukcích by Kalina očekával vzhledem k propojenosti soustav a jednotnému energetickému trhu na podobné úrovni jako v Německu – tedy kolem 60 eur na megawatthodinu.

Jako náhradu za odstavené uhelné zdroje plánuje ČEZ stavbu několika nových paroplynových zdrojů. Ty budou fungovat jako záloha ve chvíli, kdy obnovitelné zdroje nevyrábějí na plný výkon. Podle Kaliny v nich ČEZ zvažuje přimíchávání vodíku do zemního plynu, který bude hlavním palivem. Vedle něho by tyto elektrárny mohly spalovat také několik procent vodíku. „Tohle budeme v roce 2035 určitě dělat, protože akumulace z baterek ještě v té době nebude za rozumné peníze,“ řekl Kalina.

Když už skončí těžba a spalování uhlí, nevzdávejme se aspoň jádra, říká Cyrani z ČEZ

21. 8. 2021 ▪ 13 min. čtení

Větší využití vodíku přijde podle ČEZ s rozvojem jeho infrastruktury. Kalina je ale skeptický k přenosu vodíku na delší vzdálenosti, jednak kvůli jeho lehkosti, jednak kvůli tomu, že vodík uniká těsněním i přes kovy, což brání efektivnímu využití plynárenské soustavy. Nákladné a energeticky náročné jsou zatím také konverze vodíku do metanu.

ČEZ výhledově počítá i se stavbou minimálně 300 megawattů baterek. Ty zatím ale nejdou využívat pro podpůrné služby přenosové soustavy, protože současná legislativa nedefinuje, zda jde o spotřebič, nebo zdroj. Jejich nákladnou stavbu sice lze financovat z Modernizačního fondu, baterky je ale po dobu 10 let možné použít jen v rámci stavěných fotovoltaik a nelze je ani nabíjet zvenčí. „Pokud nejdou s baterkou poskytovat podpůrné služby, ekonomicky se prostě nevyplatí,“ přiblížil Kalina úvahy ČEZ. Samotná akumulace se podle něj začne vyplácet v horizontu roku 2030, tedy ve chvíli, kdy se utlumí uhelné zdroje, převáží fotovoltaiky a zmizí vliv povolenek na cenu elektřiny. Potom budou cenové výkyvy mnohem větší a akumulace začne vydělávat čistě na těchto rozdílech.