Finančními trhy i novinovými titulky cloumají ceny komodit. Ty totiž během letošního roku, a zvláště pak posledních měsíců vyskočily o desítky či stovky procent. Ačkoliv se nárůst týká mnoha komodit, počínaje některými druhy zemědělských surovin a konče kovy, nejzávažnější zvýšení lze pozorovat mezi energetickými surovinami, a zvláště pak u plynu. Jeho cena je pětinásobná v porovnání s normální hodnotou ze začátku tohoto roku.

Co stojí za tímto nárůstem a jaký to bude mít vliv na inflaci a úrokové míry? Důvodů pro nárůst cen plynu se uvádí mnoho, od nízkých zásob kvůli chladné minulé zimě po strategické snížení dodávek z Ruska. Zásadní je, že většina důvodů je na straně krátkodobé nabídky. Ta není schopna adekvátně rychle zareagovat na návrat poptávky na předpandemické hodnoty.

A jaký tedy bude dopad na inflaci? Ta samozřejmě dostane v krátkém období dodatečný kopanec, který ji vynese ještě výše než na abnormálně vysoké očekávané hodnoty. Nicméně důležitější než krátkodobý bude střednědobý efekt, ten za jeden až dva roky. A zde můžeme najít jak dobré, tak špatné zprávy. Z hlediska špatných zpráv existuje riziko, že extrémní ceny plynu naruší produkci v zemědělském a průmyslovém odvětví, což pak povede k dodatečným inflačním šokům v příštích letech.

Nicméně je zde i dobrá zpráva: prakticky nikdo neočekává, že současné ceny plynu či elektřiny přetrvají dlouhodobě. Například finanční trhy očekávají, že ceny plynu za dvanáct měsíců budou poloviční oproti současným. A tak ceny plynu, elektřiny a zřejmě i dalších komodit pravděpodobně začnou v průběhu příštího roku působit protiinflačně. Dohromady s vypadnutím letošního inflačního šoku z meziročního srovnání by pak inflace mohla v roce 2023 celkem prudce spadnout. Takováto očekávání jsou vysvětlením, proč efekt na dlouhodobé úrokové míry je a zůstane prozatím omezený.